Recenze: Hate List | Do jaké míry smíme pykat za naši minulost?

Počet stran: 368
Série: ---
Překlad: Kryštof Herold
Nakladatelství: Fragment, 2018

Originální název: Hate List

Hodnocení Goodreads: 4.03 (z 50 640 hodnocení)
Anotace:

Před pěti měsíci střílel Valeriin přítel Nick na spolužáky v kantýně. Valerie se ho pokusila zastavit a jeden život tak zachránila, ale kvůli seznamu, který pomáhala sepsat, je podezřelá ze spoluúčasti. Byla na něm jména lidí a věcí, které oba nenáviděli. Pro ni to byla jen slova na papíře, pro něj však cíle k odstranění. Po létě stráveném v ústraní se teď Val vrací do školy. Pohledy spolužáků i vlastní rodina jí neustále připomínají, čeho byla součástí. Musí se vypořádat nejen s Nickovou smrtí, ale především s důsledky toho, co udělal. Vina padá i na ni, ale jakou roli vlastně při tragédii sehrála? Dokáže odčinit to, co pomohla stvořit, ale nikdy nechtěla přivést k životu?

Existují knihy, které jsou heart-breaky už od pohledu. A autoři na tom poměrně vydělávají. I když jsme optimističtí, dost často čteme knihy, které nás zničí, můžu jmenovat třeba Všechny malé zázraky nebo Oba na konci zemřou. Sotva jsem viděla obálku a přečetla anotaci Hate Listu, bylo mi jasné, že tohle dílo se k nim zařadí taky. Tak jak to s ním dopadlo?

A já pochopila. Seznam. Vybírá lidi z našeho Hate listu.

Je to pár měsíců od toho, kdy Valeriin přítel Nick zastřelil několik lidí ve školní jídelně. Oba byli šikanovaní a svět jim nerozuměl, takže si společně vedli seznam, takzvaný Hate List, kam si psali jména a věci, co je prostě štvaly. Val to brala jako jakousi terapii, že se jí uleví, Nick to ovšem vzal vážně. Jednoho květnového dne nakráčel do školní jídelny, vytáhl pistoli a střílel po lidech, kteří byli napsaní na seznamu. Postřelil i Val, když jí došlo, o co jde, a nakonec zbraň obrátil proti sobě. Teď se Val vrací do posledního ročníku střední školy a doufá, že se konečně vrátí taky do normálního života. Jenže to vypadá, že to jen tak nepůjde.

Silné kafe. Tím bych to popsala. Od první stránky mi bylo jasné, že tohle bude zatraceně silné kafe. Střelba na středních školách je asi bližší Američanům než nám, ale stále to je téma, o němž by se mělo vědět. Hate List nezpracovává jak nebo proč k tomu došlo. Ne, soustředí se na Val, jak se s tím dovede vypořádat. Protože ona ví svoje, jenže to si o sobě myslí i všichni ostatní.
Cítili jste to někdy, že jste nebyli vinni, ale ostatní vás tak stejně označovali? Val netušila, kam až se jejich Hate List dostane. Ani náhodou nechtěla, aby ty lidi Nick zabil. Ale je označená za spolupachatelku, protože ten seznam sepsala. Všichni ji vidí jako nebezpečnou stvůru, jako blázna, jako někoho, komu se nedá věřit. Včetně její vlastní rodiny.

Obdiv autorce, že to takhle dokázala vypsat. Když jsem četla Oba na konci zemřou, depkařila jsem z každé druhé stránky a na jeden zátah jsem to fakt nedala. Hate List byl stejně silný příběh, ale naopak jsem toho chtěla vědět co nejvíc a těžce se mi od něj odcházelo. Autorka se babrá v psychice hlavní hrdinky, která se marně snaží zapadnout zpět mezi své vrstevníky a také přijmout to, co se stalo. Už jen představa, že bych byla ve Valeriině kůži, mi naháněla husinu.
Příběh nám je podáván ich-formou právě Valerií, takže vším si projdeme s ní. Nesouhlasila jsem s ní úplně pokaždé, ale chápala jsem její rozhodnutí. A určitě se tato postava řadí mezi ty nejsilnější hrdiny, o jakých jsem kdy četla. Notný prostor tu kromě střelby dostává i Valin osobní život, co se týká rodiny, a to opravdu není med. Její rodinu jsem nenáviděla od první stránky. Sama vyrůstám s předpokladem, že bychom za sebe všichni členové rodiny bez váhání položili život a stáli při sobě až do posledního dechu. U Valerie tohle rozhodně neplatí a rvalo mi to srdce, kdykoli to autorka naznačila.

Jednička je mé oblíbené číslo. Jedničku má vždycky vítěz, kterým se na konci dne stává každý z nás, no ne? Někdy i přečkat den až do konce je docela vítězství.

Příběh má spád. Nenudíte se. Pořád chcete vědět, co se stane dál, protože s postupem času nám autorka servíruje i oběti, které skončily na opačné straně hlavně Nickovy pistole. I ony dostávají svůj prostor, byť ne velký, ale je tam. A všechno to tvoří jednu velkou skládačku, u které rozhodně čekejte ten „aha" moment, jak vám to zapadne.
Jediné, co mě mrzí, je, že prostor nedostal Nick. Chápu, že se autorka zaměřovala převážně na současnost a Valerii, ale nevěřila jsem, že by se s tím, co se s ním stalo, jen tak lehce vyrovnala. Val o něm dokázala bez problému mluvit, myslet na něj, a to kniha začíná koncem prázdnin, tedy tři měsíce po střelbě. Tuhle jedinou věc jsem autorce nezbaštila. Za střelbou stálo tolik otázek, které zůstaly nezodpovězeny, a trochu mě to mrzí, ale na druhou stranu to chápu - v realitě to taky takhle nefunguje, že dostaneme odpovědi úplně na všechno, co se toho činu týkalo. Ale myslím, že samotný Hate List, seznam, mohl dostat víc prostoru, když sehrál tak významnou roli.

Grammar nazi verdikt: Vynikající překlad. Skvěle se čte a chyb jenom pomálu.
Hate List je rozhodně jednou z těch nejlepších knih, které jsem tento rok četla. A ačkoli zpracovává vážné téma, oproti Oba na konci zemřou se k tomuto příběhu ještě někdy rozhodně vrátím.

Čtete podobná témata, nebo se jim vyhýbáte? :)