Série: ---
Překlad: Marta Kadlecová, Jana Hejná
Nakladatelství: Egmont, 2014
Originální název: All the Truth that's in me
Hodnocení Goodreads: 3.96 (z 7 083 hodnocení)
Anotace:
Judith vyrostla v Roswellské osadě, která se řídí přísnými zákony a zvyklostmi. Před čtyřmi lety ona a její nejlepší přítelkyně zmizely. Před dvěma lety se vrátila jen Judith, sama, nenáviděná a přehlížená těmi, kteří byli kdysi jejími přáteli a rodinou.
Judith o svém zmizení nemůže promluvit. Žije jako duch ve vlastním domě a mlčky svěřuje své myšlenky a touhy Lucasovi, kterého miluje celý život. On o tom však nemá ani tušení.
Když Roswellskou osadu napadnou nepřátelé, dlouho pohřbená tajemství začínají vycházet na světlo. Judith stojí před volbou, zda má žít dál v mlčení, nebo znovu pozvednout svůj hlas, i když to může znamenat, že svět i životy kolem ní se navždy změní.
V knihách poslední dobou hrozně letí obrovské tajemno. Je vidět, že i Julii Berry to chytlo a soustředila se na to i v této knize. Jenže podle mě je to... krapet příliš.
No me, gusta.
Dostáváme se nejspíš někam do doby po středověku, hlavní hrdinka Judith žije na vesnici a to poměrně chudě. Má milující rodiče, staršího bratra Darrela, skvělý život a okouzlujícího kluka poblíž... co si přát víc, že? Sem tam vás sice někdo napadne, ale dá se tomu ubránit. Jenže to byste nemohli mít příšernou minulost, o níž nemůžete nikomu říct.
Judith se něco stalo. Její kamarádka je mrtvá a ona se vrátila. S polovinou jazyka vyříznutého. Nemůže nikomu nic říct, ani neumí pořádně psát, aby to ostatním dokázala sdělit. A navíc ani nemůže. Visí nad ní Damoklův meč. A pak tu je Lucas, k němuž chová city a už je nikdy nedokáže vyjádřit. A on má před svatbou; s jinou...
U knihy začnu zápory a to hned hlavní hrdinkou. Judith se v dětství zamilovala. Určitě víte, že existuje spousta lidí, co hejtuje Snapea kvůli tomu, že nepřekonal ztrátu své lásky z dětství. Jo? Tak co teprve, až si tito hateři přečtou Všechnu pravdu, co je ve mně. Judith se zamilovala někdy jako maličká. Není určený věk, ale tipuju tak kolem osmnácti, a stále se nemůže překousnout před to, že si její láska nachází manželku. Je to holka, proboha. To má vážně takový problém si někoho najít?
A teď k tomu tajemno. To mi tedy vždycky vadilo, ale překousla jsem to. Že mi to po pár stránkách odhalí, fajn. Jenže tady? Přečtete dvacet stran, padesát, sto, a stále nevíte, o co vlastně jde. Judith vypráví tak nepoutavě a navíc nesmyslně, že než si domyslíte, o čem vlastně mele, je zase někde jinde. Takže se můžete jen domýšlet, co se s ní vlastně stalo.
Zbytek postav je takový... neúplný, autorka se prostě soustředí jenom na děj a nic jiného. Nevykreslí postavy, a když už, tak jako přespříliš sobecké mrcháky...
Zbytek postav je takový... neúplný, autorka se prostě soustředí jenom na děj a nic jiného. Nevykreslí postavy, a když už, tak jako přespříliš sobecké mrcháky...
Děj je nepoutavý. Vážně. Jak jsem už zmínila, pokud se nesžijete s hlavní hrdinkou, jde to těžce, ale tenhle styl vyprávění mi nesedl. Kniha je psaná v druhé osobě (čili vidím tě, jak jdeš...), což už dost mate, ale dá se na to zvyknout. To by nebyl takový problém. Ovšem Judith to stále střídá, minulost a přítomnost a občas se tam domotala i budoucnost, takže co? A pokud se takhle zamotáte, nelze se z toho dostat ven. Nebo aspoň mně se to nepovedlo.
Zezačátku si řeknete, že to bude drsný, až postupně přijdete na to, o co vlastně jde. Jenže postupně to rozhodně není. Jen ať nejste zklamaní. A Judith je pěkná padavka, to vám teda povím.
Ale jakmile se přehoupnete přes určitou část, dá se to. Jen mi přijde, že už to jede hrozně rychle, autorka se u ničeho nezastaví, aby nám dala šanci o tom přemýšlet, rozdýchat to... ne, prostě rovnou jede dál. Nevím, jestli to je ten správný styl.
Ale jakmile se přehoupnete přes určitou část, dá se to. Jen mi přijde, že už to jede hrozně rychle, autorka se u ničeho nezastaví, aby nám dala šanci o tom přemýšlet, rozdýchat to... ne, prostě rovnou jede dál. Nevím, jestli to je ten správný styl.
Vím, že poslední dobou knihy hrozně hejtuju. Ale i Eden, kterou jsem recenzovala těsně před touhle knihou, byla v porovnání daleko lepší. Tohle byl trochu přešlap, ale ne tak strašné, takže dávám dvě hvězdičky. Pokud vám nebude vadit to, o čem jsem před chvílí psala, klidně se do ní vrhněte. Já si s tím prostě nesedla.
Přísahám, že příští recenze tak moc hejtovací nebude. :D
Četli jste tuto knihu? A líbila se vám?
Přísahám, že příští recenze tak moc hejtovací nebude. :D
Četli jste tuto knihu? A líbila se vám?
Naprosto s tebou nesouhlasím. Já si naopak myslím, že Berryová píše naprosto skvěle, Judith se nechová nijak špatně, naopak, má k tomu své důvody. Co se týče psaní v druhé osobě, to se mi zdálo právě, že geniální.
OdpovědětVymazatNarozdíl od tebe bych jí klidně dala šest hvězdiček z pěti, pokud by bylo možno. Kniha se mi usadila v srdci a je to jedna z mála ("z mála" myslím čtyři knihy) samotných knih, které se stali mými nejoblíbenějšími. Je po HP a CHERUB vůbec tou mou nejoblíbenější knihou... ale zjevně ten názor nesdílíme, což?
Zjevně nesdílíme ;) Psaní v druhé osobě je jistě originální, ale holt mi tahle kniha moc nesedla. :)
VymazatO psaní v druhé podobě jsem už něco málo slyšela, ale upřímně si nedokážu představit, jak by to vypadalo naživo. :d Já mám zkrátka nejraději starý dobrý třetí pád popřípadě ten první. Na knize mě zaujala hlavně obálka a anotace zní taky zajímavě. :)
OdpovědětVymazat