Harry Potter a Relikvie smrti v gifech

Tož, plamínci, ukončila jsem svůj čtecí HP maraton. Pouť to byla dlouhá, neboť Harry v angličtině je Harry v angličtině, ale už teď se těším, až se zase vrátím k jedničce. Protože mi sama škola poskytla úžasnou věc - povinnost přečíst knihu do francouzštiny. Takže jsem asi jasná, rozpovídám se o Kameni mudrců :D (Francouzi jsou mistři v překládání jmen. Celaena Sardothien je u nich Keleana. A náš dráček to odskákal jako Drago Malefoy.)

Každopádně, nebudu psát recenzi, stejně jsem na pár posledních dílů taky nepsala. A všichni to už známe. A, což je hlavní důvod, jsem tak hrozně emočně vycucnutá, že by to asi stejně nešlo. :D
Takže pro změnu jedna z mých oblíbených věcí, a to vyjádření v gifech. Ať už k čemukoli, co s tím dějem souvisí. :)

Tímto tedy prosím všechny neznaPottery, aby zavřeli prohlížeče, neručím za pozdější záchvaty spoilerování-sobě-sama. :D

Začínám číst. S Harrym a podobnými díly, která byla zfilmovaná, to vždycky porovnávám. Nemůžu si pomoct. U Harryho to je prostě strašný. :D Víte co, ty filmy miluju, samozřejmě. Kdykoli jsou v televizi, tak se dívám. Ale vynechali tolik věcí, kvůli kterým si pak čtení užívám ještě víc.

Úvodní scéna v Malfoy Manor. Ale je mi předem jasné, že budu bulet jako želva, protože se mi vnitřnosti svírají už teď, a to se tam de facto nic neděje.

Loučení s Dursleyovými a přeprava Harryho do Doupěte. Za těch pár let, co jsem to četla, jsem úplně zapomněla, jak moc se to liší od filmu.

Jako třeba Dudley.

A Pošukova smrt.

A taky Hedvičina.

Je toho prostě hrozně moc, a to jsme teprve na začátku. Než jsem začala číst, přemýšlela jsem, zda si vzít do parády Relikvie, nebo jestli konečně přečíst Říši bouří. Tam jsem si ale řekla, že se mi teď nechce brečet a bát se o ně na každém kroku, takže jsem sáhla po Harrym. Tady jsem si začala říkat, že jsem stejně šla z bláta do louže. :D

Rufus Brousek ve své největší parádě. Smála jsem se tomu jeho přesvědčení už předtím, tady to akorát dorazil.

Chystá se svatba Billa a Fleur. Znovu jsem si jen podepřela bradu dlaní a říkala si: Proč jako Muriel vynechali z filmu? To je tak zlatá postava! :D Úplně jsem v ní viděla svoje pratety, nic ve zlým. Tak by mě zajímalo, kde si JKR brala inspiraci. Chechtala jsem se u každé její věty.

Trio mizí na Grimmauldovo náměstí, kde je taky spousta scén, které ve filmu nejsou a jež jsem tak stihla zapomenout. Chjo...

Stejně jako s Kráturou a Regulem. To jsem taky brečela.

Stejně tak Lilyin dopis. Ty Harryho pocity jsou prostě šílený. A pak mi ve škole řeknou, že mi Harryho k maturitě nedají, protože to je dětská literatura!

Přichází Remus Lupin s jeho nabídkou a taky důvodem. Na to, jak mám jinak tu postavu ráda, mě tímhle zase spolehlivě naštval. Jasně že chápu, o co mu šlo, ale stejně, na tohle jsem trochu háklivá.

A jde se na Ministerstvo kouzel... tuhle pasáž taky zbožňuju. Dokážu se u ní nasmát i rozzuřit, jakmile dojde na Umbridgeovou :D

V celých Relikviích, které jsou jinak dobře nabité akcí, je bohužel tou nejnudnější částí pobyt tria v lese. Nic se neděje a kvůli viteálu se pořád hádají, že byste jim sami urvali hlavy. V téhle pasáži jsem se vyloženě nutila do čtení.

A pak si Ron dovolí odejít.

Takže dochází na ještě nudnější část, kdy je Harry s Hermionou v lese a pořád se stěhují. Jasně, spousta věcí tam je důležitá... ale občas jsem se prostě děsně nudila. (Ale víte co, oproti tomu, co mě čeká, to je vlastně docela nefér jednání. Takhle to rozvláčnit a pak abychom nestíhali ani vnímat vlastní pocity!)

Scéna v Godrikově dole, jak Harry klečí u hrobu svých rodičů, mě doteď rozplakala nejvíc. Čím jsem starší, tím větší jsem taky cíťa, a tohle na mě prostě bylo moc. Harryho mi bylo tak hrozně líto...

Harry si čte Brumbálovu biografii. Což je podle mě dost podstatná část díla, všechno to o Brumbálovi, a oni to do filmu scvrknou na Aberfortha a obraz dospělé Ariany. Znovu si tak utvrzuju, že Brumbálovi prostě nefandím.

Objevuje se stříbrná laň, a tak logicky přichází otázka, kdopak ji vyčaroval?

Ale jsem ráda, že je Ron zpátky. Hlavně jak se pak s Hermionou pořád handrkují, to jsem se zase chechtala.

A tak přichází Xenofilius Láskorád. Říkám vám, jednou bych chtěla zažít den v jeho domácnosti.

Trio si čte příběh tří bratří a pospojují si tak všechno, co doteď zjistili. A teď to hlavní - ten moment, kdy všechno začne dávat smysl.

Harry vyslovil Voldyho jméno a dostávají se do Malfoy Manor. A tam se věci melou tak rychle, že to moje feels prostě nezvládají vstřebat.

A jak je všechno tak rychlé, najednou je prostě Dobby mrtvej.

Což zapříčinilo rodinnou diskuzi na téma, jestli Dobby, nebo Krátura. Na čí straně stojíte, schválně? :D

Harrymu je jasné, co dělat dál, a tak uzavírá smlouvu s Griphookem.

Jenže je to Harry Potter, takže ten si nedá říct, že jo. A tak se z Hermiony stane Bellatrix.

Scéna, kdy se trio vloupává do Bellatrixina trezoru, mě baví jak tady, tak ve filmu, a tak si ji znovu užívám. I s tím potěšením, že vím, jakým způsobem se z toho dostanou.

A zpátky do Bradavic!

Aberforth mi znovu definitivně potvrdí, proč nemám Brumbála ráda.

McGonagallová vs. Snape! Tu scénu miluju jak tady, tak ve filmu :D Víte, že Maggie Smith se tak stala nejstarší herečkou, která se kdy účastnila bojové scény? Byť tedy jen mávala hůlkou...

Percy! PERCY!!! Byl to hajzlík, ale stejně jsem ho vždycky milovala.

Ron projevil svou úžasnou duši a ohromil Hermionu na maximum - zachraňme skřítky! Tuhle scénu taky neskutečně miluju.

A tak se dostáváme k nejhorší části celé knihy, k samotné bitvě o Bradavice. I tady všechno postupuje tak rychle, že to prostě nestíháte vstřebávat, a jen tak tu knížku zavřít nemůžete. Ty Relikvie jsou tak neskutečně ubrečený. Pořád mi to vhání slzy do očí, i když na to jenom vzpomínám.

JESTLI KVŮLI NIM UMŘEME, TAK TĚ ZABIJU!

Když si Voldy myslí, že ho Bezová hůlka bude poslouchat, ale ty víš, jak funguje i kdo ji vlastní.

Harry zjišťuje pravdu, jak to s Brumbálem bylo. Nesnáším ho čím dál víc.

Harry se opět rozhodl, že přijme svou smrt. Ta scéna je nejhorší v celé knize. Oplakala jsem Freda i všechny ostatní, samozřejmě - ale tohle zdaleka víc. Harry mi tak asi způsobuje dospívání, či co; obrečím filozofickou pasáž.

No, a hádejte, u které scény v lese brečím znovu...

„Je mrtvý."

Voldemort přichází s prý mrtvým Harrym do Bradavic. Říkám to už od Ohnivého poháru, že z toho chlapa by byl úžasný řečník.

Molly vs. Bellatrix.

A konečně se dostáváme k Voldyho porážce! Trvala několik stran a několik dalších proslovů, ale je to tam!

Malfoyovi ♥ Fakt nesnáším ty fanfikce, jak z nich dělají příšernou rodinu. Aka Lucius násilník, Narcissa jako jeho otrokyně a podobně. Jasně, nic moc nám nebylo nasvětleno, ale těch pár chvilek... však víte. Harry nebyl mateřskou láskou zachráněn jenom jednou.

A tak konec už čtu jen s lehkým úsměvem na tváři, protože na víc se po takovém emočním vypětí prostě nevzmůžu.

Takže si tak nějak říkám, že si přece jen to Prokleté dítě přečtu znovu. :D
Jestli mám tedy Relikvie shrnout, je to naprosto ubrečené dílo plné zvratů, které mě vždycky dostanou do kolen, i když je čekám a vím o nich. Miluju, jak to má Rowling celé promyšlené. A k Harrymu se ještě několikrát ráda vrátím. ♥