Jak Drákula v převleku zachraňoval maturanty a kde je Sherlock?

Ahoj plamínci! Už několikrát jsem si tu vylévala srdíčko nad tím, jak mě v letošním školním roce čeká maturita, a ta právě minulý týden odstartovala slohovkou. Ve středu desátého se psala čeština a ve čtvrtek jedenáctého jazyky (u mě tedy angličtina). Strhla vás vlna legendárních Pirátů z Karibiku, kteří se v tématech objevili loni? Tak doufám, že náš ročník vyžije z něčeho podobného. Tu je moje malé vyjádření k průběhu, tématům a taky trocha mého hysterčení.

Čeština

Já osobně píšu tak nějak odjakživa, takže když ve škole došlo na sloh, nikdy mi to nevadilo. Tudíž jsem vždycky věděla, že jak dojde na maturitní slohovku, cílově půjdu po vypravování. Většina maturantů si ho volí s tím, že je nejjednodušší, já do toho šla hlavně kvůli tomu, že jsem zvyklá psát povídky a romány a tenhle útvar mi byl zkrátka nejblíž. Češtinářka mi sice celé čtyři roky tvrdí, že můj styl je „až příliš umělecký", ale doufám, že mi kvůli tomu v Cermatu nehodlají strhnout body. Rozepsala jsem se jim na pět stránek, no. :D
Měla jsem strach, samozřejmě. Vyšilovala jsem poměrně dost a jsem ráda za ty Miňonky a Bebečka, kterými jsem se stihla nadopovat. Se spolužáky jsme se uklidňovali tím, že pokud jsme prošli chemií, projdeme i tímhle. Cermat si z nás ale přece jen rozhodl trochu vystřelit. Čím? V zadání se neobjevila ani jedna charakteristika nebo zpráva, zato nám podšoupli rovnou dva články.
Mně to tedy tak moc nevadilo, jak už jsem zmínila, šla jsem na zkoušku s tím, že napíšu buď vypravování, nebo charakteristiku, a chtěla jsem jenom dobré téma. Charakteristiku mi vyškrtli, co už. Spolužáci byli ovšem dost naštvaní, že zpráva byla to nejjednodušší, co mohli psát. Já to řeknu takhle; slyšela jsem, jak loni opravovali slohovky stylem „co je v zadání, to ti jako slovo nepočítáme", takže holčina pak skončila s pětkou, protože klesla pod 200 slov, a to jsem nehodlala riskovat. Ve zprávě přece jenom opisujete de facto všechno, co je v zadání, plus malý guláš k tomu. Je mi líto těch, kteří na to spoléhali, a doufám, že jim to i tak vyšlo.

Snad se Bram Stoker neobrací v hrobě.

Jak říkám, jakmile jsem viděla vypravování, byla jsem si jistá, co budu psát, a zbytek jsem jenom proletěla, abych věděla, o čem to je. Zaujalo mě také poslední téma, článek s prvky recenze; jenže víte co, já tady píšu recenze po svém a nechtěla jsem riskovat, že to nebude splňovat nějakou normu. Navíc, měli jsme doporučit jednu ze zmíněných tuším pěti knih, přičemž jsem je buď nečetla, nebo se mi nelíbily natolik, abych někoho nutila si je přečíst. Takže nad tím jsem taky mávla rukou a vrátila se k vypravování.

Taky si pamatuju tu éru memeček, kdy všude kolovaly vtipy o tom, jak si maturanti vystřelili z Cermatu a všichni přepsali děj třetích Pirátů z Karibiku. Říkala jsem si, čeká nás něco podobného? A kupodivu ano. Hned v prvním zadání, vypravování, se totiž objevil Drákula.

Sice to nebyl pan D., ale pan T., a Jonathan Harker trochu uspíšil cestu na jeho hrad, nicméně jsem hned po prvních dvou větách věděla, odkud to vzali. Aby to nebylo tolik nápadné, předělala jsem Vlada na vlkodlaka a připsala mu pár kumpánů, ale víte co? Je neskutečně těžké psát o něčem jiném, když vám v hlavě naskakuje jenom děj Drákuly. Doufám, že tím zadáním veškerá podobnost končí. :D A když už mluvím o té podobnosti; před slohovkami jsem si rozečetla Projekt Kronos, kde se vyskytují určité scény, kde je poměrně dost popsané, jak se trhá lidské maso a tak. No. Nešla jsem až do takových detailů, ale... snad jim nebude vadit ani tohle. :D
Musím se přiznat, že mě tlačil čas, ale za to si můžu tím, jak jsem to natahovala. Sotva jsem otevřela zadání, začala jsem psát nanečisto, v půlce jsem si řekla, že to takhle nestihnu, a tak jsem to začala přepisovat do záznamového archu, a konec jsem vymyslela za pochodu. Stihla jsem to akorát jednou proletět, když jsme měli končit.
Nejlepší pocit se dostavil, jakmile jsme odevzdali práce - celá část naší třídy se otočila k sobě a to bylo jen: „Hej, taky jste psali toho Drákulu?" Celé středeční odpoledne jsem už na internetu problikávala vtipy o tom, jak pan T. zachránil letošní maturanty. Tak doufám, že všechny. ^^

Angličtina

Tady jsem byla nervní o dost víc. V češtině dostanete šest témat na výběr, ale v angličtině vám prostě přidělí dvě a pište, ať je to cokoli. Strašili nás, že tam dlouho nebyl recept, takže jsem se bála, že ho vychytá zrovna náš ročník. Všimli jste si, jak jsem o pár řádků výše zmínila těch pět popsaných stran? V češtině máte jenom spodní limit, pod který nemůžete klesnout, ale v angličtině existuje i horní hranice. A to byl pro mě největší strašák.

Já se totiž vždycky hrozně rozepíšu, naprosto vždycky. A pokud mi někdo řekne, ať napíšu recept v rozmezí 60-70 slov, je to pro mě nadlidský úkol. Zaprvé neumím vařit, a pak, i když jsem si zvolila naprosto primitivní postup - jak se dělá limonáda, víte co, rozmixujete mátu a citron a podáváte -, stejně jsem nebyla schopná to napsat na míň jak 80 slov. Občas nechápu ta zadání. Máme napsat recept, který pochopí i naprostý primitiv, protože nevíme, kdo ho bude číst, tak ať to tomu odpovídá. Jenže jestli po mně chcete smažená vajíčka, když musím napsat maximálně 70 slov, tak bohužel, napíšu to tak, že to nepochopím ani já. :D

Jen se přiznej, Johne...!

No, recept tam nebyl. Zato mě ta kratší slohovka pobavila daleko víc než ta delší. Zadání znělo jasně; chceme s kamarády do hotelu, tak si máme zarezervovat pokoj a zeptat se na dvě věci, které nebyly zmíněné v inzerátu. A víte, jak se jmenoval muž, na kterého jsme se měli obracet? John Watson. Až do úplného konce jsem přemýšlela, jestli jedna z těch otázek může být: A je v ceně ubytování taky Sherlock Holmes? Nakonec jsem nechtěla riskovat, ale stejně doufám, že to někdo udělal. :D

V té delší to bylo opět vypravování zakomponované do článku, kde jsem tedy limit slov přesáhla, ale abych splnila všechny požadované body, které jsem měla zmínit, už se nedalo nic vyškrtnout. Jenom si zpětně uvědomuju, že jsem ve sledu děje nepoužila ani jeden předpřítomný nebo předminulý čas, nebo aspoň ne tak, že bych si to vybavovala. Tak snad mi ji vezmou i tak.

Teď zpětně už se jenom culím, ale hysterčila jsem fakt hodně. Pořád jsem si říkala, jestli mám takové nervy ze psaní, co budu dělat před ústní? Takže pokud tohle čtete jako budoucí maturant, vím, že to zní jako „po bitvě je každý generál"; ale dejte si čokoládu, hodně čokolády, řekněte si, že se tomu stejně nevyhnete a že to zvládla spousta lidí před vámi, takže vy to zvládnete taky. Já teď jen doufám, že mi uznají ta moje veledíla. :D

Pokud jste maturovali se mnou, jaké téma jste si vybrali? Schytal to taky pan T.? :D A co za témata jste měli ze starších ročníků? :))