Recenze: Skrytá píseň | Kam až vás dovede sesterské pouto?

Počet stran: 384
Série: ---
Překlad: Katerina Shevkunova
Nakladatelství: Knihy Omega, 2018
Originální název: Девушка с плеером (uf)
Hodnocení Goodreads: 3.74 (z 27 hodnocení)
Anotace:

Fanoušky Dívky ve vlaku pohltí tento záhadami naplněný thriller v rytmu kytar. Atmosféra rostoucího neklidu, ponuré prostředí nudného předměstí v Anglii rozhýbe zápletka plná zvratů. Ponořte se do zákulisí rock-n-rollu a prozkoumejte pokrevní pouta, talent, fanatické fandovství a zradu. 

Jednadvacetiletá Nika Lukina studuje v Londýně. Je krásná, temperamentní a má vše, co chce, nebo to alespoň dokonale předstírá. Nika má tajemství. Když jí bylo třináct, její milovaná starší sestra Jenya zmizela v malém městečku ve střední Anglii. Jediná věc, která Nika má, je sbírka ikonických rockových alb. Podle nich utvořila svou osobnost: vnímání krásy, lásky, života a svého vlastního já. 

Snaží se nemyslet na to, co se stalo. Až jednoho dne, těsně před Velikonocemi, ji minulost dostihne strašným způsobem, takže jí nezbývá než zjistit, co se vlastně tehdy stalo. Nika zveřejní sestřinu starou fotku na Facebooku v naději, že by ji někdo mohl poznat. Téměř okamžitě obdrží odpověď od ženy, která tvrdí, že byla nejlepší kamarádkou Jeniy, a Nika se vydává vlakem do Notownu, města, kde její sestra žila...

Sex, drogy a rock'n'roll. Tato tři slova jsou prostě běžně spojována a většinou víme proč. Temné zákoutí showbyznysu nám tolik známo není. Valentina Nazarova se pustila do thrilleru, kde rock hraje důležitou roli. Jak u mě dopadl román, který přirovnávají k Dívce ve vlaku?

Snažila jsem se ze všech sil předstírat, že je všechno v pořádku. A bylo to na chvíli téměř v pořádku, ale život má krutý a zvláštní způsob připomínat nám, kdo jsme a jakou máme skutečnou hodnotu.

Nika Lukina studuje v Londýně a její největší činností je vypořádávat se s minulostí. Když jí bylo třináct, její sestra Jenia zmizela neznámo kam a policie nikdy nic nevypátrala. I v rodině se o ní přestalo bavit. Ale teď, když je Nika stejně stará jako tehdy její sestra a ocitá se na totožné půdě, rozhodne se ji vypátrat. Za Jeniným zmizením rozhodně nestojí nějaký útěk do ciziny, tím si je Nika jistá. A ještě netuší, co všechno se jí v malém městečku Notown podaří zjistit.

S thrillery takovou zkušenost nemám, to se přiznám. Sice už pociťuju, že z té literatury pomalu vyrůstám, ale pořád jsem příznivce spíše YA žánru. Zmiňovanou Dívku ve vlaku jsem nečetla, takže nemám s čím porovnávat, ale i tak jsem byla zvědavá. Přeci jen, rock se taky v knihách často nevyskytuje, co? Všude vidíte narážky na současný popík, Taylor Swift sem, Justin Bieber tam, ale o rockové scéně se příliš nepíše. Už jen z toho důvodu - do prvních patnácti stránek The Killers, Oasis, Green Day a My Chemical Romance plus text Bowieho písničky na obálce - jsem chtěla Skrytou píseň zkusit.

Netuším, čím to je; poslední dobou mám tendenci odhalit vraha hned na začátku. U Skryté písně tomu tak ale nebylo. Autorka nám naservírovala dostatek postav i záměrů, ale po chvilce mi tak dokonale zamotala hlavu, že jsem vážně nevěřila, koho vlastně podezírám. Neustále to taky koluje otázka - je Jen mrtvá, nebo ne? Což značně komplikuje celé to bádání, ale o to to bylo napínavější. A to by thrillery být měly.

Obálka hlásá, že má autorka nesporný vypravěčský talent. Možná za to může překlad, nevím, ale někdy mi trvalo vžít se do příběhu. Ruštinou nevládnu, takže nemám ani ponětí o tom, jak těžké je z tohoto jazyka překládat, ale občas mě to opravdu zamrzelo, když jsem přímo cítila, jak je ta věta zkomolená. Vyskytly se i gramatické chyby, ale nebylo jich zase tolik, takže to jsem schopná odpustit. (Ale co neodpustím, tak MCR. Jak už jsem zmínila, překládání z azbuky asi není lehká věc, ale autorka si patrně zjistila, jak se jmenují členové kapely. V češtině se tam nějakým záhadným způsobem objevil Jerard Way místo Gerarda. Tomu jsem se teda smála.)

S postavami jsem měla trošku problém. Dialogy byly kostrbaté a charaktery vyumělkované, v mnoha případech jsem nevěřila, že by někdy něco takového přiznali po tak krátké době. Nad chováním některých jedinců jsem jenom koulela očima, což mě opravdu mrzí, protože to je jinak velmi slibný příběh.

Akce tu je, a že hodně - navíc to napětí vás neustále nutí číst dál a dál. Příběh je navíc podaný neobvyklým způsobem - všechno to jsou e-maily od Niky pro Jen. Občas se tedy stane, že Nika začne mail stylem „Tak z tohohle se nevzpamatuju" a vy jen zběsile listujete, abyste přišli na to, o co jde. Jak říkám, napětí zaručené. Styl vyprávění taky neotřelý, chvíli jsem se bála, že si na to nezvyknu, ale šlo to lehčeji, než jsem čekala.

A ono plus, kvůli kterému jsem si knihu dala do hledáčku; na začátku každého e-mailu Nika píše název písničky, kterou poslouchá při psaní, takže hudební inspirace zaručena. Ke všemu, festival, který se tu zmiňuje a hraje důležitou roli, Glastonbury, se opravdu pořádá. (Letos ho teda zrušili, přemýšlím proč.)

Mimochodem, mám nápad. Řekni mi, co posloucháš pokaždý, když mi píšeš zprávu.

Abych to nějak shrnula; zklamaná nejsem. Možná jsem čekala něco jiného, ale špatné to nebylo. Příběh je opravdu originální a podání rozuzlení taktéž, předvídatelnost děje (aspoň u mě) minimální. Jen to nečtěte po Jenny Han, jak jsem to udělala já, protože se kniha nese v opravdu depresivním duchu a... je to pak změna. Pokud tedy toužíte po nějakém napínavém dramatu, dejte Skryté písni šanci.

Četli jste, líbilo? Jakou máte vy zkušenost s hudebními žánry v knihách? :)

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji e-shopu MegaKnihy!

Knížku si můžete zakoupit zde.