Recenze: Divotvůrce | Znáte svou minulost?

Počet stran: 405
Série: Divotvůrce, 1
Překlad: Petr Kadlec
Nakladatelství: Egmont, 2011
Originální název: Spellslinger
Hodnocení Goodreads: 4.09 (z 2 476 hodnocení)
Anotace:

Někdy vám život rozdá karty, se kterými nejde hrát. A jedinou cestou k přežití je naučit se triky! Jste-li zasvěcenci Jan’Tepu, měli byste být připraveni prokázat své magické schopnosti a stát se divotvůrcem. Jenže Kellen nezdědil žádné magické nadání a hrozí mu naprosté zostuzení. Do města však dorazí tajemná cizinka Ferius Parfax, která ho přiměje vybrat si jinou cestu. Je složitá a nevyzpytatelná, ale možná je Kellenovou jedinou nadějí.

Jsou knihy, které při vydání lehce přehlédnete, a pak jsou takové, o kterých se neustále mluví. O Divotvůrci toho taky padlo hodně, a navíc už ho zřejmě všichni stihli přečíst. Já se ke svému vánočnímu dárku konečně dostala až teď a vůbec jsem netušila, do čeho vlastně jdu. Jak na mě Divotvůrce zapůsobil?

Ocitáme se někde v paralelním světě, ve městě čarodějů Jan'Tepů a nekouzelnických Sha'Tepů. Kellen je synem téměř nejmocnějšího Jan'Tepa, lorda mága Ke'heopse, což by mohlo znamenat, že bude disponovat stejnou mocí. Opak je bohužel pravdou. Jan'Tepové mají šest magických pásků vytetovaných na předloktí a jejich cílem je rozzářit je, aby mohli využívat určité prvky magie. Kellen není schopný rozzářit ani jeden a začíná se bát, že se stane Sha'Tepem. Jenže za vším vždycky něco stojí, a že to tu je pekelné tajemství.

Třetí muž měl masku, kterou jsem dosud neviděl. Nejvýraznější na ní byly dlouhé zakroucené uši visící po stranách. Mimoděk mě napadlo, jestli mu nevadí, že mu dali nejméně hrozivou masku, ale pak jsem si všiml dlouhého nože v jeho ruce a dospěl jsem k závěru, že i kdyby vadilo, našel způsob, jak to vyrovnat.

Četla jsem, že spoustě čtenářů vadilo, jak nás autor rovnou vyplivl do děje a hodně dlouho nevysvětlil, o co jde. Většinou mi to jde na nervy taky, ale tady jsem se okamžitě začetla a nějak mi to ani nepřišlo na mysl. Vysvětlení se dočkáme v průběhu a podle mě na to dojde docela rychle, abychom se začali orientovat. I svůj vymyšlený svět podal dobře, včetně seznámení s jeho národnostmi, ale jak říkám, někdy je třeba si na to trochu počkat.
Už od začátku mi bylo jasné, že si Divotvůrce užiju. Hlavním hrdinou je Kellen, se kterým jsem se okamžitě sžila - ten kluk srší ironickými hláškami, nad kterými jsem se občas chechtala i nahlas. Autor vytvořil typického hrdinu, který je outsiderem a nic mu nejde, ačkoli by se podle jeho rodu měl očekávat pravý opak, ale i s tím si poradil. Kellen ve všech situacích využívá zdravý rozum, který je občas daleko více k užitku než samotná magie. Někdy jsem přemýšlela, jestli to je opravdu teprve patnáctiletý, skoro šestnáctiletý kluk, dle jeho chování, ale celý jeho charakter prochází přes knihu velkou změnou, takže to jsem nějak vsákla.
Co víc, ta kniha je vtipná naprosto celá; jakmile se setkáme s v anotaci zmíněnou Ferius Parfax, která pije krev nejednomu Jan'Tepovi, a kočkoveverčákem, humorem to jen srší. Z konverzací, které probíhaly převážně mezi třemi zmíněnými, jsem chytala záchvaty smíchu. Jsou tu jasné narážky na fanatismus, jež samozřejmě pochází od Ferius, nad kterými se kolikrát až zamyslíte.

Vesměs můžu říct, že jsem se nenudila. Stále se něco děje, a pokud ne, tak stoprocentně víte, že se k tomu autor chystá. Nepřišlo mi, že by se tam vyskytovaly umělé vycpávky, děj plynul hladce, a co víc - zbožňuju, když dojde na ten pojem mindblown (jaké je pro to české synonymum? o.O). Občas jsem si říkala, že to je předvídatelné, ale autor mě stejně dokázal překvapit a jen jsem zírala, co se vlastně stalo - a že tam těchto situací bylo habaděj. Žádná postava nebyla zbytečná, každá dostala svůj určitý prostor, a přesně tak to mám ráda.
Trošku jsem jen naříkala nad tou českou úpravou; že teda občas hodíte čárku navíc, to ještě skousnu... ne jako pravopisné chyby, ale těch jsem si tu naštěstí nevšimla. Jen mi trochu vadila neupravená kurzíva, kdy jsem přemýšlela, jestli tam teda ještě má být, nebo už ne. V půlce věty skončila, co hůř, občas v půlce slova. Ale jinak graficky musím vynachválit obálku, ta se mi hrozně líbí.

Rodina je mohutný kámen, na kterém stojíme. Je to počátek i konec toho, čím jsme.

Na začátku jsem moc nevěděla, co od Divotvůrce čekat, a dostala jsem příjemné překvapení. Je to spíše pohádkové, ale rozhodně milé. A na konci mi dokonce ukápla slzička. Za zkoušku to určitě stojí. :)
Poslední dobou mi taky trošku lezou krkem série, které nikdy nejsem schopná dočíst, a Divotvůrce je po tom všem lehká změna - autor prohlásil, že díly na sebe sice navazují, ale jsme schopní je přečíst vždycky samostatně. Tak jsem zvědavá, co si na nás nachystá příště.

Chystáte se i na pokračování? Co říkáte na kočkoveverčáka? :)