Recenze: Aspoň trochu normální

Počet stran: 200
Série: ---
Překlad: Karolina Medková
Nakladatelství: CooBoo, 2016
Originální název: Something Like Normal
Hodnocení Goodreads: 3.82 (z 15 435 hodnocení)
Anotace:

Když se Travis vrátí domu z mise v Afghánistánu, zjistí, že jeho rodiče se rozvedli, bratr mu přebral přítelkyni a ukradl auto. A navíc ho pronásledují noční můry, v nichž stále dokola vidí smrt svého nejlepšího přítele. Zdá se, že jeho život je úplně v troskách. Pak ovšem potká Harper, svou dávnou kamarádku ze střední školy, s kterou se začne prodírat minovým polem rodinných problémů i posttraumatické poruchy. A konečně se zdá, že život by mohl být aspoň trochu normální. Travis suchý humor, smysl pro čest a povinnost i schopnost věřit v životě v to dobré, z něj dělají neobyčejného a neodolatelného hrdinu.

Trish Dollerová, autorka knihy Kde hvězdy stále září, se tentokrát pustila do neobyčejně aktuálního tématu. Ale z pozice mužského vypravěče se jí ho podařilo uchopit poutavě, zajímavě, ale ne pateticky. Příběh o tom, že i v sebehorší situaci nesmíme ztrácet naději a že život je vlastně krásný.

Občas neuškodí se oprostit od všech těch fantasy knih, i když bychom si velmi přáli se v nich aspoň na moment ocitnout, a přečíst si něco reálnějšího. Což tahle kniha rozhodně slibuje - smrt nejbližšího, nevyrovnané vztahy, válka v Afghánistánu. Protože je tohle téma pro mě něco trochu neprozkoumaného a hlavně se ráda babrám v pocitech hrdinů, knížku jsem si vyhlídla a docela se na ni těšila.

Jak u mě mariňáctví obstálo?

Travis Stephenson se po nějaké době v Afghánistánu konečně vrací domů, ačkoli se mu vůbec nechce. S přítelkyní nepřítelkyní Paige to je pořád jako z kopce, s otcem si vztah pořád jen kazí, neustále ho pronásledují noční můry a strach z války a v neposlední řadě tu je taky moc hezká dívčina, kterou kdysi strašně pomluvil a která se mu pořád strašně líbí.

Jo, nevěřila jsem tomu, že by to mohlo mít kdovíjaký děj. Ono ho to totiž fakt ani pořádně nemá. Autorka nám vypráví příběh o klukovi, co je psychicky na dně, ale i tak se stíhá zamilovávat a řešit problémy kolem sebe. Měla jsem chuť si pobrečet a dostat i nějaký slaďák. A to se splnilo.

Hlavní hrdina Travis, mariňáky zvaný Solo, mi k srdci zrovna dvakrát nepřirostl. Nevím, jestli se prostě autorce jenom nedařilo se vypsat, ale nedokázala jsem se s ním sžít. Anotace mi slibovala smysl pro čest, dlouho jsem ho hledala. Ale pořád je docela uvěřitelný a místy se s ním sžít dá. Co ovšem místy skutečně splňoval, tak reálnost. Občas jsem si dokázala představit, že bych ho potkala na ulici a choval by se tak.
Druhou podstatnou postavou je Harper, kterou jsem naopak měla ráda už od začátku. Líbil se mi její přístup, občas mi připomínala i mě samotnou, a prostě vynahrazovala to, čím mě štval Travis. K sobě se od začátku hodili tak strašně, že je to další z nekončící řady mých fakt silných shipů.

Kniha je útlá a autorka má svižný styl, takže ji přelouskáte poměrně rychle. Jak jsem už zmínila, vesměs tam hlavní zápletka není, jde spíše o Travisovo vypořádávaní se s krutou realitou, která se na něj valí ze všech stran. Na jednu stranu bylo zajímavé přečíst si něco o člověku, který má v životě jenom problémy a jak se k nim staví, ale stejně, něco tomu chybělo. Oceňuju autorku za to, že nezapomněla na vtip, protože to se u takových témat často zapomíná, a skutečně jsem se párkrát zasmála nahlas.
Ovšem co mě mrzelo nejvíc, tak to, že mě autorka nepřesvědčila. Prostě jsem jí to nevěřila. Těšila jsem se na příběh o mariňáctví, vyrovnávání se se ztrátou nejlepšího přítele a novou láskou, ale emoce, které byly vypsané, jsem nebaštila. Je mi to skutečně líto, protože kdyby tomu autorka dodala na věrohodnosti, možná bych neváhala nad vyšším hodnocením.

Ale chtěla jsem i slaďák a dostala jsem ho. Když se zaměříte jen na vznikající vztah mezi Travisem a Harper, je to skutečně krásné. A co víc, autorka nám poskytla i jinou podobu lásky, a to přátelskou. To, co panuje mezi Travisovou jednotkou mariňáků, je něco taky neskutečně nádherného. Až mě autorka donutila k slzám, i když jsem je zadržela dřív, než to mohlo přijít ve velkém.

Aspoň trochu normální hodnotím třemi a půl hvězdičkami. Těšila jsem se na to ještě víc než na autorčinu prvotinu Kde hvězdy stále září, ale upřímně doufám, že tuhle knížku předčí. Je to krásný příběh o lásce a přátelství, ale nic víc se v tom asi najít nedá.

Zajímá vás mariňáctví? Četli jste Kde hvězdy stále září? :)