Deset knižních dní | Pět emocí

Já vím, já vím... dvě neděle jsem vynechala. Ale neusínám na vavřínek, vážení, pokračuju, a to s chutí. :D Dneska řešíme šestku, pět emocí.

Projekt z dílny Vysvobozené.

1. Ten největší výbuch FEEEEEEELS

Znáte to. Nevíte, co máte dělat dřív - brečet, smát se, vřeštět, hysterčit, pitomě se culit nebo nemoct dýchat? My to pro to máme jakési hyperonymum "feels", a v tomhle případě čím víc éček, tím líp. Pak poznáte, jak moc to vlastně zapůsobilo. (Jenom uhodněte, který z těch všech stavů by to mohl vyjádřit.)

2. Ta polehčující deprese zvaná knižní kocovina

Přečtete si nějakou knížku. Je výborná. Je tak výborná, až vás to děsí. Máte nějaký ten výbuch, co jsem zmínila o bod výš. A jakmile knížku zaklapnete, nevíte, co dál. Nic se vám nechce, a sotva se začtete do další knihy, jako by to nebylo ono... pokud chcete spolehlivé tipy, co vám zajistí knižní kocovinu, sáhla bych po Rutě Sepetys nebo Všech malých zázracích. V těchto případech jsem pak dlouho nemohla strávit žádnou další knížku.

3. Onen Mr. Bean ve vlaku, čili (ne)nápadný smích

Vždycky si říkám, že když už budu číst ve vlaku, udržím se. Nebudu brečet a nebudu se ani smát. Slzám jsem se naštěstí vždycky ubránila, se smíchem už to je o něco horší... občas by mě vážně zajímalo, co si ti lidi kolem mě myslí. Jenže ono si nejde pomoct, když je ta scéna tak strašně boží! Vsadím se, že kdybych jim to dala přečíst, smáli by se taky. :D

4. Nadějné vyhlídky v podobě nekonečného těšingru

Nevím, jestli můžu říct, že ze všech zmíněných to je rozhodně nejjistější, ale svoje místo definitivně zabírá - protože se neskutečně těšíte, až vyjde pokračování, a oni ho nahlásí skoro za rok a půl. V originále. Ještě si počkejte na překlad... zrovna takhle čekám na třetí díl Dvora trnů a růží, originál už sice je, ale já mám oba díly v češtině, takže si chci tu sbírku udržet v jednom jazyce. Třeba mi to vydrží.

5. Prázdné pohledy do zdi jak Ruby Spito aneb fakt těžké zklamání

(Jestli jste neviděli Drž hubu, tak povinně zkouknout.)

Nejhorší z nejhorších. Klidně protrpíme knižní kocovinu, nekonečné čekání nebo výbuch emocí, hlavně ať nás to nezklame. Jakmile zavřete knížku a zůstanete smutně zírat na obálku, že jste čekali něco jiného, mělo to ohromný potenciál a najednou se to všechno sesypalo jak domeček z karet... jo, je to prostě smutný. Naštěstí tak často se mi to nestává.

Která emoce by jako první napadla vás? Nebojíte se řehtat ve vlaku? Na co se zrovna těšíte a která kniha vás naposledy zklamala? :)