Recenze: Warcross | Další z virtuálních světů

Počet stran: 319
Série: Warcross, 1
Překlad: Petra Miketová
Nakladatelství: CooBoo, 2018

Originální název: Warcross

Hodnocení Goodreads: 4.19 (z 54 119 hodnocení)
Anotace:

Warcross není jen hra, je to způsob života! Od autorky úspěšné série Legenda.

Herní fenomén Warcross je pro některé únikem z reality, jiní si díky němu přijdou na slušné peníze. Hackerka Emika je na mizině. Aby si přivydělala, zariskuje a nabourá se do mezinárodního turnaje ve Warcrossu. Jenže omylem se ocitne ve středu dění a přes noc se stane celebritou. Dokonce dostane od tajemného tvůrce Warcrossu nabídku, která se neodmítá. A tak Emika zamíří do Tokia, kde odhalí spiknutí, které by mohlo mít nedozírné následky. 

V době technických vymožeností jsme jen krůček od toho, aby i pro nás vznikla maximální virtuální realita. Není tedy divu, že se do ní pouští naprostá většina sci-fi autorů. Už to není tolik originální; vymyslet si hru, která probíhá mimo skutečný svět, ve které se samozřejmě něco pokazí, holt Marie Lu na to vsadila a stvořila Warcross. Čtenáři ho zbožňují a já zbožňuju autorčinu sérii Legenda. Co tedy říkám na její herní svět?

Každé dveře mají klíč.

Warcross; virtuální realita, kde si nastavíte avatara, se kterým hrajete úžasnou hru. Je dokonce tak populární, že vznikla i jeho temná nelegální stránka a samozřejmě šampionát, na který se sjíždí vynikající hráči z celého světa a všichni na něj taky koukají. Emika Chen je skvělá hackerka, a tak není divu, že se vyzná i v programech Warcrossu. Povede se jí nabourat do zahájení, čímž na sebe přiláká pozornost všech hráčů i samotného tvůrce tohoto fenoménu. Emika je tak vtažena do daleko nebezpečnější hry, než jak se může Warcross zdát.

Příběh vcelku banální, ale jsem si jistá, že se na tom dalo vystavět hodně. Scifíčka zase tolik nečtu a Marie Lu mi potvrdila důvod. Pokud mi to autor polopatě nevysvětlí, prostě to nepochopím. A tady se to bohužel stalo taky. Strašně dlouho jsem nechápala, jak ten svět jako funguje, co že přesně se děje ve Warcrossu a myslím, že to asi pořád chápu špatně. Plno věcí bylo nevysvětlených, a když už, tak jen okrajově. Dlouho jsem se to pokoušela srovnávat s Elusion, které je vystavěné na podobném principu; lidé unikají do virtuálního světa, kde se samozřejmě mají líp. Počítám s tím, že je Warcross na míle vzdálený, ale jak říkám, pořád plavu v tom, o co tam vlastně jde. Což je dost markantní mínus.

Každopádně, příběh nám vypráví Emika, což je dost zkušená hackerka. Která mimochodem nemá prachy na nájem, ale stíhá si u toho barvit vlasy naduhovo. Každopádně, díky svým ultimátním dovednostem se jí povede dostat do celého Warcross šampionátu i do kontaktu se samotným Hideem, který tu hru kdysi dávno vymyslel. Netrvalo mi dlouho si k této postavě vytvořit vztah, ale upřímně, Emika je prostě... nevím, jak moc ji to slovo vystihne, ale jiná. Kolikrát už jsem si vážně chtěla rvát vlasy, proč je tak pitomá a proč radši neudělá tamto, když je to přece tak jasný?
Autorka nám naservíruje kupu postav, se kterými se vlastně tolik neseznámíme. V prvé řadě to je Emičin warcrossový tým. Ty postavy nebyly umělé, to rozhodně ne. Každá měla potenciál a u každé jsem si říkala, že by to autorka mohla ještě trochu rozvést. Jenže to bylo jenom Emika, Emika, Emika, svým „přátelům" se vyhýbala, a když už, stejně jsme se dozvěděli jenom to, co mělo posunout děj dopředu. Já to chápu, vycpávkové scény jsou občas na nic, ale pokud to autor umí, dovedou být taky důležité. Takhle bych asi nedokázala charakterizovat nikoho z jejího týmu. A jak říkám, to měli pořádný potenciál.

Stejně tak mi tam vůbec neseděla romantická linka. Že ji autorka začne shipovat s Hideem, to bylo jasné už od chvíle, kdy se objevil. Emika také zmiňuje, jak ji dříve velmi inspiroval a že se naučila hackovat vlastně jenom díky němu. Takže ano, nějaký citový vztah k němu asi má. Hideo se hned na prvním setkání ukáže jako suchar, což Emika zmíní hned několikrát, že to vůbec není ten týpek, kterého znala z reklam. Ale stejně se mezi nimi najednou během několika sekund utvoří romantická linie a bum, Emika ho hrozně miluje! Nesnáším ty příběhy, kde prostě Thanos udělá lusk a jejich vztah se okamžitě přemění. Nějaký vývoj, ten mi tady dost podstatně chyběl.

Všimnu si, že na sobě nemá dres, ale tričko ve sportovním stylu s nápisem Konkurz na famfrpálového chytače.
Hned se mi zamlouvá.

Bohužel, nejmenší dojem na mě udělala předvídatelnost děje. Když vám autor většinou někoho odhalí v první polovině knihy, je vám jasné, že to kamufluje a něco se ještě šíleně zvrtne, ale tady to šlo pořád nenásilnou cestou, povětšinu času jsem právě ani nechápala, co přesně Emika dělá, a konec tomu nasadil korunu. Kdo je záporák Zero, to mi došlo skoro hned, jak jí o něm Hideo pověděl.
Vypadá to, že zatím knize vytýkám jen negativa, tak vytasím i s něčím pozitivním. Warcross je akční. Opravdu. Pořád se tam něco děje, sic to je tedy někdy nuda, Emika má neustále něco na práci a ten děj přece jenom nutí vaše mozkové závity přemýšlet nad tím, co se stane dál. Jenom to teda odhalíte a autorka vám to o padesát stránek dál jen potvrdí.
Marie Lu ten svět vystavila skvěle, to nepopírám. Jak jsem už zmínila, asi jsem jeho princip stejně pochopila špatně, ale i tak mi to přijde dobré. Warcross má své světlé a stinné stránky, není to idealistický svět, ale autorka se ani nepokoušela ho ukázat jako „jenom ten špatný".
A jestli se mám vyjadřovat k překladu... chybu v čárce najdete hned na první straně, takže už tehdy jsem si říkala, do čeho to zase lezu. Chybějící čárky, přebývající čárky (on existuje rozdíl mezi přívlastkem volným a těsným, fakt, ta čárka nemusí být všude), tuna překlepů! Já to skousnu. Fakt. Chápu, že se dá někde seknout. Hlavně s překlepy, když to člověk čte tisíckrát, nevšimne si toho. Jenže tady toho bylo strašně moc. A když už mám něco skousnout, tak jednou za čas, ne na každé druhé stránce chybějící písmeno. Několikrát jsem si řekla, že mi je jasné, že to je doslovný překlad z angličtiny, ale my máme v češtině tu frázi trochu jinak. Překlad mi přijde odfláklý, takže s pokračováním už svoje nervy asi tolik trápit nebudu a dám to v originále.

Za mě to je teda trochu zklamání. Legendu od Marie Lu miluju, ale tohle se mi nelíbilo, ne tolik, jak bych chtěla. Příběh je zajímavý, Emika chvílemi taky, a řeší to i jiná témata než nutně virtuální realitu, což bylo příjemné zpestření a do příběhu to skvěle sedělo. Pokračování chci určitě zkusit, slyšela jsem, že tolik Warcrossu jako hry už tam není, a jsem zvědavá, jak se s tím autorka popasuje.

No, když si člověk na něco stěžuje, chce si stěžovat pořádně, takže spoilery jsou začerněné. Někomu to zkrátka říct musím. :D
Jak jako Emika odhalila Sasukeho? Celou knihu se tvrdí, jak je Zero úžasný hacker, na kterého ani Emika nemá. A pak během stránky zničehonic odhalí jeho identitu. Neměl by si to Sasuke trochu víc pojistit? Nebo snad chtěl, aby ho Hideo našel? Proč se mu teda neozval sám?
A vždycky mě rozsekalo, když se autorka snažila nám podstrčit nějaký pár. Ať už to byl Asher s Hammie, nebo Tremaine s Roshanem, prostě to přelétla stylem: Přeberte si, co chcete. Ale Emiku s Hideem, kteří byli daleko míň uvěřitelnější než ti zmínění, bude rozpitvávat dopodrobna.
Plus mi taky přišlo hrozně vtipný, jak tam autorka rozpitvává, jak se Emika babrá ve Wikim, že to je hrozně složitá hackerská práce a že takhle bude moct špehovat ostatní, ale skutek utek! Od strany, kdy ho Emika hackla, se o něm nepsalo. Proč. K čemu to teda bylo.

Jak to teď po sobě čtu, vážně je z toho spíš hejt... ale není to tak špatné, vážně. Je to chvílemi prostě hrozně pitomý, ale příběh zůstává zajímavý a přece jenom přináší do literatury krapet originality. Nechci vás od toho odrazovat, existují daleko horší díla; Warcrossu jsem přeci jen dala tři hvězdičky.  Zasmála jsem se a i slza ukápla. Jenom to zkrátka nesplnilo moje očekávání, Marie Lu má podle mě na víc.

Četli jste? Líbilo? Přišla vám většina věcí také předvídatelná? :)