Recenze: A Very Large Expanse of Sea | Jak lidi dokážou být pěkný svině

Počet stran: 320
Série: ---
Nakladatelství: HarperTeen, 2018
Hodnocení Goodreads: 4.32 (z 10 084 hodnocení)
Anotace:

It’s 2002, a year after 9/11. It’s an extremely turbulent time politically, but especially so for someone like Shirin, a sixteen-year-old Muslim girl who’s tired of being stereotyped.

Shirin is never surprised by how horrible people can be. She’s tired of the rude stares, the degrading comments—even the physical violence—she endures as a result of her race, her religion, and the hijab she wears every day. So she’s built up protective walls and refuses to let anyone close enough to hurt her. Instead, she drowns her frustrations in music and spends her afternoons break-dancing with her brother.

But then she meets Ocean James. He’s the first person in forever who really seems to want to get to know Shirin. It terrifies her—they seem to come from two irreconcilable worlds—and Shirin has had her guard up for so long that she’s not sure she’ll ever be able to let it down.

Tahereh Mafi tu jistě dlouze nemusím představovat; všude hlásím svou lásku k Shatter Me a ostatně mám po Warnerovi i pseudonym na Facebooku... Konečně jsem se dostala k dalšímu dílu z jejího pera, tentokrát s autobiografickými prvky. Hlavní hrdinka této knihy je totiž dcerou íránských imigrantů. A je rok po atentátu na Dvojčata.

So many times, I thought, I'd tried to draw a line in the sand, and I was never strong enough to keep it there.

Shirin se narodila v Kalifornii a celý život vyrůstala v Americe, ale i přesto se jí lidé straní. Neříkají o ní hezké věci, a ačkoli se s tím snaží smířit, není to lehké. Shirin se odmítá vzdát svých práv a přizpůsobit se svým vrstevníkům jenom proto, aby jí dali pokoj. Už se tak stalo, že se s rodinou několikrát přestěhovala, a teď začíná svůj druhý ročník na střední. Vše je při starém. Lidi ji nemají rádi, ona nemá ráda lidi. Dokud si k ní v biologii nepřisedne Ocean, který jí přeci jen dovede ukázat, že ne všichni lidé jsou stejní.

Styl psaní Tahereh miluju a prokázala mi to hned během prvních pár stránek. Padesátku jsem přečetla bez mrknutí oka. Knih s podobným tématem jistě najdete spoustu, ale přesto jsem se k tomu poprvé dostala právě teď. Hlavní hrdinka je společensky odepsaná kvůli tomu, že nosí hidžáb, což je jen pouhý zlomeček kostry celého příběhu.
Protože když to vezmu kolem a kolem, celé se to točí kolem jediného. Vztahu Shirin a Oceana. Jsem ten typ čtenáře, který si na určitou romantiku v knihách potrpí a stojím si za tím, že tam má svoje místo, ale tohle na mě bylo trochu příliš. A Very Large Expanse of Sea nemá kdovíjak složitý děj a tohle je zřejmě jeho hlavní zápletka. Asi nejsem dělaná na příběhy, kde se řeší jenom funkčnost vztahů.
Krom toho tu jde samozřejmě o mnohem víc, jak už je patrné z anotace; stereotypy. Sama hlavní hrdinka přes knihu prochází velkým vývojem a poukazuje na to, že lidé mají tendenci se stereotypizovat navzájem. Protože i když se tomu sama Shirin brání, několikrát se přistihne, že to dělá taky. A to na Tahereh miluju; lidskost jejích hrdinů. Tady, na rozdíl od Shatter Me, nikdo nevládne magickými silami, takže všechno působí ještě reálněji, a Mafi to prostě umí. Příběh plynul, že jsem to skoro ani nepostřehla, jak rychle jsem to měla za sebou.

He said, "Okay," but then he walked up to me, walked right up to me, and I felt something pop inside my head. Brain cells dying, probably.

Hlavní hrdinku Shirin jsem si oblíbila okamžitě, byť mě místy trochu vytáčela, soucítila jsem s ní ve většině případů. Sama jsem na vlastní kůži zažila, jaké to je být obětí šikany, byť tedy ne v ohromném měřítku. Lidi někdy dokážou být pěkný svině, to víme, a Tahereh Mafi to na svém příběhu dokazuje víc než dost. Ostatně, když už někdo píše o americké střední škole, vždycky to je nějaké drama. Shirin se ničeho nezalekne a v jistém slova smyslu by mohla patřit pod štítek „badass hrdinka", která pro peprnou odpověď nikdy nešla daleko. Je důležité se umět sžít s hlavním hrdinou, v čemž Shirin obstála na jedničku.
Hlavní mužský protagonista Ocean je de facto Shirininým naprostým opakem, ve kterém jsem se viděla snad ještě víc než v Shirin. Nevím, jak to Tahereh dělá, že mi její postavy vždycky tak přirostou k srdci. U Oceana mi kolikrát přišlo, že sedí vedle mě, že bych ho mohla znát osobně, jak ho autorka vystihla. Podobně to bylo s Shirininým bratrem Navidem, což bylo taky extrémní zlatíčko.


Pokud se mám zaměřit na nějaký děj, autorka nás zkrátka provází hrdinčiným životem. Sledujeme Shirin, jak se adaptuje na nové střední, jak poznává a škatulkuje lidi, kteří škatulkují ji, jak se oddává své vášni breakdance. I takové příběhy je občas třeba si přečíst, kde jenom nelétá jedna hlava za druhou a všechny postavy nutně nečarují. Nevím, co přesně jsem od A Very Large Expanse of Sea očekávala, když jsem do toho šla, ale jsem spokojená. Nejsem z toho natolik paf, abych to ohodnotila maximem hvězd, ale smála jsem se, oči mi chvílemi slzely a autorka ze mě vydolovala poměrně dost emocí, aby se to k tomu maximu minimálně blížilo.

"You're even more horrible than I thought you'd be."
"Whatever."
"I'm going to pray for you."
"Thanks," I said, and started walking again. "I've got a test after lunch, so if you could focus your energy there, that'd be great."

Je to jinak stavěný příběh než Shatter Me, ale autorčin styl se prostě nezapře. Ať už jste sérii o Juliette četli, nebo ne, z jakéhokoli zmíněného důvodu vám A Very Large Expanse of Sea doporučuju. Závěrem se podělím jen o jedno ze svých životních mott; žij a nechej žít.

Čtete knihy s podobnou tématikou? Líbí se vám obálka? (Já se s ní nějak pořád nedokážu smířit :D)