Recenze: Ztracená naděje

Počet stran: 336
Série: Bez naděje, 2
Překlad: Jana Jašová
Nakladatelství: Yoli, 2014
Originální název: Losing Hope
Hodnocení Goodreads: 4.41 (z 69 029 hodnocení)
Anotace:

Colleen Hooverová okouzlila čtenáře románem Bez naděje, příběhem toho, co se stalo, když dívka jménem Sky potkala dávno ztraceného přítele z dětství, Deana Holdera. S Holderovou pomocí odhalila Sky šokující rodinná tajemství a vyrovnala se s city a vzpomínkami, které v ní zanechaly hluboké jizvy. Bez naděje byl Skyin příběh. A ve Ztrácení naděje se konečně dozvíme pravdu o Deanu Holderovi.

O Colleen Hoover i knize Bez naděje se toho navykládalo spoustu. Tak moc, že autorka napsala ještě jeden díl, ačkoli se to série asi nazývat nedá. Jedná se o tentýž příběh, jen z pohledu Holdera. Jo, z toho božího, sexy, neodolatelného a co já vím co ještě. Mě osobně Holder v předchozím dílu příliš nezaujal, ale stejně jsem si řekla, že mi Ztracená naděje třeba vysvětlí jeho chování.

Jak jsem to začínala číst, fakt jsem přemýšlela, jestli to má smysl. Nebylo to tím, že by to bylo špatně napsané - to rozhodně ne, Hoover má prostě styl a to platí, ale linka příběhu mě překvapila už v jedničce a zkrátka jsem si nebyla jistá, jestli si to chci přečíst znovu. Bylo fakt hezký uvědomit si to někde v půlce knížky, což byl nejspíš dojem, proč jsem to nakonec dočetla celé.

Holder je na dně. Jeho sestra-dvojče Les spáchala sebevraždu, ačkoli nechápe a nevidí žádný důvod, proč to udělala. Rodiče se rozvedli a o něm kolují příšerné zvěsti. Po roce se vrací od táty a poznává Sky - dívku, která mu na první pohled připomene Hope, kamarádku z dětství, již unesli a on tomu nijak nezabránil. Přes původní skepsi si skutečně začíná říkat, jestli to není ona, a jeho city stejně překračují hranice.

Tenhle život už mě zklamal tolikrát, že už mě nebaví dál ztrácet naději.

Doufala jsem, že se Holder změní. Nezměnil. Ale můj názor ano. Nevím, jestli mi to v jedničce nějak unikalo, ale tady to bylo vyložené dokonale - Holder je skvělý přítel. Vážně. V jedničce jsem soucítila se Sky, ale tady mi pořádně lezla krkem, jak jsem neviděla její myšlenkové pochody a zničehonic se začala nějak chovat. Holderovy reakce a láska k ní byly tak nádherné, že jsem se nad stránkami jen roztékala. Vážně. Autorka mi k tomu dala přesně to, co jsem chtěla - vysvětlení Holderova chování. Protože někdy jsem v Bez naději vážně přemýšlela, co do něj vjelo, a později to nevysvětlil, kdežto tady bylo všechno podané černé na bílém. Za to jedině palec nahoru.

A Sky je pořád Sky. Kdybych četla jenom tento díl, fakt bych ji asi nesnášela. Že nám jednička umožnila být v její hlavě je navýsost dobré, protože tady zase naopak není vysvětlené její chování. Já chápu, že nám ho autorka podala už v předchozí knížce, ale to kruci Holdera ani trochu nezajímá, proč se najednou smiřuje takhle a pak onak?

Co se děje týče, mám jen pár výtek. Jelikož je tohle jen "převyprávění", spousta důležitých scén byla prostě přeskočena nebo se tam jen tak okrajově zmínily. Chápu, že pro Sky to bylo asi důležitější a Holder to tak nemusel prožívat, ale někdy to bylo vážně strašně cítit, že se to musí rychle přeletět... to mě na tom mrzí asi nejvíc. Zkrátka autorka některé scény strašně urychlila a jiné příšerně zpomalila. A k tomu Skyinu vyjádření, jak odhalí, co jí táta dělal, pochybuju, že kdyby to takhle řekla, Holder by to pochopil. Kolik že je vtipů ohledně toho, jak se ženy vyjadřují?
Ale jak jsem už zmínila, je to od Hoover, která má vážně skvělý styl. Už teď se těším, až se pustím do jejích dalších knížek.

Suma sumárum, pořád jsem z toho nejistá :D Nejspíš obě dvě knihy zařadím mezi ty průměrné a vracet se k nim nebudu... ale kdoví. Autorka mě přesvědčila, že na to má, a já to nevzdávám. A pokud jste četli Bez naděje, Ztracená naděje by vám taky neměla uniknout. Pokud jste si teda Holdera nezamilovali už v jedničce, pak je to asi jedno :D

Četli jste i další knihy od Colleen? Co jste na Holdera po Ztracené naději říkali? :)