Recenze: Odvrácená tvář lásky | #ctemesyoli

Počet stran: 288
Série: ---
Překlad: Blanka Pscheidtová, Jana Jašová
Nakladatelství: Yoli, 2016

Originální název: Ugly Love

Hodnocení Goodreads: 4.27 (z 145 884 hodnocení)
Anotace:

Neptej se na minulost a nepočítej s budoucností... Dvě jasně daná pravidla. Jak dlouho ale můžou fungovat v lásce?

Když se vysokoškolačka Tate Collinsová na čas přestěhuje ke svému staršímu bratrovi a seznámí se s jeho kamarádem, pilotem Milesem Archerem, není to rozhodně láska na první pohled. Není to dokonce ani přátelství, jen vzájemná prudká a neovladatelná touha. Miles kupodivu váhá déle než Tate, ale nakonec i on potlačí svoje zábrany. Už po prvním milování je zřejmé, že fyzicky si oba dokonale vyhovují.

Oboustranná domluva zní jasně: on o lásku nestojí, ona na ni nemá čas, takže zůstanou jen u sexu. Jenže Tate brzy zjišťuje, že chce se záhadným, uzavřeným a posmutnělým Milesem prožít mnohem víc. Že chce porušit obě jeho pravidla: neptat se na minulost a nepočítat s budoucností.

Jenže Miles sám už si není jistý, jestli je dokáže dodržet. Protože láska je silnější než pravidla, sliby a odhodlání. I když její odvrácená tvář je tak děsivá...

Colleen Hoover bezesporu patří mezi velmi oblíbené autory žánru young adult. Spousta čtenářů ji žere tak, jako u CooBoo žereme Sarah J. Maas. A když Yoli vyhlásilo další společné čtení, rozhodla jsem se, že dám autorce ještě jednu šanci. Ale asi jsem si potvrdila, že si s autorkou prostě nesednu.

Když vám život dává citrony, najděte si oči, do kterých je můžete vymačkat.

Tate se stěhuje do bytu ke svému bratrovi Corbinovi, kde hodlá žít, dokud si nevydělá na vlastní domov. Její bratr jakožto pilot žije v bytech, které mají k dispozici všichni na jeho místě, a tak se Tate seznamuje i s jeho přáteli-kolegy z práce. Jedním z nich je Miles, který jí učaruje na první pohled. Jenže Miles si lásku odepřel a Tate je přesvědčená, že jeho minulost skrývá velmi bolestivé tajemství.

Od autorky jsem kdysi četla knihy Bez naděje i Ztracená naděje a upřímně - zase tolik jsem z toho na zadek nesedla. Colleen píše o tématech, která se v YA zase tolik neřeší, což beru, to by se mělo. Jenom se mi prostě nelíbí styl, jakým to podává. I Odvrácená tvář lásky slibuje silné, hodně silné téma, u nějž mi dlouho trvalo, než jsem ho dokázala odhadnout. Což se mi na tom zase na jednu stranu líbilo, že si dějová linka udržuje jakési tajemno a vy to hlavní odhalíte až v průběhu.
Jenže... já mám asi potíž s tím, čím se ta kniha celou dobu zabývá. Nemám nic proti tomu, když se děj točí jenom kolem ústřední dvojice postav a jejich vztahu. Ale tady se mi to nelíbilo. Tate a Miles se přitahují, ale protože spolu nechtějí nic mít, dohodnou se na tom, že spolu prostě jenom budou spát. Všem z nás musí být hned u té dohody jasné, že tím to rozhodně neskončí a že ta svoje pravidla typu „nezamilovat se" stejně poruší, ale... nevím. Prokoukla jsem je, nelíbilo se mi, jak se navzájem skoro až využívali. Chemie mezi nimi pro mě prostě nefungovala.

A to je to, o čem Odvrácená tvář lásky vlastně je. Minimálně z těch 70 %. Jak se vlastně mají rádi, ale odmítají to přiznat. Postavy mi nebyly vůbec sympatické, v tom nejspíš taky byla potíž. Tate, která nám příběh vypráví, mě neštvala, to ne, ale ani nepatří mezi ty hrdinky, které vám dlouho utkví v paměti. Ani Milese jsem moc nemusela. Po tom velikém odhalení jsem mu přece jen přišla trochu na chuť, ale po tom, jak se k Tate choval, jsem to nějak nedávala. Jediná postava, která podle mě skutečně stála za to, byl Ian, Milesův nejlepší kamarád, protože vztah mezi nimi byl úžasný. Jenom tedy nedostal na úkor sexu Tate a Milese dost prostoru.
Těch zbývajících 30 % se zabývá Milesem. Kapitoly, které nám vypráví Tate, jsou prolnuté těmi Milesovými. Odehrávají se v minulosti a pomalu nás vedou k vysvětlení, co se s Milesem vlastně stalo. A to mi přišlo neskutečně vtipné, protože celá kniha je psaná v minulém čase, kdežto jak došlo na Milesovy vzpomínky, přeplo se do přítomného. To mi moc nedávalo smysl. Ale je pravda, že s Milesem si autorka v těchto kapitolách pohrála a věřili jste mu to.

„Cos dělal?" Očistila jsem krev a prohlédla si ránu. Byl to hluboký zářez uprostřed dlaně.
„Chytal jsem žebřík, když padal."
Zavrtěla jsem hlavou. „Měls ho nechat spadnout."
„To jsem teda nemoh. Byl na něm Corbin."

Ten den jsem šla do
kina na nového Lvího
krále, kterého jsem
musela rozdýchat, a
stejně jsem to stihla :D
*pyšně*

Ta kniha má jedno ohromné plus - čtivost. Je to opravdu čtivé a nedáte to z ruky čistě proto, že se to čte tak dobře. Myšlenka ohledně „odvrácené tváře lásky" se mi taky líbila. Bylo to kruté a smutné a nakonec i krásné, ale ne dost krásné. Vím o sobě, že jsem strašná cíťa, ale tady ze mě autorka nevydolala žádné emoce. Nebrečela jsem, neslzela, nesmála se. A hrozně mě to mrzí, protože by to mohlo být dobré.
Ale řeknu vám - přirovnám to k filmu American Satan. Ještě před jeho premiérou vypustili pár písniček ze soundtracku, z nichž první byla Let Him Burn, kterou jsem si zamilovala. Pak se objevila v jedné scéně ve filmu, kdy jsem na to zůstala zírat s otevřenou pusou. A věděla jsem, že už tu písničku nikdy neuslyším stejně. Stejně tak to je tady. Po dočtení už se na tu obálku dívám s jakousi úzkostí, a až to přečtete, pochopíte proč.

Kdybych to celkově měla nějak shrnout, tak se mi to spíš nelíbilo. Ale jak říkám, to spíš kvůli tomu tématu. Jak jsem už zmínila, to svoje silné téma autorka zpracovala dobře a pohrála si i s vyústěním, to se mi líbilo. Pokud máte rádi Colleen Hoover, jsem si jistá, že se vám knížka bude líbit, ale my si s autorkou zkrátka nesedly.

Taky máte autory, které nemusíte, ačkoli je celý svět žere? (Maas nezmiňujte, dík :D) Účastnili jste se společného čtení s Yoli? :)