pondělí 20. července 2020

Recenze: Na hraně temnoty | Ztracen v čase

Na hraně temnotyPočet stran: 160
Série: Ztracen v čase, 1
Nakladatelství: vydáno samonákladem, 2020
Hodnocení Goodreads: 4.00 (z 5 hodnocení)
Anotace:
Drahý čtenáři,
zůstavuji Tě s událostmi, které se odehrály v jiném světě, jiné době, a především v životě jiného muže jménem Zakhar. Čaroděje, jenž nalezl svobodu a vykoupení na místě z nejbeznadějnějších. Na dně starého kalamáře a na hrotu ostrého pera.

Jsem povinen tě však předem varovat, neboť tento příběh je vskutku ohavný. Krev prosakuje jeho zápletkou a kane po listech knihy, již právě držíš ve svých rukou. Cítíš to horko, které z ní sálá? Slyšíš ten tichý tlukot srdce? Ještě není pozdě ji odložit... Neboť do morku kostí zkažené jsou postavy v ní. Postavy, jež skutečně žily a stále žijí v tom cizím a nepřátelském světě. A námět, můj drahý čtenáři, ten samotný je na výsost odporný a věř, že pro mnohé taktéž děsivý.
Nerad bych ovšem, aby zde došlo ke zmýlení, neboť bez seznámení se s neřestí, nelze doceniti krásu ctnosti. Obojí skloubí se totiž v každém z nás a jen když nalezneme odvahu, prozkoumat pečlivě obě strany téže mince, můžeme teprve s jistotou říci co přesně se v dotyčném člověku skrývá a jaký skutečně je.

Pakliže jsi dočetl až sem, vyzývám tě - Obrať list, smrtelníku...

Nedávno jsem psala esej do angličtiny, kde jsem rozebírala moderní retelling Rampelníka. Hlavní pointa tkvěla v tom, že příběh tentokrát vyprávěl Rampelník, tudíž se všechny role tak nějak obrátily. Kolikrát jste u příběhů přemýšleli, jak by se asi vyvinul, kdyby se role vypravěče zhostil někdo jiný? Podívat se do hlavy záporákovi, který se považuje za hrdinu, není k zahození, ale podívat se do hlavy anti-hrdiny, který si na nic nehraje... přesně to poskytuje Na hraně temnoty.

Zvláštní pocit, slyšet plynout zrnka z přesýpacích hodin pozpátku.


Zakhar to v životě nikdy neměl jednoduché. Jako nechtěné dítě skončil v sirotčinci, na nějž rozhodně nemá dobré vzpomínky. Nebýt čaroděje Azarova, kdoví, kde by byl. Azarov jej přijme jako učedníka a Zakhar se tak vydává na cestu za magií, která je ostatně vždycky dvojitá - a pod křídly černokněžníka je zřejmě jasné, jakou z nich si vybere.

Poslední dobou je v knižní komunitě trend takzvaně „vybočit ze své komfortní zóny", tedy přečíst si knihu, která nespadá do žánru, který klasicky čteme. Fantasy mi je blízké, ale po přečtení anotace jsem si přece jen říkala, že tohle bude trochu jiné kafe. A taky že bylo. Pokud si, zahlceni nadějeplnými linkami a sluníčkovými příběhy, chcete přečíst detailní popis rozkladu lidské psychiky, není lepší volba.
Chvílemi se mi zdálo, že autoři vybírají, co mohou, aby Zakharův život znepříjemnili na maximum. I přes svůj mladý věk toho čaroděj zažil hodně, a jelikož je Na hraně temnoty podávané formou deníkových zápisů, vyprávění nabývá na originální intenzitě. Plusem budiž také fakt, že Zakharovy zápisy nepůsobí uměle, dokázala jsem si představit, že by to skutečně napsal, co se týče věcí zmíněných i jen naťuknutých. Jelikož se jedná o deníky, nelze očekávat kdovíjakou akčnost, jakou by hrdina popisoval, ale autorům se přece jen podařilo ji tam vsunout. S kapkou nadhledu, protože Zakhar už věděl, co se stalo, ale i tak s nenápadnou předzvěstí, aby čtenář zůstal v napětí.
Když už jsem zmínila ten pojem „hrdina", lepší by byl v tomhle případě anti-hrdina. Zakhar rozhodně není postavou, kterou si jen tak zamilujete. Nedá se s ním snadno sžít a jeho činy lze jen málokdy chápat v míře, jak by si to představoval. Ve světě, jaký je v knize vykreslen, se těžko hledá kladná postava do protivky se zápornou, ale Zakhar podle mě tuto roli tak úplně neobsazuje. Autoři nám postupně odhalují, co se stalo v jeho minulosti a co vedlo k některým jeho činům, takže jak už jsem řekla - rozklad lidské mysli tu je zpracován bravurně. Sama si během čtení nebo psaní pokládám otázku, co přesně a jakou silou způsobí, že se z kladné postavy stane záporná, jak silná je ve skutečnosti hranice mezi nimi; a přesně toto je odpověď. Ale ono je občas fajn se na věc podívat i z té druhé stránky, nemít jen vyšperkované hrdiny, které pohání pouze čest.

Jak už to bývá, Na hraně temnoty se odehrává ve fikčním fantasy světě, u něhož mi trochu scházela mapa, ale obrázek předcházející celou knihu autoři spolehlivě nahradili oním „world-buildingem", nebo jak se tomu teď moderně říká. Problémy místa, kde se příběh odehrává, vyplývají z děje, a to nejen z úst postav - každou kapitolu předchází malá kulturní vložka, ať už se jedná o úryvek z hry nějakého národa, který se v knize vyskytuje, nebo staré povídačky. Zakhar tak kolikrát ani nemusel vysvětlovat určité prvky děje, dalo se to jednoduše domyslet, což byl za mě skvělý tah. Vytvořit kulturu ve fikčním světě se dá, i když se nejedná o šesti set stránkovou bichli, tohle je toho jasným důkazem. Samotný příběh, ač dost temný, je také protkán humorem, a to samozřejmě tím černým, až jsem se kolikrát nad řádky zlomyslně chechtala.
Samotný svět, v němž se hlavní hrdina pohybuje, mu ani pořádně nedává možnost být tím bojovníkem s hrdinně pozvedlým mečem. Ta zkaženost z toho zkrátka čpí a už od prvních stran je jasné, že se nebude jednat o milou pohádku, kde hrdinu slavnostně zachrání ohromná náhoda. Jistě, místy jsem si říkala, že se z některých věcí dostal trochu jednoduše a že přístup hlavní postavy je kolikrát ošemetný, ale ostatně si to autoři pojistili Zakharovou povahou. Spíš u tohoto než u vykreslení světa si myslím, že by pomohl větší rozsah na obšírnější vyjádření děje - celé to skončilo v momentě, o němž jsem myslela, že právě ním to všechno začne. Ale jedná se o první díl série, takže věřím, že toho se dočkám v dalších dílech.
U původně českých děl vždycky říkám, že spolehlivě poznáte domácího autora - a jednoznačně to jde i tady. Celé to je prodchnuté nádhernou metaforičností, což je ostatně samo o sobě patrné už jen z anotace.

Rozbil mě jako ten hrníček, uvědomil jsem si.
Rozbil tě těma svýma velkýma rukama, šeptaly střepy v mojí hlavě.


Grammar nazi verdikt: Čárky se často vyskytovaly na místech, kde být neměly, a naopak, a občas mi trochu škvizlal slovosled, ale nebylo to nic, co by mě kdovíjak rušilo od čtení.
Pokud stojíte o podrobný náhled do hlavy člověka, který klesá hloub a hloub, Na hraně temnoty je jasnou volbou. Za sebe říkám, že to je rozhodně slibný začátek originální série, a jsem zvědavá, kam Zakhara zavedou další díly.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji autorům!
Na knihu se víc můžete podívat tady.

8 komentářů:

  1. Nevím, jestli by se mi kniha líbila, ale podle tvé recenze mě zaujala. :)

    OdpovědětSmazat
  2. Zajímavý pohled do lidské duše... A určitě pěkně podané...

    OdpovědětSmazat
  3. Hodně se mi lbíila. :) Fantasy já můžu a moc ráda. I když toto bylo trošku jiné, než jsem zvyklá, tak to za to fakt stálo. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ono se občas vyplatí vyzkoušet i něco nového :D

      Smazat
  4. Ah, ty čárky by mě asi dost štvaly. :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Upřímně, po těch zvěrstvech, kterých se dopouští i velká nakladatelství, a pak dělají, že ty chyby neexistují, je pár špatných čárek to nejmenší zlo :'D

      Smazat

Děkuji za každý komentář! ♥