úterý 13. srpna 2019

Camp NaNoWriMo

Výsledek obrázku pro camp nanowrimo
Ahoj plamínci! Každoročně se účastním NaNoWriMa a taky tu o něm píšu. Ze stejné iniciativy vznikl Camp NaNoWriMo, což je de facto listopadové NaNo v poněkud lehčí verzi. Už jsem párkrát plánovala do toho jít, ale konečně jsem se hecla až letos.

Camp NaNo probíhá v dubnu a v červenci a hlavní rozdíl mezi ním a listopadovým NaNoWriMem spočívá v tom, že si sami stanovíte svůj cíl. Může se to týkat klasicky počtu slov nebo klidně počtu stránek, času stráveným nad psaním... Je to čistě vaše volba. V listopadu máte jasně daných 50 000 slov, v dubnu a červenci si můžete vybrat. To zní fajn, ne? Stránku s Camp NaNo jsem otevřela čirou náhodou začátkem prázdnin a řekla jsem si, že když už, tak už.

Rozepsala jsem si totiž novou fantasy povídku - upozorňuju na to slovo povídka - a Camp NaNo se zdál jako ideální příležitost, jak se v příběhu posunout. Protože jsem to začala psát a pak zas hned přestala. Nějaká ta výzva vás vždycky spolehlivě posune dál, takže jsem si dala cíl 10 000 slov, vzhledem k tomu, že jsem mimo to ještě psala jeden projekt (o kterém vám brzy dám vědět a nemůžu se dočkat :)). A jak jsem říkala, spíš jsem chtěla nakopnout, protože jsem napsala dvě stránky.
A světě div se, musela jsem si ten limit asi pětkrát navyšovat.


Ono když píšete fantasy, jde to poněkud jednodušeji než v příbězích, kde opravdu musíte ctít matičku přírodu. Jedno kouzlo sem, druhé tam a hlavní hrdinka je zachráněná. Můžete si s tím světem trochu hrát podle svého, když jste si ho komplet vymysleli. Tím pádem se některé scény píšou téměř samy a ta slova naskáčou, ani si toho nevšimnete. Loni jsem se v NaNoWriMu vrhla na přepis psychologického románu a to byla fuška. Každopádně letos jsem si vzala do parády královnu z alternativního světa a pár utajených mágů k tomu. Navíc jsem si stáhla font, kterým jsou psané všechny knihy od Maas, takže jsem si připadala fakt dobře, víte co.

Každopádně jsem to celé začala jako povídku o tom, jak se může dařit dívce, která se zničehonic stala královnou. Pár okolních států ji samozřejmě jako ženu na trůně nepřijímá, spousta lidí přímo pod ní jí nevěří a ke všemu má trochu mentálně zaostalého bratra, který jí nechtěně dělá peklo. To byl původní plán, na krátkou povídku plnou snad úsměvných eskapád mi to stačilo. Jenže pak přišel Camp NaNo a já jsem ten typ psavce, který si děj vymýšlí za pochodu. A tak to přišlo. Začala jsem vymýšlet složitější děj, boční linie, epizodky na pozadí... a takhle nějak se stalo, že se z povídky stal rodící se román.

Klasické NaNoWriMo versus Camp

Začala jsem psát s tím, že to dělám v rámci Camp NaNo, až sedmého července, tedy týden po oficiálním zahájení. Co se týká tady toho psacího projektu, byl by to můj největší skluz - loni jsem začala hned od začátku, předloni čtvrtého. Ale tohle není listopadové NaNoWriMo s pevně stanoveným limitem i termínem, v Campu si prostě můžete dělat, co chcete, takže mi to nějaké problémy nedělalo. Ale víte co? I s tím týdenním zpožděním, když to vztáhnu na ta dvě NaNoWriMa, jichž jsem se účastnila, jsem stejně napsala 52 000 slov. Víc, než jak se mi to kdy povedlo v NaNu.
Důvod je asi jasný, jsou prázdniny. Červenec. Máte na psaní celý den, celé dny. Takže se mi na pohodu stalo, že jsem za den napsala sedm tisíc slov a posunula ten příběh teda pořádným směrem. V listopadu, kdy je škola a zkoušení s písemkami se jen hromadí, na to přece jen tolik času není.

Co je dost markantní rozdíl mezi listopadovým NaNem a Campem a podstatně mi to scházelo, tak ta komunita. NaNo má na svých stránkách fóra, kde se s lidmi setkáváte úplnou náhodou, a často se stane, že se zabřednete do sáhodlouhé debaty o vašem psaní. Je tam jednodušší najít si další kamarády psavce, se kterým můžete sdílet svoje slasti a strasti. A hlavně se ho v listopadu účastní víc lidí.
V Camp NaNo fungují chatky, takzvané Cabins. Můžete si založit vlastní, přidat se k nějaké dle svého výběru nebo úplnou náhodou. Já zvolila tu poslední možnost a plivlo mě to do neaktivní skupiny. Bohužel. Na NaNu právě miluju tu komunitu pisálků, jak máme podobné problémy, co se psaní týče, ale Camp je v tomhle poměrně mrtvola.

Během NaNoWriMa fungují taky Pep Talks, což jsou krátké blogy od různých autorů, kde vám mluví do duše. Radí se psaním, mluví o tom svém, a většinou to je super, protože jde i o superznámé autory typu Andy Weir nebo Rainbow Rowell. Obdobně to funguje i v Campu - a tam se mi to líbilo asi ještě víc. Určitou dávku spisovatelské podpory dostanete každý den. Samozřejmě, ty blogy jsou pak o poznání kratší, ale ukrývají v sobě to samé kouzlo a v určitém slova smyslu nahrazují ty neaktivní Cabins. Jeden autor tak s vámi stráví třeba týden a na mě to působilo moc mile.

Winner 2019

A co jsem tedy stihla?

50 000 slov je dost. V přepočtu to vychází na cca 160 stránek knihy, kterou byste drželi v ruce. Takže nikoho nebaví tak dlouho čekat, až se akce rozjede, pokud teda nepíšete Nikdynoc, čili pokud tím milníkem nekončíte a píšete dál, máte akorát tak nastavenou laťku. Hrdinové jsou představení, čtenář je obeznámen se světem, ve kterém se děj odehrává, hlavní dějová linka je stanovená a ty boční nastíněné. Jak by řekla Pinkie Pie v parodii od Smusy: „Je čas na kalbu!"
Protože chápu, jak někteří NaNo odsuzují, ale taky chápu jeho hlavní myšlenku. Jakožto autor to svoje dílo nespočetněkrát přepíšete, to je jasné. Jakmile skončíte a po dvou měsících se k tomu zase vrátíte, začnete si říkat, jak jste to kdy mohli napsat. Je to nekonečný vír editací - a jak se říká, do těch bychom se neměli pouštět, dokud nemáme dopsáno. NaNo vás nakopne právě v tom, ať jen píšete a píšete, rozvíjíte myšlenky a příběh, a k tomu, co je na začátku, se vrátíte, až je skutečně třeba. Ale o to je to pak větší zábava, nemyslíte? :)

Jak jsem už říkala, celkově jsem to vytáhla na 52 000 slov, takže tady je celkový graf, jak jsem si během července vedla:
Už jsem zmínila, že jsem si musela limit dost často navyšovat, protože jak jsem se do toho příběhu ponořila, už prostě nešlo přestat. Zezačátku tam mám tedy pěkné skoky.


Ale, což už jsem taky zmínila, jsem člověk, který příběh tvoří za pochodu, takže mě spousta věcí napadne později a začnu tak příběh pohánět naprosto opačným směrem. Kdyby vás zajímalo, co jsem mimo zmíněné taky stihla:
  • dvakrát málem zabít hlavní hrdinku (jenže je hlavní, takže to holt musela přežít)
  • naťuknout milostný mnohoúhelník - tohle je pro mě naprostá novinka. Kdysi dávno jsem psala trojúhelníky, kdy to ještě nebylo tak klišé, ale poslední dobou mám vždycky pár jasně daný. Tady jsem si řekla, že si budu hrát o něco víc, a tak jsem hlavní hrdince naservírovala rovnou tři chlapy. Ale já mám teda už teď jasno, s kým skončí, tak snad během psaní nedojdu k jinému názoru.
  • založit tři požáry. Woohoo.
  • vyprávět příběh z pohledu dvou hlavních hrdinů - píšu v ich-formě, ale abych tomu dodala i trochu jiné náznaky, přihodila jsem tam pár scén v er-formě s jinými postavami. A jedna se mi zalíbila natolik, že jsem z něj udělala druhou hlavní postavu, takže se ve vyprávění střídají. No jo.
  • vymyslet dost deep minulost hlavních hrdinů
  • ještě nevysvětlit tu deep minulost hlavních hrdinů
  • najít dostatek fanartů, které by odpovídaly vzezření jednotlivých postav
  • poslechnout si Brand New Numb od MIW aspoň tisíckrát
  • dostat chuť předplatit si Netflix
  • dostat chuť přečíst si celý Skleněný trůn, než vyjde poslední díl, a tak dále, a tak dále.
Celkově jsem tedy se svým pokrokem za červenec navýsost spokojená. Původně to měla být lehká povídka, pomalu z toho tvořím román s několika bočními liniemi, ale stále mě to baví. Loni v NaNu jsem se setkala s tím problémem, že mě příběh jaksi omrzel, když jsem s ním finišovala, ale tady jsem pořád nadšená z každého dalšího plot-twistu, který tam přihodím. Zatím s příběhem pečlivě pokračuju, takže kdoví, kdy se doberu k jeho zdárnému konci. :D

Účastnili jste se někdy NaNoWriMa? Plánujete to zkusit letos v listopadu? :)

4 komentáře:

  1. Loni jsem šla do NaNo poprvé a je mi jasné, že půjdu i letos. Uvidím, jak to budu stíhat s prací, ale počítám, že to nějak půjde. Při nejhorším to potáhnou víkendy :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždycky se dá něco najít! :D Budu držet palce :))

      Vymazat
  2. Kdysi, ale jakožto kdysi dávno jsem trochu psala. Už mě to jaksi přešlo a stačí mi bohatě seminární práce. :D Ale obdivuji každého, kdo dokáže tak psát. Máš můj obdiv. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za všechny krásné komentáře! ♥