středa 15. července 2020

Yoli piknik | 14. 7. 2020


Snad od začátku svého blogování jsem závistivě pokukovala po všech knihomolských akcích, které se konaly příliš daleko a já se na ně nemohla dostat. Tenkrát pro mě byl trochu nedosažitelný i Svět knihy, to byly časy, teda. A stejně tak jsem to měla i s piknikem, který každoročně pořádá Yoli - vždycky jsem strašně chtěla jet, ale pořádalo se to buď ještě během školního roku, takže jsem nestíhala cestu do Prahy, nebo mi to vlezlo do doby, kdy jsme byli v cizině, když už se to konalo o prázdninách. (Na tohle mám vůbec štěstí, lístky na Humbook se naprosto vždycky začnou prodávat v den, kdy jsme na dovolené.) Ale tento rok se Yoli piknik konal v půlce července a konečně to vyšlo! Budiž toto tedy můj malý report z výletu do Prahy a prvního piknikaření. :)

Cesta do Prahy nám trvá dvě hodiny, takže většinou na všechny akce jezdíme docela brzo. Yoli piknik ale začínal až odpoledne, takže jsme se ráno obešly bez nastavených budíků a typického ranního shonu. Doprovod mi na piknik dělala ségra - holt výlet do Prahy a vidina spousty, spousty jídla pro ni byla příliš lákavá, byť se označuje za „příležitostného čtenáře". V pondělí jsme upekly nivové kornouty a mini citronovo-jogurtové bábovičky, nějakým zázrakem to nacpaly do dvou vaků a v úterý vyrazily na dobrodružství.
Tradičně do Prahy jezdíme RegioJetem a teda nevím, jak vy, ale mně se na naprosto každé cestě stane, že změní sedadla nebo typ vagonu. Hlavní samozřejmě je, že nám místa zůstala stále vedle sebe, takže jsme neseděly třeba každá v jiném kupé, ale když už si to teda nějak vyberu, proč to potom zase měnit. Na druhou stranu, takhle mi to mohlo být jedno, spíš lituju ty, kteří kvůli změně vagonu skončili s námi v kupé a museli nás poslouchat. :D
Do Prahy jsme dorazily v poledne. Já, tvrdíc, že na Václavák z hlavního nádraží v pohodě trefím a nepotřebujeme mapu, jsem si na křižovatce dvou ulic samozřejmě vybrala tu špatnou, ale došly jsme. Klasicky jsme si obešly pár obchodů, Luxor nevyjímaje, protože, jak říkám pokaždé, byl by hřích jet do Prahy a nenavštívit palác knih. Zážitkem pro nás byla tak trochu i cesta po Václaváku; stál tam nějaký pouliční umělec, houslista, a když jsme kolem něj procházely, zřejmě zmerčil mou Harry Potter výbavu (Havraspár na tričku, náušnice Relikvie a batoh Wingardium Leviosa) a spustil Hedwig's Theme. Ještě jednou díky. :D

Do Zahrad Kinských jsme se vydaly pěšky se zastávkou v Bageterii Boulevard, kde jsme snad poprvé vychytaly dobu bez front, juch! Pokud máte rádi Franze Kafku, poblíž se nachází jeho pohyblivá socha. Tu jsme teda obhlídli už v únorovém výletu do Prahy, takže tentokrát jsme ho vynechaly a zamířily rovnou směr Petřín. Nelitovala jsem, že jsme nejely tramvají - bylo hezky a historickou Prahou se prostě procházím strašně ráda. Dá se to vůbec projít, aniž byste se vyfotili s každou druhou budovou? Prostě tuhle část Prahy miluju.
Poblíž místa určení se nacházel pomník obětem komunismu, na který jsme se taky zašly podívat, a pak jsme pokračovaly květnatou cestou až k Máchovi. Prvně jsem ho viděla na výletě se školou, a to bylo v lednu, takže za plného rozkvětu (byť tedy není máj) jsem ho musela najít znovu, že jo. Opět se prokázal náš orientační nesmysl, kdy jsme celou dobu chodily poblíž něj, ale nebyly schopné ho najít, a přitom byl od nás takový kousek. Po tak úmorném hledání si ode mě samozřejmě vysloužil tematické zvolání „Dalekáť cestá má!", kdežto ségra hned spustila: „Tak ty si tady chilluješ ve stínu a my se plahočíme ve vedru!" A pak už jsme zamířily přímo na piknik.
Nikdy jsem v Zahradách Kinských nebyla a podle mapy to byl dost rozlehlý plácek, takže jsem měla obavy, abychom místo pikniku vůbec našly. Yoli dalo na IG návod, jak se tam dostat, který jsme samozřejmě rozjely, až když jsme byly na místě, takže jsme se opět musely spolehnout jen na naši intuici. Sázela jsem buď na blogerské tváře, které znám, nebo na Radka, jenže všichni přišli později, takže jsme tam chvilku postávaly jako blumy, než jsme se fakt odvážily jít k těm lidem na dece a já konečně spatřila Káju, podle níž jsem definitivně věděla, že je našemu bloudění konec. :D Tak jsme rozhodily deku, nachystaly jídlo a brzy nato akce začala.


Kája nám nejdřív představila novinky, které Yoli v tomto roce ještě chystá, a rozhodně se máme na co těšit - vyjde nová knížka Angie Thomas, autorky Vypálené nenávisti, vychvalované The Nowhere Girls nebo nová LGBTQ+, kterou jsme na IG už určitě postřehli - Červená, bílá a královsky modrá, na kterou jsem zvědavá asi nejvíc. Pak nás Radek všechny obešel v pátrání po nejlepších jídlech, co kdo přinesl, a spustila se volná zábava. Tohle je upřímně můj největší kámen úrazu; známí blogeři sedí ve své skupince, ostatní už se většinou znají, takže si vždycky připadám tak trochu navíc, a hlavně mi moje introvertní sklony brání ve smysluplné konverzaci, takže když už ji navážu, většinou plácám hovadiny. Takže ano, byla jsem moc ráda, že se mnou jela ségra a byla mou jistotou. Ale hned za námi si deku rozhodily Anička, Lucka, Marcelka a Jarka (doufám, že jsem vám některé nezkomolila jméno, případně se omlouvám :D), takže aspoň s nimi jsme byly schopné trochu shodit ty asociální zábrany. Díky, holky! ♥
A děkuju i všem, díky nimž jsem si na nádraží nemusela kupovat večeři, jak jsem jimi donesené jídlo ještě dojídala ve vlaku. Naše kornouty i bábovičky jsem dokolečka nutila všem, tak doufám, že sklidily úspěch.
Samozřejmě došlo i na společnou fotku, která je nahoře nad článkem. :) Jsem ráda, že nám to letos konečně vyšlo a mohly jsme na piknik vyrazit. Příští rok bych klidně jela znovu, tak snad to zase vyjde s datem i počasím. Třetí a poslední dík patří samozřejmě Yoli za zorganizování příjemně stráveného odpoledne :)

Na piknik dorazila i Anna Musilová, takže jsem si samozřejmě hned nechala podepsat Tamaru ♥ A nakonec jsme sebraly odvahu na fotku s Klárkou, takže přece jen ještě jedno díky ^^

Byli jste někdy na Yoli pikniku? Nebo jste se účastnili podobné akce? :)

4 komentáře:

  1. Tak to jsi měla krásný den. :) Na Yoli piknik bych se někdy také ráda podívala. Zatím se mi to však pokaždé s něčím překrývalo (letos to byla zkouška) :) Uvidíme příští rok.
    Podpis závidím. :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak doufám, že dopadla úspěšně! Věřím, že to někdy vyjde :) I ten podpis :D

      Smazat
  2. Nad Yolim piknikem jsem vždycky uvažovala, ale dosud jsem se k němu neodhodlala. A navíc tento rok se mi to časově nehodilo. :/ Tak snad příště.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mně to právě letos vyšlo poprvé, takže jsem už neváhala. Ale snad se na něm někdy v budoucnu taky potkáme :)

      Smazat

Děkuji za každý komentář! ♥