Recenze: Rozděleni časem | Bouře | Vánoční dárek No. 2

Počet stran: 312
Série: Tempest, 1
Překlad: Zdík Dušek
Nakladatelství: Fragment, 2013
Originální název: Tempest
Hodnocení Goodreads: 3.73
Anotace:
Přítomnost, rok 2009.
Devatenáctiletý Jackson je normální student... tedy téměř normální. Dokáže totiž cestovat časem. Nic nemůže změnit, jen znovu prožít to, co se už stalo. Po útoku dvou neznámých mužů se Jackson ocitne o dva roky zpět.


Minulost, rok 2007.
Jackson se nemůže vrátit zpátky do přítomnosti. Jaké tajemství ho obklopuje? Proč ho pronásledují neznámí útočníci? Stojí tváří v tvář "nepřátelům času" a musí se rozhodnout, co všechno je ochoten obětovat pro záchranu svých blízkých a možná i celého světa...


Když jsem tuto knihu nalezla pod stromečkem, byla jsem tak hrozně moc šťastná, tak hrdá, že tuto knihu vlastním. Na pohled vypadala tak hrozně pěkně, na obálku se pořád nemůžu vynadívat! :) Problém nastal, když jsem se do knížky začetla...

Začátek - takový opravdu rozjíždějící. Pěkný začátek. Jackson Meyer je příjemný hlavní hrdina, za což má taky autorka velký plus, že píše z pohledu kluka! :) (A samotný Jackie má plus taky, protože je dvacátého června, tedy dva dny přede mnou!) Celá kniha je taková hrozně zajímavá, úžasný námět, ale ten děj...

Šlo to z kopečka. Jednou nahoru, jednou dolů. Holly 009 byla celkem v poho, kdežto Holly 007 mi pěkně lezla na nervy. Ještě horší než Kelsey, a to je co říct! Taková protivná ukňouraná holčička. Tak si říkám, že tomu se čtenáři prostě nevyhnou. Na rozdíl od Holly tu pak byl nejlepší kamarád hlavního hrdiny Adam Silverman. Tohohle kluka jsem si zamilovala. Fakt mě mile překvapil, myslela jsem si, jaká to bude Wikipedie, ale byl opravdu fajn. Všechno věděl, všechno znal, a choval se mile. Klaním se, agente CIA!
Co se mi na Rozděleni časem opravdu líbilo asi nejvíc? Odhalování zapeklitých situací. Je Jacksonův otec agent CIA, nebo není? Kdo je tenhle a kdo tohle? Co tady dělám? Ve kterém jsem roku? Jaktože mě neznáš?
Co mi naopak vadilo - ukončování kapitol. Richelle Mead a Beth Revis jsou v tom prostě hvězdy, poslední věty v každé kapitole vás nenechají vydechnout, a neříkám, že jiní autoři to taky neumí. Bohužel, Julie Cross by se od nich mohla naučit. Jako konec Skáčeme. Oba. Poloskokem. Ale kam? Ehm, co to je?

Původně jsem chtěla dát dvě hvězdičky, ok. Když jsem ale poslední čtvrtiknu (možná osminu) knihy probrečela, nad sestrou Courtney a tak dál, fakt mi to nedalo a dala jsem tomu čtyři hvězdičky. Nezabijte mě za to. ;)