Měsíc vrahů, měsíc psaní | NaNoWriMo

Už loni jsem zakusila výzvu napsat padesát tisíc slov během jednoho měsíce, tedy zúčastnit se NaNoWriMa. A že to bylo o fous! Nevím, jaká ďábelská část mojí duše se rozhodla, že když mám letos kvůli maturitě ještě méně času, půjdu do toho zas. Ale stalo se a mám za sebou další listopadovou psací mánii. Jak tedy NaNoWriMo probíhalo tento rok?

Pro ty, kteří o pojmu NaNoWriMo slyší poprvé - jde o zkratku z National Novel Writing Month, což je výzva s prostým cílem - napsat knihu o 50 000 slovech za jeden měsíc. Což čítá nějakých 1667 slov za jeden den, to není zase moc. Jestli chytnete myšlenku a rozepíšete ji, zvládnete si udělat náskok na dalších pět dnů. Ovšem co když ne? No. To se pak i ta stovka zdá jako výkon.

Loni jsem psala zbrusu nové fantasy (a ke všemu začala o čtyři dny později, znáte to, Adelle, to už je diagnóza) a tenhle žánr je kouzelný v tom, že si můžete navymýšlet, co chcete. Jestli máte porušit fyzikální zákony, tak to prostě uděláte, magie a bum, všechno funguje. Jenže letos jsem se rozhodla pro psychologický LGBT román odehrávající se na floridské střední škole v současnosti a hlavně v realitě. První oříšek jsem rozlomila ještě před psaním. Ale jakmile jsem si ujasnila, že do toho půjdu (nebýt Thea a jeho připomínky, možná by na to ani nedošlo, takže tímto ti díky), pro jistotu jsem si načrtla pár linek příběhu, vypsala hlavní postavy a co by se mělo stát. Což je u mě trochu výkon, protože jsem ten typ psavce, který píše po hlavě a zápletky vymýšlí za pochodu. A pak se můžu divit, že ten aktuální román už má přes 600 stran. Ale měla jsem lepší pocit, víte co, tak hezky to bylo nachystané. :D A ke všemu jde o příběh, který jsem psala ještě na základce, kde jsem se rozhodla, že ho totálně přepíšu. Zkrátka jsem měla základ, oproti loňsku výrazný pokrok.

Seznamte se tedy s Virtuózem a hlavním hrdinou Samem. Opět projedu výrazné NaNo milníky, takže pokud chcete nahlédnout pod pokličku tvůrčího psaní, račte dál.

Taky jsem trochu
spamovala IG.

1667 slov

První milník, oněch přes-patnáct-set slov, jsem zvládla s přehledem. Přes tři tisíce slov (což je počet, kterého byste měli dosáhnout druhý den), byla jsem se sebou velmi spokojená. S přepisováním se to má tak; víte, co by se mělo stát, ale jste schopní to napsat ještě líp. Snad. První kapitolu jsem prohnala humorem a spoustou záhadných ukazovacích zájmen (inspirace HP jasná), aby to čtenáře nabudilo. Mě to tedy nabudilo ještě víc.

5 000 slov

Druhý milník jsem potkala hned druhý den. Vytáhla jsem to na šest tisíc. Už jsem si začínala říkat, že to jde nějak lehce - seznámení s hrdiny, popis prostředí, ono ostatně když sami chodíte na střední, ta slovní zásoba se aktivuje poměrně snadno. Nakousla jsem zápletku a znovu se zamilovala do toho badboye. Jestli ho chcete vidět, přijďte se mrknout do mého sešitu biologie, za chvíli z něj udělám snad výstavu. Ještě má v sobě prototypy postav loňského NaNoWriMa.
A když už mluvím o škole... druhý hrdina se jmenuje Lace. Během toho jsme taky psali slovíčka, kde jsem měla v sekci oblečení lace top. Bůhvíproč nikdo nechápal, že se nad tím tolik směju.

10 000 slov

Čtvrtý den. Dělám si dvoudenní náskok a jsem za něj jedině ráda - proč se vždycky učitelé rozhodnou, že musíme napsat nejvíc písemek, zrovna když běží NaNoWriMo? Pomalu se smiřuju s tím, že letošek tak úplně zvládnout nemusím, abych si připomněla, že o NaNu chci mluvit v seminárce do frániny a že nepřichází v úvahu, abych pak řekla, že jsem to nezvládla. Motivace lepší než všechny autorské pep talk.
Mimochodem, pokud píšete, určitě si je běžte přečíst! Spousta jich je opravdu vtipných, a hlavně se v nich ukrývá to pravé moudro. Letos tam je jedno i od Andyho Weira.

Kolik dní v kuse?

NaNo vám automaticky vyhazuje „odznaky", když splníte nějaký milník. Krom určitého numera vám to taky počítá, kolik dnů za sebou updatujete počet slov. Letos jsem jela jen těch pět. Pak je možnost ještě deset a čtyřicet, ale tentokrát jsem využila svých náskoků a pár dní i vynechala. Jako maturant přijdete během učení na spoustu zajímavých a inspirujících věcí. Třeba že valná většina vrahů v Římě pak po svých vraždách šla spáchat sebevraždu. I ty, Brute.

25 000 slov

Když píšu NaNoWriMo, zařeknu se, že se budu věnovat jenom jemu a na chvíli odsunu do pozadí ostatní rozepsané příběhy. Jenže už se mi začíná stýskat. Nemám dopsané loňské NaNoWriMo, z čehož má být to moje veledílo, jak o tom pořád mluvím, a tam plánuju ještě tolik zvratů, že mi to stále leží v hlavě. A taky tu mám LGBT (zrovna dole na liště, konečně!) a jedno drama. Chjo. Jestli se v tom Virtuózovi objevil jakýkoli náznak, je to čistá náhoda, přísahám.

Odměňte se sami, jestli brečíte!

Ony odznaky, jak jsem už zmínila, si můžete přidělit i sami. Jsou speciální - a dáte si je podle toho, jakým stylem zrovna píšete. Čili jsem si stejně jako loni dala třeba odznak, že mě můj příběh donutil se rozbrečet. Snad nejsem jediná, kdo se takhle emočně vypíše a pět minut bulí u noťasu, jak je to dojemný a že to mám konečně za sebou, jen abych to pak při editacích četla znovu a brečela ještě víc. Ale mimo to si taky můžete udělit odznak „čtvrté espresso" a „tajné psaní", tedy je namístě, abych poděkovala hodinám matiky a ZSV.

*vnitřní hlas každého spisovatele*

40 000 slov

Když psychologický román, tak pořádně. Oběma hlavním hrdinům dám pořádný matroš, proč se uzavřít, a tak nějak si pohrávám s paranoiou a úzkostí. Že jsou spisovatelé tak trochu blázni? Ale kdeže...

Oproti loňskému NaNu, kde jsem sekala jednu bitvu za druhou, to tu plyne nějak pomalu. A mám tu svůj typický problém; takzvané haters to lovers. Prostě od začátku moc dobře vím, že ať je dám s kýmkoli, stejně skončí spolu. Jenže to tam nemůžu jen tak hodit, že jo. Ale abych se přiznala, psát ty jejich hádky mě fakt baví.

49 505 slov, den před koncem

Poslední pětistovku jsem si nechala na konec, ať to mám opravdu za těch třicet dnů. Protože co se nestane? Píšu to dvacet devět dní, vymyslím tolik plot-twistů a budoucích linek... a mě to prostě přestane bavit. *facepalm*

50 086, juch!

Nevím, čím to je, ale vždycky, když naházím celý text do kontrolovače na NaNu, vyjede mi ve výsledku víc slov, než kolik mi to ukazuje ve Wordu. o.O Ale co už, mám to za sebou! A to jsem si myslela, že to v maturitním ročníku budu dávat ještě hůř. Končím v dost psycho scéně, takže... je možná opravdu dobře, že končím. Chudákovi Samovi dám chvíli pokoj, ať má ode mě klid, a já se zatím vrhnu na svoje starší díla. Troufnu si říct, že mi tohle NaNo dalo zase o špetku víc než to loňské. Poznala jsem pár nových pisálků a přiučila se něčemu novému. Takže až se k Virtuózovi vrátím, bude to s úsměvem na tváři. (Možná zlomyslným, jak dojde na to babrání v hlavě. Ale jenom trošičku.)

Stejně jako loni přiložím svůj graf. Jo, šlo mi to podstatně lépe.

Co vy, účastnili jste se? Zvládli to? Nebo se aspoň naučili něco nového? :) Uvidíme, jestli do toho příště půjdu znovu. Jestli budu mít pořád rozepsané NaNo 17, které by tou dobou mohlo čítat už tisíc stránek, tak nevím... :D