Svět knihy 2018

I letos moje kroky zamířily do Prahy na vyhlášený Svět knihy. Poprvé jsem se tam objevila před rokem, kdy mi veškerá ta atmosféra naprosto učarovala a tak nabila energií, že jsem jen netrpělivě vyhlížela květen, kdy už to tu bude. A ten čas uběhl tak rychle, že mám svůj druhý Svět knihy za sebou.

Ráno se odehrávalo v podobném duchu jako loni - opět jsem vstala dřív. Tentokrát tedy ne o pěti, ale o čtvrt na šest, takže aspoň nějaká změna, a ohromná nervozita se objevila už v tuhle nelidskou dobu. Ale i tak jsem se přinutila nachystat si věci, ještě tisíckrát zkontrolovat, jestli mám všechno, a vesele jsme vyrazili do Zábřeha na RegioJet. (Hned jsme měli aféru, na naše místa si sedl někdo jiný a strašně se řešilo, že si daní lidé objednali místenky daleko od sebe, ale chtěli sedět spolu. Moje škodolibost trochu vítězila.)

Než jsme dorazili do Prahy, nabrali jsme půlhodinové zpoždění, ale světe div se, stejně jsme to stíhali líp než loni! I když jsme se zase sekli u jízdenek na MHD, než jsme přišli na to, jak to funguje, a já rovnou utratila všechny svoje nastřádané drobné. A pak jsme vyrazili do metra - kde mě jako správného turistu čekalo už první překvapení. :D Stáli jsme poblíž východu a pečlivě se drželi všech těch tyčí kolem, zatímco moje oči přejely přes sedícího u nás. Na moment jsem si byla jistá - je to Theo Addair. Rozhodně. Ale pak jsem si říkala, že ne, že ve videích vypadá jinak, a že to rozhodně není on. No, odpověď je vám už asi jasná. Byl to on. :D Jakmile jsem ho viděla na Světě knihy, říkala jsem si, že bych ty brýle asi měla nosit pořád.

Fotila ségra, ať jí neberu autorská
práva.

Fronta před vchodem postupovala překvapivě rychle a brzo jsme se tak ocitli na výstavišti. Původně jsem chtěla jít na besedu o poezii, na kterou jsem se nakonec vykašlala, abych si to všechno mohla pořádně projít. Stalo se tak, a nekoupila jsem si žádnou knihu. To je asi můj osobní rekord :D Levé křídlo, které bylo celé pod stanem a hned po vstupu mi bylo na umření, jsem spíš jen tak proběhla, že se tam vrátím později. Nepovedlo se mi ukořistit žádné vějířky, kterými se tam všichni ovívali, bohužel.

♥

O čtvrt na dvanáct jsem měla svůj první program, který už jsem nemohla vynechat - LGBT. HumbookStage se nacházel ve stanu mimo Průmyslový palác, ale byl tam lepší vzduch, než jsem čekala, a taky daleko víc lidí. Celá ta beseda, nebo jak tomu mám říkat, byla naprosto skvělá; neustále jsme se smáli (pro dobro vlastní duše nepřemýšlejte nad tím, jak je to mezi Křemílkem a Vochomůrkou, jinak taky dojdete ke vztahu Káti a Škubánka) a byla jsem ráda za všechny ty myšlenky, které byly řečeny. Zase jsem si připadala, že jsem naprosto mezi svými. V určitých chvílích mi skoro bylo do pláče, když se přítomní začali ozývat, jak to s LGBT komunitou vypadá kolem nich. Celá tahle akce byla prostě boží. Hned jsem si nechala podepsat Muffina (a plamínci, my se ségrou fakt nejsme dvojčata. Navždy to je o čtyři roky mladší špunt Lucinka, i když už je o půl hlavy vyšší než já. Jsem ochotná připustit, že mezi námi existuje nějaká podoba, ačkoli ji teda moc nevidím, ale dvojčata, to už je moc :D), a přemýšlela jsem i o Kaziměstech, jenže mě už ke konci besedy chytly určité potřeby (však víte, důležitá schůzka s Popletalem na Ministerstvu) a už bych to asi nedávala, kdybych si je měla ještě běžet koupit :D Ale pak jsem se vrátila k Humbook stánku, kde jsem si koupila první knížku z festivalu, Call me by your name, kterou kluci na besedě doporučili, tak jsem zvědavá. (K tomu jsem si přibalila i placku, kdybych náhodou jela i na Humbook, tak ať je to stylově.)

Ve stanu jsem zůstala i na knižní bloggery vs. redaktory, jenže jsem byla tak nadšená z předchozího programu, že mě tohle docela zklamalo. Seděla jsem tam asi deset minut, než jsem se zvedla a se ségrou jsme šly dělat kouzelnické hůlky; asi jsem čekala něco podobného předchozímu, prostě mi to přišlo hrozně suché. Ale aspoň jsem měla první zkušenost s tavnou pistolí a nepopálila se. Rovnou jsme se ségrou vyplnily i Harry Potter kvíz u Potterfanu (kde si ségra mimochodem pořídila naprosto boží peněženku, a abych jí taky udělala reklamu, mrkněte na její instagram), přičemž jsem šla do těžší verze a pak toho taky hodně tipovala.
Protože byl můj další program až ve čtyři, zamířili jsme ke stánkům uvnitř a rozhodli se konečně nakupovat. U Euromedie jsem si vyzvedla vytoužené Podělaným navrch, v Albatrosu Černé znamení, dvojku Divotvůrce, a Křišťálové království, čímž jsem si dokončila sérii Kroniky Kaninu. Plátěná Yoli taška, kterou jsem si schválně vzala na tyto účely (a slavnostně ji tak poprvé pokřtila), se velmi rychle naplnila, a musela jsem ji tak neustále přehazovat z ramene na rameno.
Samozřejmě jsme vyzkoušeli nějaké ty deskovky, přičemž jsme to zase na celé čáře prohráli, a mimo jiné zamířili i ke stánku s EU, něco s ní, už moc nevím, jak se to jmenovalo :D Tam jste si mohli vyzkoušet přiřadit vlajky k jazykům a státům, spisovatele a památky ke státům a samozřejmě poznat jazyky, do čehož jsem šla se ségrou. Uhodly jsme šest z desíti, protože jsem zaměnila španělštinu s portugalštinou (zrádné slovo todos) a nepoznala maltštinu. Ale ségra si aspoň odnesla vlastní plátěnou tašku, takže spokojenost myslím zaručená.

Ve čtyři jsme se opět rozdělili, ségra letěla na Kovyho, a já youtubery nesleduju tak nějak obecně, takže jsem v tentýž čas vyrazila na mangu. Akce se konala v pravém křídle, kde toho bohužel probíhalo více zaráz, takže jsem špatně slyšela, o čem se mluví, daleko hlasitější byl mikrofon někde vedle. Ale i tak to bylo fajn, dokonce to vypadalo, že si ani nesednu. Dozvěděla jsem se zase pár nových věcí o tvorbě a vydávání mang a anime, a pak jsem zamířila ke Crew si koupit vlastní. Takže už snad konečně přečtu Útok titánů. :D

Rozkresleno. Asi tam
vzadu měli být bradavičtí
profesoři, co? :D

Povídání o manze skončilo dřív, než jsem čekala, takže jsem se i po procházce ke Crew vydala zpátky k HumbookStage, kde zbytek rodiny trpělivě čekal, až si ségra vystojí ohromnou frontu na fotku a podpis Kovyho. Takže zatímco ta si vystávala, my s mamkou šly na vyhlášení kvízů u Potterfan, kde jsem měla neuvěřitelné štěstí a Harry Potter vylosoval ten můj! (A měla jsem skoro polovinu, zas tak špatně na tom nejsem.) Mohla jsem si vybrat mezi Bajkami, ilustrovanou Tajemnou komnatou a omalovánkami, a tak jsem nakonec šla do omalovánek. Už mám skoro vybarveného Harryho a Brumbála. Kresby uvnitř jsou opravdu kouzelné.

Potom jsme si naposledy prošli obě křídla, než jsme před sedmou vyrazili na tramvaj a zpět domů. I přesto, jak dlouhý a skvělý den to byl, jsme nejvíc zážitků stejně získali z vlaku :D Nohy mě bolely teda šíleně a usnula jsem, sotva jsem padla do peřin, ale rozhodně to stálo za to. Opět to bylo magické, jak jsem čekala. Příští rok zřejmě vynechám, kolem data SK budu maturovat, ale o to víc se budu těšit na ten následující. :)

Všechny moje úlovky pohromadě. Když nepočítáme Útok titánů, nějakým zázrakem se stalo, že jsou všechny knihy modré :D

Zajeli jste si letos na Svět knihy? Co všechno jste si koupili? :)