Recenze: Dvůr křídel a zmaru | Bitva s Hybernem vrcholí

Počet stran: 717
Série: Dvůr trnů a růží, 3
Překlad: Ivana Svobodová
Nakladatelství: CooBoo, 2018
Originální název: A Court Of Wings And Ruin
Hodnocení Goodreads: 4.51 (z 130 203 hodnocení)
Anotace:

Feyre se vrací zpět na Jarní dvůr, aby zde shromáždila informace o Tamlinově armádě a o plánech krále, který hodlá Prythian napadnout a zničit. A k tomu musí předstírat svou lásku k muži, kterého ve skutečnosti nenávidí – a jediná chyba může stát život nejen ji, ale může způsobit zkázu i celého království.

Že je Sarah J. Maas bůh, o tom vás, věřím, nemusím dlouho přesvědčovat. Jakmile se člověk začte do její tvorby, prostě není cesty ven, nehledě na to, že jde většinou o knihy tlustší než pět set stran. O třetím díle Dvorů toho už bylo napovídáno hodně a já si na něj konečně taky našla čas. Tak co na to říkám?

Některé jsem znal, další ne. Válečné pole se táhlo dál pod oblohou.
Míli za mílí. Království hnijících mrtvých.
A já nepřestával hledat.

Feyre je zpátky na Jarním dvoře a předstírá, že Rhysanda a celý Noční dvůr nenávidí. To vše za jediným účelem - odhalit, jaké plány má Hybern a jakou roli v tom hraje Tamlin. Tuší, že za tím vším je něco daleko většího, a ona i celá její rodina ví, že válka je nevyhnutelná. Ale aby Hybern porazili, nebudou stačit ani všechny dvory pohromadě.

Když Dvůr mlhy a hněvu vyšel, všude jsem slýchávala spíš zklamanější názory. Že už to není ono. Že to Sarah dvojkou pěkně vyšvihla a trojkou zase zkazila. Já obecně zastávám názor, že jsou její série díl od dílu lepší, aspoň to tak mám u Trůnu, takže jsem se na trojku Dvorů vážně těšila. A říkám vám, stálo to za to.
Feyre je od začátku přesně taková hrdinka, jakou chcete. S ničím se nepáře, a i když je od Aelin dost odlišná, stejně ji miluju. Sama prošla přes ty tři knihy určitým vývojem a to je u postav to nejdůležitější, dělá chyby a učí se z nich. Nehrne se do hlavní akce, to tedy ne - ale je to změna od ostatních hrdinů, kdy ony bitvy sledujete pěkně zpovzdálí a hned je vnímáte jinak. Dvůr křídel a zmaru je doslova nabitý nekončící akcí, kdy budete jenom trnout, co se stane dál, a ani vám nepřijde, že to má tolik stránek.
Protože tu je taky jeden z hlavních důvodů, Rhysand. A pak ten zbytek. Sarah všechny postavy vykreslila tak perfektně, že je nejde nemilovat. Důležitou roli tu také získávají Feyřiny sestry, pod jejichž pokličky tak nahlédneme ještě víc; žádný charakter nezůstal nepropracovaný. Stejně tak to je s jejich vztahy, doslova cítíte to přátelství, tu rodinu. A když už jsem u Rhyse, zkuste to přirovnat ke Skleněnému trůnu. Sice to je velmi krotká verze Aelin, ale pokud by se postavy měly navzájem prolínat, největší podobu by vladař Nočního dvora rozhodně našel v Ohnivém srdci.

Kdo mě tu překvapil, tak Tamlin. Jasně, pořád to je svině. A ubožák. (Naprosto jsem v něm viděla ten typ chlapa, který nesnese, že ho žena prostě z nějakého důvodu nemiluje. Protože když už se sejdete na něčem důležitém, místo toho, abyste to řešili, přede všemi pořád urážíte svou milovanou a jejího nového. To jsem fakt koulela očima, co to z něj padalo.) Ale upřímně, nakonec ho nenávidím tak, jak jsem ho nesnášela na konci dvojky. Jo, neodpustím mu to. Ale Sarah z něj neudělala nutně zlouna, ne podle toho, jaká katarze se u něj objevila. Za to velké díky. Nikdo není jenom černý, nebo bílý, že ano.

„Jak jste Thesana přesvědčili, aby vám dal komnaty s lepším výhledem?"
„Nejspíš se mu moji muži líbí víc než tvoji."

Klišé se tu najde, to samozřejmě. Na konci jsem jen pozvedla obočí, o co se to ta autorka snaží, že když už jsme to jednou měli a celé se to odehrálo takhle, pochybuju, že to tak taky ukončí. Ale co už, to byl jediný takzvaný wtf moment, kdy jsem si říkala „proč". Jinak, jak jsem už zmínila, je třetí díl Dvora nabitý akcí a nečekanými zvraty, zkrátka přesně tím, co od Maas čekáte. A pokud jste si ve dvojce zvykli na romantické scény, tady jich je habaděj. Možná až příliš. Občas jsem si říkala, jestli to je ještě pořád i v určitých situacích vhodné, ale jsem shipper Feysanda, takže co už. (Ale Feyřina zatínání prstů na nohou si užijete dost.)
Takže, mám-li být zcela upřímná - co na tom ty čtenáře zklamalo? Znovu jsem zažila ten maximální výbuch emocí a všeho, co u knihy můžete cítit; smála jsem se nahlas i plakala, na Goodreads mi znovu chyběla možnost dát víc jak pět hvězdiček, co se týče v porovnání s jinými takto ohodnocenými knihami. Dvůr křídel a zmaru se mi přece jen líbil o něco víc než druhý díl. I přesto, že to je taková bichle, jsem to zvládla během tří dnů (což je taky co říct), tak moc jsem chtěla vědět, co se stane dál.

Na ty nejlepší knihy se vždycky nejhůř píšou recenze. :D Zkrátka vám celou sérii rozhodně doporučuju, pořád to je typická Maas, díl od dílu lepší. Nemůžu se dočkat, co přijde v dalších dílech.

Který díl se vám líbil nejvíc? Četli jste i vánoční novelu? :)