Recenze: V podsvětí | Zrada se neodpouští

Počet stran: 320

Série: Skylark, 2

Překlad: Zuzana Halamčíková

Nakladatelství: CooBoo, 2014

Originální název: Shadowlark

Hodnocení Goodreads: 3.96 (z 454 hodnocení)

Anotace:

Linda Ainsleyová byla nucená prchnout z domova, z města, které od okolní zpustošené krajiny odděluje energetická zeď, a od té doby touží po jediném – najít svého bratra Badyána. Už ji unavuje věčně utíkat a žít ve strachu a věří, že právě Badyán to může zastavit. Pátrání po něm ji zavede do podzemního města Léthé. Města, které sužují obavy z jeho zakladatele, záhadného Prométhea, a místní pořádkové služby. Aby se Linda dozvěděla pravdu o tom, co se stalo s jejím bratrem, musí se Prométheovi postavit. Vypořádat se s vlastním strachem se už naučila, dokáže se ale vypořádat i s pravdou, kterou chce znát?

Zase se to Meagan povedlo. A já jsem z toho zase na větvi.

Už z Ptačího zpěvu jsem tak nějak měla potuchy, do čeho jdu. Do podivné dystopie, kde je až příliš nečekaných odhalení a tak dál. Jenže v téhle knížce jsem to hlavní odhalení tušila, a jsem na sebe hrdá. ;)

Moje jediná výhrada pro Meagan je, že tam bylo málo Orena... ♥ Sice ten konec byl úžasný, ale i tak! Vždyť tam skoro vůbec nebyl.

Takže k postavám. Linda Ainsley, jak jsem už zmiňovala ve starší recenzi (opravdu nečíst), je to taková zvláštní osůbka, ale čte se s ní dobře. Sice jsem měla chuť ji pořádně proplesknout za to věčné sebe litování, ale jinak byla v pohodě. Hrozně se mi na ní líbí to, že je sice trošičku - opravdu jen trošičku - naivní, ale vše jí rychle docvakne. Moc se mi zamlouvá ten její vztah k Badyánovi, i když Cézara je mi pořád trochu líto, za to, jak se choval v minulém díle, a za to, že tady vůbec nebyl. -_- (A jen tak mimochodem, to ona je autorkou citátu v nadpisu.)

No a Badyán Ainsley... jako je to zajímavá osoba, to rozhodně, ale že bych si ho nějak oblíbila? Přišel mi jako Jekyll a Hyde, ale v té špatné verzi. A ano, pořád mě štve to jeho jméno.

Nesmím zapomenout na svého miláčka Orena. Jsem ráda, že se tu objevil, sice trochu později, ale přece - asi jsem neměla číst Shadowlark v angličtině, protože jsem se v tom dostala na 60 stranu a měla jsem docela dost věcí naspoilerovaných, ale to je teď vedlejší - a jak jsem už řekla asi tisíckrát, on je prostě ÚŽASNÝ. Absolutně nechápu, co všichni vidí na Krisovi ;) (A konečně to mezi Orenem a Lindou začalo jiskřit!)

Veronika (ano, těch postav je opravdu hodně) - ta se mi nelíbila ani v jedničce, natož tady. Nebudu tu spoilerovat... ale vy víte, na co myslím.

Zinka mi pořád lezla na nervy. To její věčné štěbetání... Ale jsem ráda, že to celé přežila v pohodě. Bez ní by to asi nebylo ono.

No a pak samozřejmě Wesley, Marco, Pobočník a milion dalších lidí... někteří byli fajn, ale některé bych do toho příběhu ani nedala.

Děj ubíhal příjemně, i když někdy to mělo hluchá místa, třeba jak cestovali podzemím. To se mi moc nelíbilo. Naopak ty chvilky, kdy Linda zkoumala všechny ty stroje atd., tak to byla bomba.

Ovšem Meagan má můj určitý obdiv, protože z některých scén vybruslila tak dokonale, že já bych to nezvládla. Třeba jak Linda sála energii. Opravdu potlesk.

A stále doufám, že se v trojce objeví Kris i Cézar. Sice Krise fakt nemusím, ale ráda bych si o něm zase něco přečetla. :)

Jsem spokojená. Fakt hodně.

Nutně potřebuju třetí díl.