Recenze: Oba na konci zemřou | Jak prožít svůj poslední den?

Počet stran: 352
Série: ---
Překlad: Světlana Ondroušková
Nakladatelství: CooBoo, 2018

Originální název: They'll Both Die At The End

Hodnocení Goodreads: 4.15 (z 41 891 hodnocení)
Anotace:

Když Mateovi zazvoní těsně po půlnoci telefon a dozví se, že tento den bude jeho poslední, najednou neví, co dělat. Rufusovi zazvoní telefon se stejnou zprávou, právě když se pere s novým klukem své expřítelkyně. Rufus už ztratil celou svou rodinu, a tak ví, jak to s telefonáty chodí. Ale ani tak to není snazší. Kluci se neznají, ale rozsudek smrti je svede dohromady. A tak se společně vydávají na své poslední dobrodružství…

Poslední dobou se lidé hodně soustředí na knihy, které vás vyloženě zničí od pohledu. Tak to třeba bylo u Všech malých zázraků od Jennifer Niven, kdy se tomu spousta lidí vyhne právě kvůli tomu, že očekávají heartbreak. Kniha s názvem Oba na konci zemřou si o to asi sama říká. Ale Silvera je známé jméno a už ten název mě uhranul tak, že jsem si to chtěla zkusit.

A hádejte co. Jsem zničená.

Snad ani tolik nezáleží na tom, jak umřu, spíš je důležité, jak strávím čas, než se to stane, ale že nic netuším, to mi nahání strach. Člověk koneckonců umírá jen jednou za život.

Ocitáme se v alternativní současnosti, kdy lidé přišli na to, jak odhalit smrt. Funguje Hodina smrti, která vám od půlnoci do dvou ráno může zavolat, že dnes zemřete. Neví se jak, jenom je jasné, že to bude ten den. Máte tedy čas udělat poslední věci, které jste ještě nestihli, a rozloučit se. Hlavním hrdinům, Mateovi a Rufusovi, se Hodina smrti ozve. Každý je naprosto jiný, ale aplikace Poslední přítel je svede dohromady. A oba dva hodlají ze svého posledního dne vytěžit maximum.

Upřímně, nevěděla jsem, o čem to bude. Anotace mi nic moc neřekla, takže jsem na začátku chvilku zmateně koukala, co to je. Hlavní varování tedy poskytnu už tady. Sama si s pojmem smrt příliš netykám. Jelikož se Mateo i Rufus o svojí smrti dozví hned na prvních stranách, celá kniha se nese v duchu vyrovnávání se. Proto jsem ji četla tak dlouho - depkařila jsem z každé druhé stránky. Pokud jste na tom podobně, berte to v potaz, až knihu otevřete.

Chvíli mi také trvalo se vžít do jejich světa. Autor si s vysvětlením Hodiny smrti dává načas, takže jsem dlouho nechápala, jak to funguje. Asi bych to vysvětlila dřív, protože jsem byla hodně dlouho zmatená.

To ale nic nemění na tom, jak si autor vyhrál s postavami. Mateo i Rufus jsou kluci k zulíbání, to vám povím. Oba dva jsem měla neustálou chuť je obejmout. Vzhledem k tomu, že se kniha odehrává jediný den, nedostaneme kdovíjakou příležitost je pořádně poznat a autor nám povětšinou jenom nadhazuje, co se dělo v minulosti. Chápu, že v takové kompozici se to nedalo nijak řešit, ale vyhrál si s tím dobře, to se musí nechat.

Kapitoly jsou psány z pohledů kluků, ale občas přeskočí i na jinou náhodnou postavu a uvede nás tak do děje i z jejího úhlu pohledu. To mi přišlo opravdu skvělé. Nešlo jenom o nejlepší kamarády hlavních hrdinů, ale třeba i o náhodného člověka, který prošel kolem. Hlavně jsou příběhy všech tak neskutečně propojené, ať se to ukáže hned, nebo třeba později, že jsem nad touhle výstavbou příběhu jenom uznale ohrnovala ret. S kompozicí vskutku dobrá práce.

Někdy je pravda tajemství, které schováváte sami před sebou, protože žít ve lži je snazší.

Děje je tu tedy o dost míň. Dá se to čekat, že s takovým názvem přijde spousta filozofických pasáží a že hlavní hrdinové budou asi dost zabraní sami sebou, než aby se děly různé eskapády. Nebudu lhát, chvílemi jsem se při čtení opravdu nudila. Čekala jsem, kdy na něco konečně dojde. Pak mezi tím byla ta místa, kdy jsem frustrovaně otáčela stránky, protože jsem se z toho depresivního kruhu chtěla vymanit. Silvera ovšem hýří unikátním humorem, takže chtě nechtě jsem se občas opravdu hlasitě smála. Asi to chvílemi bylo nevhodné, ale... český černý humor se nezapře, no.

Nevím, jestli k tomu občasnému nesžití se s příběhem přispěl i překlad; s tím jsem se dlouho potácela a nemohla to nějak skousnout. Nebo nevím, autorský styl se občas v přeložení ztrácí, ale buď jde o to, nebo tamto. Objevily se chyby v čárkách, ale jinak nijaká hrůza.

Pokud používáte lepíky, připravte si jich zásobu. Krásných myšlenek je tu opravdu hodně.

Co říct závěrem? Ta kniha vás zničí. Celých těch tři sta stránek se bavíte o smrti a čekáte, jestli teda oba umřou, jestli umře jenom jeden nebo jestli si z vás autor střílí a nakonec se vše obrátí vzhůru nohama. Několikrát mi vhrkly slzy do očí - a těch posledních třicet stránek jsem si asi vymyslela, jak jsem bulela bez přestání, takže vlastně nemůžu tvrdit, že vím, jak to skončilo. Přečtěte si to sami.

Vyhýbáte se takovým „sebedestruktivním" knihám? Četli jste toho od Silvery víc? :)