Překlad: Kristýna Vítková, Hana Netušilová
Nakladatelství: CooBoo, 2018
Originální název: And I Darken
Hodnocení Goodreads: 3.86 (z 39 298 hodnocení)
Anotace:
Nikdo nečeká, že princezna bude drsná a samostatná. Jenže Lada přesně taková je. Od doby, co byla se svým bratrem vyhoštěna ze země a jejich otec zmizel, ví, že jediným klíčem k přežití je bezohlednost. Uvědomuje si, že je jen pěšákem v cizí hře, a nehodlá se s tím smířit. Proto tajně trénuje, aby se mohla vypravit do své domoviny, kde chce uplatnit své právo prvorozené a stát se vladařkou. Jenže když potká sultánova syna Mehmeda, vše se zkomplikuje.
Velmi často se v YA objevují názory, že už nechceme ufňukané hrdinky, ale musí to být silné ženy, které bojují samy za sebe, po boku nikoho nepotřebují a zkrátka celý příběh utáhnou na svých bedrech. Já jsem ideálně pro něco mezi, ale každopádně to byl jeden z hlavních argumentů, čím se všude Temnota vychvalovala. Tak jak obstála u mě?
Páteř měla z oceli. Srdce bylo její zbrojí. Oči ohněm.
Lada je dcerou valašského knížete a svou zemi nadevše miluje. Jenže Valašsko není kdovíjak silným hráčem v poli, a tak jejímu otci nezbyde nic jiného, než uzavřít smlouvu se silnou Osmanskou říší. Ona a její mladší bratr Radu jsou vychováváni pod sultánovými křídly v Osmanské říši, aby si jejich otec mohl udržet Valašsko. Jenže Lada nemá v povaze se vzdávat ani podřizovat.
S Kiersten White jsem se už stačila setkat, co se týče její trilogie Paranormálové a povídky ve vánoční sbírce. Paranormálové se mi kdysi líbili a s její povídkou jsem byla taky moc spokojená, tudíž jsem od ní už leccos čekala. A jsem ráda, že nedošlo na zklamání - naopak, Temnota pro mě byla velmi milým překvapením.
Historické fikce s sebou nesou určitý risk - minete se s dějinami. A to je pak dost fatální. Každý autor si zaslouží obdiv už jen kvůli tomu, že do toho jde a co všechno kvůli tomu musí podniknout. Kiersten White si vzala na paškál středověkou Evropu a odvěký problém křesťanství a islámu. Za hlavní hrdinku totiž pojala Vlada Draculu, z něhož tentokrát udělala ženu. Už to mi přišlo jako skvělý nápad; Drákula přece jen patří mezi ty zajímavější historické postavy, u kterých lze pokaždé objevit něco nového.
Autorka nás tak zavedla do prostředí Lady, jejího bratra Radua a budoucího osmánského sultána Mehmeda. Všichni dostávají dost svého prostoru a autorka nás provází několika lety jejich života, čímž nám poskytuje možnost sledovat jejich vývoj, i co se týče stárnutí. Mám ráda, když se postavy během knihy vyvíjí, a Kiersten White se to povedlo nenásilně zapracovat. Každá scéna k něčemu přispěla, tak to má být. Příběh navíc není tak úplně předvídatelný, i když dějiny kolem Konstantinopole trochu znáte, za což také jedině body k dobru.
Poslední dobou v knihách spíše preferuju zaměření na nemilostné vztahy - rodinné, přátelské, všechny podobné. A láska tu sice hraje prim pro oba sourozence, což mně osobně bylo jasné od začátku a autorka mě v tomhle ohledu příliš nepřekvapila (ano, je tu milostný trojúhelník), ale líbilo se mi i řešení sporů mezi Draculesty obecně i mezi Ladou a Raduem. Postav celkově je tu habaděj, takže na vývoj vztahů dojít tak či tak muselo, a i s tím si autorka trochu pohrává. Lada a Radu ostatně vyrůstají mimo svůj domov a každý z nich se na zcela cizí kulturu adaptuje úplně jinak. Nikdy jsem se do jejich pohledů nezamotala - Temnota je vyprávěna střídavě Ladou a Raduem -, vždycky jsem přesně věděla, co se myslí, ať už šlo o náboženství, pohled na svět nebo přístup k boji.
Už jsem zmínila tu potřebu silných hrdinek, kterých je v young adult kopa. Kiersten White si k ní do protivky vzala něžnějšího bratra, postavila k ní muže, který nepůsobí jako surovec a který pro změnu do současných YA škatulek nezapadá. Radu byl bezkonkurenčně mou nejoblíbenější postavou z celé knihy, ale myslím, že snad ani nejde o žádné z nich říct, že by nebyla oblíbená. Autorka si s nimi vskutku pohrála, charaktery na výbornou. A i když jich je tu spousta, nestalo se, že bych se v nich ztrácela. Každá postava měla svou úlohu, kterou sehrála skvěle, prostě jim to věříte.
Bylo divné stát v Mehmedově pokoji, zatímco spal. Prosil ji, aby se k němu přidala, flirtoval s ní a laškoval, ale ona mu připomněla, že je to jediné, co stojí mezi ním a dýkou ukrytou ve tmě.
Bylo divné stát v Mehmedově pokoji, zatímco spal. Prosil ji, aby se k němu přidala, flirtoval s ní a laškoval, ale ona mu připomněla, že je to jediné, co stojí mezi ním a dýkou ukrytou ve tmě.
A že pokud nesklapne a nepůjde spát, bude to její dýka.
Instagramové momentky |
Grammar nazi verdikt: Jsem naprosto spokojená. Příběh se čte plynule, žádná škobrtnutí se nekonala - a překlad je skvělý i po gramatické a pravopisné stránce. Jediné, co mi trochu lezlo na nervy, bylo skloňování jména Radu - jak jste si všimli v recenzi, jsem zvyklá jména končící na -u skloňovat bez oddělání poslední samohlásky, ale v knize to bylo vždy „s Radem, o Radovi" apod. Moc se mi to nelíbilo, ale to je maličkost.
Za sebe vám Temnotu rozhodně doporučuju, pokud hledáte něco neotřelého, co se v YA zase tak často neobjevuje. A pokud máte rádi historii, to už je jen třešnička na dortu. Jsem opravdu moc zvědavá, co přinesou další díly.
Četli jste? Znáte další podobně zpracované knihy? :)
Četli jste? Znáte další podobně zpracované knihy? :)
U této série mám dost rozpolcený názor, zda do ní jít nebo ne. V jednu chvíli si řeknu, že jo, a pak si řeknu, že ne. :D Kdo ví, zda ji nakonec zkusím.
OdpovědětVymazatDalší díly nevím, ale jednička mě opravdu mile překvapila, takže doporučuju :))
VymazatTakhle kniha/série mě hodně láká svým zajímavým tématem. Právě boje islámu a křesťanství mě vždycky zajímaly a ve spojení s Drákulou a nějaký tím fantasy prvkem... navíc tvoje super recenze. ;)
OdpovědětVymazatDíky! Spojení toho všeho bylo naprosto geniální :)
Vymazat