Maturitní doporučení

Druhý týden školy je za námi a před sebou tak mám velikou zkoušku. Maturitu. Na tu z češtiny se šnečím tempem chystám už od prváku, kdy jsem poprvé vzala do ruky knihu z maturitního kánonu, a teď jsem na tom tak, že mi asi ještě pět knížek chybí. Nu což, někteří už to mají za sebou, některé to jako mě ještě čeká. Dneska se proto zaměřím na ony klasiky, které jsem četla a které mě bavily - byť se tedy spojení "maturitní četba" většinou bere spíše negativně.

Kdož špehuje záložku na liště pod krycím jménem "Maturita", ví, co jsem už stihla přečíst. Samozřejmě netvrdím, že mě bavilo všechno; ale jsem ten čtenář, který si chce četbu vychutnat bez ohledu na to, jak dlouho tu knihu bude číst, a tak se i k maturitě snažím přistupovat spíš podle sebe - ne jak všichni učitelé doporučují, ať se ty knihy k sobě hodí, ať se o tom dá povídat... ale že mě to baví. Takže si moji profesoři moc užijí, až uvidí můj seznam, který je naplněný spíše poezií. Co už.
Vybrala jsem těch pár, které se mi nějakým způsobem líbily a které by se třeba mohly líbit i vám. Co stojí k maturitě za zkoušku? :)



Největší překvapení: LAKOMEC
Že jsou renesanční autoři borci, to dokazuje Shakespeare dostatečně. Proč by tedy pozdější autor neměl dosáhnout jeho kvalit? I přesto jsem se Molierova Lakomce bála, co to bude, a zhola zbytečně. Lakomec naprosto předčil vše, co jsem od něj čekala. Jedná se o drama splňující aristotelovské zásady, takže to plyne neskutečně rychle, s postavami se ihned sžijete - a hlavně to je neskutečně vtipné. Téma, jehož se Harpagon zuby nehty drží, je velmi známé, a světe div se, Lakomec mě opravdu bavil. Během dne jsem ho měla přečteného. Smála jsem se dokonce nahlas. Titul největší překvapení to má zaslouženě.

Pohlazení po duši: PETR A LUCIE
Pohlazení v určitém slova smyslu, samozřejmě :D Jsem milovník poezie, takže jakmile na mě někdo vyrukuje s poetickým jazykem, jsem jasná. Petr a Lucie bylo milé překvapení, co se stylistiky týče. Všechno je popsané tak nádherně, tak vzletně, ty pocity z toho úplně řvou. Říkám vám, byla krása to číst. Nejněžnější protiválečný román. Pokud byste měli cestu do Moravského divadla v Olomouci, mají to taky krásně zpracované.

Mistr slova: SONETY, HAMLET, ROMEO A JULIE
William Shakespeare je jméno, které se objeví snad na úplně každém seznamu knih k maturitě. A to právem - sama nemůžu vybrat jenom jedno dílo, protože všechna mají něco do sebe. Při čtení ani nevěříte, že to napsal renesanční autor. Chápete. Čtyři sta let zpátky. O nadčasovosti všech děl ani nemluvě. Sonety byly jasná volba, protože jsou všechny do jednoho naprosto dokonalé (a sice všichni pořád omílají 66, který je samozřejmě úžasný, ale za mě je taky skvělý třeba 28.). Romeo a Julie je tak známý příběh, že to máte přelouskané během chvíle, a navíc si myslím, že se o tom dá i dobře mluvit. S Hamletem to patrně bude těžší, ale při čtení mě až mrazilo. Rozhodně lepší příběh, ale pořád nevím, jestli si ho přece jen k té maturitě vezmu. (Na naší škole platí pravidlo, že od jednoho autora můžeme mít max dvě knížky, což je jak u Shakespeara, tak u Čapka vyloženě na prd.) Víte co, je to složité, tak abych se do toho pak sama nezamotala. Prozatím to pro mě stále zůstává otázkou.

Je to rebel: KVĚTY ZLA
Po všech těch úžasných lyrických skladbách o přírodě a lásce přichází Charles Baudelaire, vážení. Samozřejmě jsem věděla, co to je dekadence, ale setkání s ní v praxi bylo něco naprosto jiného. A to rozhodně doporučuju vám všem. Baudelaire píše o všem, o čem nepíšou ti ostatní. Chechtala jsem se nad volbou slov a áchala nad určitými spojeními. Květy zla jsou taky úžasným dílem. Kdykoli si představím, jak moc to muselo tehdejší společnost pobouřit... :D

S úsměvem na rtech: MALÝ PRINC
Antoine de Saint-Exupéry perfektně shrnul veškeré rozdíly mezi duší dítěte a dospěláka, jak kdo vnímá svět. Nad Malým princem jsem dlouho váhala, ale nakonec jsem dostala chuť si něco přečíst francouzsky, takže to byla jasná volba. Příběh mě mile překvapil, čekala jsem něco jiného, a podobně jako u Petra a Lucie jsem se tu rozplývala. Ti Francouzi to prostě umí. Malý princ je miloučký příběh, nad kterým se zamyslíte, a už ostatně o samotném tématu dítě vs. dospělý se dá u maturity namluvit dost.

Sázka na jistotu: MÁJ
Byl pozdní večer, první máj... vám patrně odrecituje taky každý druhý maturant. Jak jsem již zmínila a vy to jistě víte, miluju poezii a hlavně miluju Máj. Vytáhnout si ho u maturity, byla bych maximálně spokojená. O příběhu se toho dá namluvit, o soudobé kritice se toho dá namluvit, když k tomu přidáte autora, spojitosti a jazyk, patnáct minut je perfektně zabitých. Máj je zkrátka mou srdcovkou a mohla bych se k němu vracet zas a znova, i kdyby to nebyla četba k maturitě.

Jestli chcete rozbrečet zkoušející: MATKA
Čapkovo nejsilnější protiválečné drama na naší škole záhadným způsobem neprošlo do finálního kánonu, což mě vážně naštvalo, ale vůbec nelituju toho, že jsem si Matku přečetla. Věřím, že tento příběh vtáhne spíš mateřsky založenější typy, ale stejně bych to doporučila všem. Ta zoufalost z toho prostě čiší, až je trochu s podivem, že to napsal muž. Jestli chcete mluvit o silném díle, které vystupuje proti válce, Matka je jasná.

Nebo je chcete naopak rozesmát: HOSPODA NA MÝTINCE
Tady si upřímně moc nedokážu představit, jak by to proběhlo, kdybych si vytáhla tuhle cimrmanovskou hru. Během čtení jsem se skoro co stránku chechtala, takže pokud bych měla rozebírat úryvek, patrně bych ho celý prosmála. :D Sama jsem byla překvapená, když se Divadlo Járy Cimrmana objevilo ve výběru, a jsem za to ráda. Protože po všech těch protiválečných věcech je třeba i něco na odlehčení. Jenom moje typické doporučení; nečtěte to ve vlaku. Fakt ne.

Jsou samozřejmě další díla, jež jsem stihla přečíst, ale která mě neokouzlila tolik, jak jsem si myslela, že mě okouzlí. Třeba Krysař nebo Pýcha a předsudek (kterou nám stejně nedali do finálního výběru). Za mě to tedy jsou největší překvapení a nejmilejší díla, přičemž neopomenu zdůraznit, že mi ještě pár knížek chybí a že se určitě ještě jeden článek vyskytne. Ať už na doporučení, nebo na cokoli jiného. Maturita je přece jenom důležitý mezník, jak nám teď naši úžasní učitelé den co den předhazují pod nos, jako bychom to snad mohli zapomenout.

Co jste k maturitě četli vy a líbilo se vám to? Nebo co plánujete? :)