Recenze: Nebezpečná láska | Mafie a New York City

Počet stran: 376

Série: Bavettovi, 1

Nakladatelství: Fragment, 2012

Hodnocení Goodreads: 3.68 (z 35 441 hodnocení)

Anotace:

Na doporučení posledního zaměstnavatele získá mladá newyorská ošetřovatelka Paige práci v rodině Bavettových, bohatých podnikatelů pocházejících z Itálie. Má se starat o jejich syna Michaela, mladého muže, který se po autonehodě duševně vrátil do období svého dětství. Paige si k němu postupně nachází cestu a Michael si ji velice oblíbí. Postupem času Paige přichází na to, že se dostala do newyorského podsvětí a její zaměstnavatelé jsou součástí mafie. Co se stane, až se jednou Michael probere? Dostane se Paige ze spárů Bavettových, když odhalila jejich tajemství?

Po přečtení S hlavou v oblacích pejru jsem si byla jistá, že mě styl psaní Kateřiny Petrusové bude bavit. A opravdu bavil, její prvotina byla úchvatná.

Paige (ano, psáno jinak než stránka ;)) je skvělá hlavní hrdinka. Místy mi trochu připomínala Markétu, ale byla snad ještě víc v pohodě než makléřka. Neštvala mě snad vůbec, fakt!

Michael, Mike a Mikee (osobně se mi stejně nejvíc líbí Michael). Prostě skvělý hrdina! Nejdřív mi trochu dělalo problém představit si skoro třicetiletého muže, který prostě jásá, když jeho nová "ošetřovatelka" umí nakreslit hasiče a nebo když mu koupí pyžamo se Spidermanem. Nakonec jsem si zvykla, a pak najednou BUM, Michael byl zpátky! Tolik o mé schopnosti si zvyknout.

Michaelův bratr Robert byl opravdu Jekyll a Hyde, jak ho nazvala Paige. Jednou milý muž, jednou zase otravný chlap. Jeho správnou stránku jsem měla docela ráda, přišel mi v pohodě, ale ta druhá, no... jsem zvědavá, jaký bude ve volném pokračování téhle knížky.


Pěkně jsem to probrečela. Začátek teda ani ne, ale po té půlce už to byl děs běs! Moc romantiky (divíte se stejně jako já, že jsem napsala něco takového?) a pak najednou BUM (vím, opakuju se). Jednu dobu se směju, jednu brečím. Aspoň mám od paní Petrusové ponaučení: nikdy nečíst takovouhle knihu v kuchyni, kde taťka hraje na notebooku a mamka vaří večeři. Pak se na vás obrací buď jako na smějícího se blázna, nebo brečícího se blázna.
Pak se můžu divit, že si to mamka chce přečíst taky. Upřímně jsem zvědavá, jestli se mě zase bude ptát, jaktože jsem četla něco takového (myslím ty romantické scény). Už v životě nechci, aby se opakovalo to samé, jako u S hlavou v oblacích pejru.


Tak. A teď, když mám dočteno, bych se mohla vrhnout na tu fyzikální olympiádu.