pondělí 31. srpna 2020

Recenze: Americký roadtrip | Na cestě k lepším zítřkům

Americký roadtripPočet stran: 326
Série: ---
Překlad: Zuzana Bičíková
Nakladatelství: CooBoo, 2019
Originální název: American Road Trip
Hodnocení Goodreads: 3.93 (z 584 hodnocení)
Anotace:
Teodorovi je sedmnáct a už nechce být jen lemplem, co se protlouká střední školou. Když na vysoké škole svých snů potká dávnou kamarádku z dětství, přeskočí jiskra a Teo má o motivaci navíc. Je na nejlepší cestě za skvělými školními výsledky a vstupenkou na vysokou, když v tom se vrátí bratr Manny z vojenské operace v Iráku a najednou je všechno jinak. Teo se potřebuje učit, jenže Manny potřebuje pomoc... Sestra Xochitl neváhá, oba bratry naloží do auta a společně se vydají na roadtrip po místech, na kterých jim záleží.

Nedávno jsem pod jednou svou fotkou na Instagramu psala, že se často setkávám s žádostmi o doporučení knih, které čtenáře rozbrečí. Každý máme tu svou „úchylku" - já ráda čtu o duševních poruchách, jak se s tím kdekterý autor umí popasovat. PTSD patří mezi moje oblíbená témata, jestli to tak vůbec můžu říct. A když jsem zjistila, že to patří k jednomu z těch, která hodlá řešit Americký roadtrip, byla jsem jasná.



„Nebudu lhát," pronesu. „Jsem trochu nervózní."
„Kámo, třeseš se jak ratlík a taky se mi zdá, že co nevidět hodíš šavli. Nechci teda vidět, jak vypadáš, když seš hodně nervózní."


Teodoro nemá skvělý život. Poté, co zkrachovala firma, kde pracovali jeho rodiče, to šlo s penězi z kopce a se vztahem táty a mámy rovněž. Jeho starší bratr Manny, k němuž vždycky vzhlížel, po maturitě odjel válčit do Iráku. A on spíš životem jen proplouvá, učí se špatně a dny tráví spíš hrami. Jediný, kdo jeho rodinu jakž takž drží pohromadě, je jeho sestra Xochitl. Ale pak Teo potká svou dávnou lásku z dětství, Wendy, a objeví se zpráva, že se Manny vrátí. Jenže to neznamená, že svět půjde k lepšímu. Ne, vše se spíš ještě zhorší a Teova rodina bude potřebovat víc síly než kdy dřív.

Americký roadtrip patří k těm knihám, u nichž mi anotace opět slíbila něco jiného, než o co ve skutečnosti šlo. Už jen fakt, že jak tam na pohodu stojí „sestra Xochitl", měla jsem dojem, že půjde o nějakou jeptišku, která se o oba bratry rozhodne postarat, ne o prostřední dítě ze tří. Budiž; roadtrip ovšem nečekejte. Téma cestování mě v knihách taky velmi baví a zřejmě proto jsem si profil téhle knihy tehdy vůbec poprvé rozklikla. Ano, cestuje se, ale sotva na pár stranách. Větší prostor tu dostávají jiné věci.
Často se setkávám s tím, že si autoři ukousnou velké sousto, co se PTSD týče. Můžu jmenovat třeba Aspoň trochu normální, kde jsem autorce její popisy zrovna nebaštila. Něco podobného jsem četla i v recenzích na Americký roadtrip, ale upřímně, přišlo mi to daleko lepší než mé předchozí zkušenosti. Jistě, hlavním hrdinou je bratr vojáka, ke všemu dost sobecký, takže se Mannyho stavy zjevují velmi náhodně a většinou se k nim nic moc nedodá. Ale autor s nimi aspoň trochu pracuje.

Když už jsem zmínila sobeckého hlavního hrdinu; přísahám, že jsem snad ještě nikdy nečetla nic z pohledu sobečtější postavy. Teodoro mi vůbec, ale vůbec nesedl. Líbilo se mi, jak se autor snažil s ním pracovat v rámci učení, ukázat jeho vůli a píli, ale naprosto tím zazdil všechno ostatní. Bratr má vážné problémy, rodina se rozpadá, takže buď jim můžete pomoct, protože rodina je přece rodina, nebo... se na ně radši vykašlat, naprosto se od nich odstřihnout a zmizet. Vše se točilo jenom kolem Tea a to se mi zrovna dvakrát nelíbilo.
Nejspíš kvůli tomu ostatní postavy nedostávají moc prostoru. Všechny charaktery jsou jakési plytké, k moc závažným změnám nedochází a skrz Teovo nepříliš důvěryhodné vyprávění se toho jako čtenáři dozvíme málo. Za mě byla nejsnesitelnější postavou právě Teova sestra Xochitl, která tam snad jako jediná fungovala jako normální člověk.
Teodoro má dva starší sourozence, s nimiž tráví většinu knihy, tudíž bylo jasné, že vzhledem k problémům, které v rodině panují, se budou hodně řešit vztahy. Bohužel, ani tohle autorovi moc nevyšlo. Čtenáři vždycky vtipkují, že se pozná autor, který má sourozence, a autor, který ne, už jen podle práce s dialogy. A tady jsem to těm sourozencům absolutně nevěřila. Vyskytlo se jen minimum míst, kde jsem se usmála s tím, že ano, tohle je přesně ta sourozenecká podpora, ale zbytek rozhovorů byl naprosto vyumělkovaný. Nedokázala jsem si představit, že by takhle bratři a sestra skutečně hovořili.

A když slzy konečně uschnou, usoudím, že naše rodina je dočista ztracená.
Já ale ještě ztracenej nejsem.


Teodorův styl vyprávění je všelijaký a trvalo mi, než jsem si na něj zvykla. Místy mi to přišlo spíš jako jeho deníkový zápis, který rychle sepsal s tím, co si pamatoval, a vynechal vše nepotřebné. Často se mi zdálo, že to je nevypsané, nedotažené, že si s tím autor mohl pohrát daleko víc. Ale moc se mi líbila romantická linka - sice se tam objevila klasická klišé, která, co se týče romantiky, vážně nenávidím, ale jinak to bylo poměrně úsměvné a roztomilé. Minimálně debaty mezi Teem a Wendy byly uvěřitelnější než rozhovory sourozenců. (Tedy kromě faktu, že ač spolu od samého začátku flirtovali a dali si jasně najevo, že jsou pár, mu Wendy pořád říkala „kámo", to mi nějak nesedělo.)
Autorovi se ale povedlo nenásilně do příběhu zakomponovat fakt, že Teo a jeho rodina jsou Mexičani, bez potřeby na to neustále násilně poukazovat. Nejviditelnější bylo, když si postavy sem tam vyměnily španělská slovíčka. Většina vět byla okamžitě přeložená, u jiných bych opravdu ocenila slovník - ale trochu jsem upřímně nechápala, proč se někdy přímo v replikách objevila španělština a jindy tam ta věta stála normálně česky, ale v uvozovacích slovesech bylo poznačeno, že to postava řekla španělsky.
Grammar nazi verdikt: jen zřídka byly špatně čárky, prohozené mě/mně.

Od Amerického roadtripu jsem nedostala přesně to, co jsem od něj chtěla, a během čtení jsem byla trochu rozpačitá, ale když se na to dívám po dočtení - ano, myslím si, že bych se k té knize ještě někdy mohla vrátit. Už budu vědět, čeho se dočkám a na co nesázet, a třeba budu spokojenější. Protože na autorův styl se dá zvyknout, byť je trochu netradiční, a pak se to četlo příjemně.
Pokud chcete vybočit z klasických YA narativů, tak je Americký roadtrip ideální volbou. Ale nečekejte od toho kdovíjaké skutečné cestování po Státech. :)

Čtete rádi o roadtripech? Setkali jste se s postavami, které trpěly PTSD? :)

4 komentáře:

  1. Ty jo, zrovna podle názvu bych očekávala, že v knize bude převážně cestování. Ale zní to tedy i tak zajímavě. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já právě taky, ale nakonec to bylo dobré i tak :)

      Smazat
  2. Tohle nebude kniha pro mě, ale věřím, že může být zajímavá. I já bych podle názvu čekala něco jiného... :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano, zpětně ji přece jen jako zajímavou beru :)

      Smazat

Děkuji za každý komentář! ♥