Recenze: Dýchání pod vodou | Nelituj a běž vpřed

Počet stran: 256

Série: Dýchání pod vodou, 1

Nakladatelství: Moba, 2013

Originální název: Breathing Underwather

Hodnocení Goodreads: 3.91 (z 5 016 hodnocení)

Anotace:
Nick je jedním z vyvolených. Studuje vysokou školu, je inteligentní, oblíbený, bohatý. Lidé si myslí, jak snadný má život. Až na jednu věc. Nick nikdy nikomu neřekl o otcově násilnické povaze. Když se Nick setká s Caitlin, myslí si, že se všechny jeho problémy vyřeší. Caitlin má všechno, co Nick kdy chtěl - je krásná, talentovaná a miluje ho. Najednou se všechno změní. Nick se musí smířit s tím, že mu jeho otec dal víc než jen zelené oči a peníze. V trýznivé cestě sebeobjevování se Nick dozví pravdu o sobě samém – věta „jaký otec, takový syn“ v sobě může skrývat i cosi děsivého.

Můjbožemůjbožemůjbožemůjbože! Jsem psychicky na dně. Tak silný příběh jsem už dlouho nečetla. Mám depku. (A jestli z téhle knížky, děsím se TFIOS.)

Alex Flinn píše poutavě, skoro jsem se od knížky nemohla odtrhnout. A hlavní postavu Nicka jsem zezačátku chápala. Jenom plácnutí. Jenže jsem pak zjistila, že to jenom plácnutí nebylo. Někdy, když jsem četla Nickův deník, jsem si říkala, co to je za magora. Byl příliš... jak to říct... sebevědomý a co nebylo podle něj, to bylo špatně. Nechápala jsem Caitlin, proč mu to toleruje. Ale dobře, ty doby, kdy Nicka jeho otec mlátil, to bylo vysvětlení pro jeho chování.

Jen mě zarážel Nickův věk. Šestnáct let, to jako fakt? Chlast a řidičák. Jasně, v USA se auto řídí od šestnácti, ale alkohol? A i chování všech okolo... viděla jsem je spíš na devatenáct (hej, to v šestnácti chodí na vysokou školu?) - no a Tom šestnáct rozhodně nemohl mít. - Jo, a Toma jsem asi měla zezačátku i radši než samotného Nicka. Ale u konce si mě Nick získal.

Takže jestli někdy uvidíte na mém will-be-my-man listu jméno Nick Andreas, tak to neplatí pro Nicka na začátku, ale pro Nicka na konci.
Jo, a ještě jedna docela důležitá postava, a to Leo. Já nevím, asi jsem si ho ani nějak extra neoblíbila, ale zaskočilo mě, když Mario prohlásil, že je mrtvý. Bez něj by to prostě nešlo, protože pak by si Nick neuvědomil, jaký byl. Jsem prostě ráda! :)




A ten konec? OMFG! Co to jako mělo být? Jsem čekala prostě snadno odvoditelný happy-end, ale takhle...? Citový zásah!
Opravdu, nevím, jak budu vnímat V podsvětí. Pořád ve mně hnijou pocity z Dýchání pod vodou...


Jo, a omlouvám se za to, že skoro v každé recenzi začerňuju (spíš zamodřuju, ale to je jedno) spoilery. Když ono to nejde, nějak to ze sebe dostat musím... :)
A jsem zvědavá na Hvězdu. Příběhu z pohledu Caitlin se trochu obávám, protože jsem si ji moc neoblíbila, tak uvidíme.
Takže tohle byly moje emoce. A jak se Dýchání pod vodou líbilo vám?