Recenze: Láska v prachu hvězd

Počet stran: 406
Série: ---
Překlad: Ondřej Kronich
Nakladatelství: Yoli, 2017
Originální název: Our Chemical Hearts
Hodnocení Goodreads: 3.85 (z 7 088 hodnocení)
Anotace:

Henry Page ještě nikdy nebyl zamilovaný. Je beznadějným romantikem, který stále čeká, že se jeho první velká láska objeví na scéně ve zpomaleném pohybu, srdce vynechá úder, vše bude podkreslovat instrumentální hudba. Proto když se z ničeho nic objeví ve škole Grace Townová, neupravená holka chodící o holi a v klučičím oblečení, Henry jen stěží může tušit, že se má jeho život obrátit naruby. 

Grace, polámaná dívka s tajemnou minulostí, zbortí Henryho dosavadní představy o lásce a ukáže mu, že mezilidské vztahy jsou složité, krásné i pomíjivé stejně jako výbuchy hvězd ve vzdálených galaxiích.

Každý občas máme tu chvilku, kdy potřebujeme maximální oddech od reality, kterou nám spolehlivě zaručí dobrá lovestory. Láska v prachu hvězd toho slibuje hodně - už v anotaci zmiňuje zcela nezvyklou věc pro romantické příběhy, a to, že příběhy se šťastným koncem ještě nebyly dovyprávěny. Byla to lehká volba vybrat si tuhle knihu ke čtení, tak jak dopadla?

Vesmír je tím nejlepším lékem na smutek, který znám.

Původně jsem si na Lásku v prachu hvězd dělala zálusk ještě v době, kdy byl český překlad v nedohlednu. Originální obálka Our Chemical Hearts mě uchvátila na první pohled, ale v tomto případě se mi líbí i česká verze. Taky to vyjadřuje něco z příběhu, jen trochu jinak.

No jo, začala jsem grafikou, to je trochu nezvyk... tak hurá na dílo.

Henry Page ještě nikdy nebyl zamilovaný, a tak ten pocit ani nezná. Mluvit moc neumí, zato svoje myšlenky perfektně vyjadřuje na papíře. Konečně se dostává na pozici šéfredaktora školních novin. A v tu chvíli přichází Grace Town, zcela obyčejná holka, šedá myška v davu. Nevyčuhuje, nevábí k sobě kluky, obklopuje ji temná aura. A Henry pocítí to zvláštní třepotání motýlků. Jenže tahle lovestory nespěje ke šťastnému konci zrovna rapidním tempem...

Určitě se shodneme na tom, že ztotožnit se s hlavní postavou je jedna z nejlepších věcí, které se nám při čtení mohou stát. A to přesně jsem cítila s Henrym, který téhle knize zachránil snad celou jednu hvězdičku. Mistrně píše, ale nahlas to vždycky vyzní nějak pofidérně a naprosto opačně, než jak to smýšlí. Miluje Harryho Pottera a cituje ho. (Ano, taky to je případ, kdy jsem si žalostně říkala, proč tihle kluci nejsou skuteční a jestli jsou, tak kde.) Jeho smyslu pro humor jsem přišla na chuť okamžitě a sledovat jeho vztahy s přáteli a rodinou, to byla dokonalost sama.
Jeho protějškem tu je Grace Town s idylickým jménem. Tu holku jsem měla ráda, co se objevila, ale postupně jsem moc nevěděla, co si o ní myslet. Je to taková neslaná nemastná postava, po chvilce už začnete očekávat, jak se bude chovat a proč dělá to a ono, ale rozhodně mi nepadla do oka jako ostatní postavy. Ke konci mě pak nesmírně vytáčela. Pořád je ve čtvrťáku a některé věci mi tam prostě neseděly...
Jak jsem už zmínila u Henryho, autorka si vyhrála s popisy vztahů mezi postavami. Ať už jde o přátele nebo rodinu, jen jsem se culila a ano, ve vlaku se i nahlas smála. Prostě zbožňuju, když se hodně dá i na tenhle druh vztahu, nejen na ten milostný, a v Lásce v prachu hvězd toho bylo víc než dost.

„Také asi přišel čas přiznání: Nikdy jsem Harryho Pottera nečetla. Ani neviděla žádný film. Takže mám jen mizivou představu, o čem to tu blábolíš."
„JAK. JE. TO. DOPRDELE. MOŽNÝ?"
„No jo."
„COS TO MUSELA MÍT ZA DĚTSTVÍ? BYLI TVÍ RODIČE NACISTI?"

Romantické příběhy mám ráda, ne že ne. Byla jsem na to pořádně zvědavá. Začátek byl neskutečně chytlavý a měla jsem tu touhu číst dál - navíc autorka píše svižně a připadáte si, jako byste byli na skutečném místě. Protože jsem se několikrát smála tomu, jak strašně jsem v tom viděla sebe a svoje přátele. Ty teenagery odkoukala teda perfektně.
Potom ale došlo na určité situace a začalo se to táhnout. S tím koncem moc spokojená nejsem, ale co už. Autorce se nepovedlo mě přesvědčit, že je Grace skutečně pro Henryho dobrá, takže po dlouhé době jsem tu měla jakýsi antiship. Děj ke konci lehce pokulhával a pár postav mě vytáčela k nepříčetnosti. Kvůli pár takovým klišé strhávám jednu hvězdičku, ale jinak je to skutečně skvělý příběh. Jak říkám, už jen kvůli Henrymu.
A moje pedantské očko si nedá říct, to patlání zájmen ji a jí mi neskutečně brnkalo na nervy. Ale jinak si troufnu říct, že jsem si nemusela trhat oči z důlků jako u jiných případů, za mě dobré.

Láska v prachu hvězd je milý příběh, kdy se skutečně zasmějete, i který vás donutí se nad pár věcmi ze života zamyslet. Postava, která má za sebou tajemnou a zřejmě tragickou minulost, není v YA už žádnou novinkou, ale i tak je to zpestření, které knihu svým způsobem oživilo. Pokud hledáte nějakou sladkou romanci ze strany kluka, tahle kniha je ideální volbou. :)

Četli jste? Co vy a onen hlavní ship? :)