čtvrtek 26. října 2017

Recenze: Tíha vesmíru

Tíha vesmíruPočet stran: 406
Série: ---
Překlad: Anna Křivánková
Nakladatelství: Yoli, 2017
Originální název: Holding Up The Universe
Hodnocení Goodreads: 3.92 (z 26 666 hodnocení)
Anotace:

Neobyčejná love story, která vás dostane. Neobyčejní hrdinové, které si zamilujete.

Každý si myslí, že zná dobře Libby Stroutovou. Tuhle odvážnou dívku s úctyhodnou váhou, jejíž fotku s titulkem „Nejtlustší holka Ameriky“ otiskly před dvěma roky snad všechny noviny v USA. Libby se ale od té doby změnila – a ne jen co se váhy týče.

Stejně tak si každý myslí, že zná dobře i Jacka Masselina. Je to trochu podivín, ale docela ujde, říkají si jeho spolužáci na střední. Až na to, že tenhle podivínský, dost rezervovaný, i když vlastně docela sympatický kluk jen trpí prosopagnosií – není schopný rozeznávat lidské tváře a svůj handicap samo sebou skrývá.

Když na sebe Stroutová a Masselin narazí ve škole, svět se obrátí vzhůru nohama (minimálně Martin Van Burenská střední!), a malér je na světě.


Že jsem si na styl Jennifer Niven zvykla velmi rychle, to už jsem se rozpovídala u Všech malých zázraků. Bylo tedy jasnou volbou, že si přečtu i její další knihu Tíhu vesmíru. Kdo by čekal, že se rázem stane jednou z mých oblíbených autorek?


Nesuď nikoho, dokud neujdeš míli v jeho botách.


Stejně jako v předchozí knížce tu jsou dva hlavní hrdinové opačného pohlaví. Prvním je Jack Masselin, poměrně oblíbený mladík, o němž nikdo netuší, že má prosopagnosii. To znamená, že nerozezná obličeje - ani těch nejbližších. Jakmile někdo odvrátí hlavu, jako by ho viděl poprvé. Hledá si proto drobnosti, díky kterým si identitu svých známých dovtípí rychleji.
Libby Strout naopak vůbec oblíbená není. Bývala nejtlustší teenagerkou Ameriky a museli ji vysekat z vlastního domu. Teď by ale ráda začala nový život. A vůbec neplánuje, že by se nějak dostala k Jackovi. Jenže díky Libby si Jack začne uvědomovat spoustu věcí a stejně tak je tomu naopak.

Už obálka knihy prozrazuje, že jde o překonávání předsudků. Těch, které si utvoříte, když někoho vlastně vůbec neznáte. Je to přirozené, ale o to víc to jde studovat do hloubky. Možná proto jsem se na Tíhu vesmíru těšila ještě víc.
Nevěřím, že si hlavní hrdiny nezamilujete. Jack mě dostal už svým nádherným vztahem s bratry - kolikrát vážně radši sleduju vztahy mezi sourozenci než ty milostné... a takového bráchu chce každý. Milovala jsem jeho smysl pro humor a jeho osobnost celkově. Navíc mi prosopagnosie přijde neskutečně zajímavá a autorka ji podala tak mistrně, že jsem nadmíru spokojená.
Bála jsem se, aby to se zdejší ženskou protagonistkou nebylo jak u Malých zázraků, protože tam jsem si na Violet musela chvíli zvykat, ale moje obavy byly zbytečné. Libby si mě získala stejně rychle jako Jack. V určitých chvílích mi svým charakterem tak připomínala sebe samu, a to je asi nejlepší, co se s hlavním hrdinou může stát. Nevzdává se svých cílů, ačkoli se většině lidí zdají nemožné - a to je na ní prostě nejmagičtější.
Díky Jackově prosopagnosii se nám popis vedlejších postav dostává zcela nečekaným způsobem, ale neskutečně se mi to líbilo. Nejdřív jsem se trochu ztrácela, potom jsem si našla "vlastní" identifikátory. Plno charakterů mi tu lezlo na nervy, jen abych je po chvilce zase měla ráda. Takhle nějak, no.

A co se týče vás ostatních, zapamatujte si tohle: NĚKDO VÁS CHCE.



Jestli se něco u Niven musí upřednostnit, tak rozhodně její styl psaní. Ty příběhy mají prostě spád. Do Tíhy vesmíru jsem se začetla neuvěřitelně rychle a vždycky pro mě bylo těžké ukončit. Nechtěla jsem, aby ta kniha kdy skončila, až tak dobré to bylo. Od začátku maximální spokojenost. A jak padlo v poděkování, kdy autorka zmiňuje komentář jedné svojí známé - "Celou dobu jsem čekala, až tam přijede kamion a jeden z nich umře"... já taky. Celou knihu jsem se bála, aby mi s nimi něco neprovedla. Však uvidíte sami. :)
Mám ráda, když si autor zjistí něco víc, aby mohl svůj příběh napsat, jak tomu bylo i u Zázraků s Finnovou poruchou, tady jsem si početla o prosopagnosii. Už jsem psala, že to Niven podala skutečně výborně, zkrátka se dozvíte zase něco navíc.

S Tíhou vesmíru jsem přeci jen spokojená o něco víc než se Všemi malými zázraky. Možná za to může fakt, že tahle kniha byla o dost optimističtější, ale co já vím. Už teď se těším, až se někdy dostanu k re-readingu, protože, plamínci, tohle je opravdu pecka. Doporučuju všemi deseti. Must-have, potažmo aspoň must-read.

Co se od autorky víc líbilo vám? Oblíbili jste si víc Jacka nebo Libby? A dokážete si představit, jak by váš život vypadal s prosopagnosií?

8 komentářů:

  1. Moc pěkná recenze. :) Od autorky jsem četla Všechny malé zázraky, které se mi líbily moc. Knihu bych si ráda přečetla a pokud říkáš, že je ještě lepší než autorčina předchozí kniha, těším se na ni o to víc. :))

    OdpovědětVymazat
  2. Hezky napsaná recenze :) Knihu jsem si nedávno koupila, tak doufám, že to byl povedený nákup a nezklame mě :)

    OdpovědětVymazat
  3. Já mám na jména a obličeje strašně dobrou paměť, vždycky si skupinu lidí v novém kolektivu zapamatuji velmi rychle. (Naproti tomu jsem já ta, kterou si nikdy nikdo nepamatuje. :D) Takže si neumím představit, že bych o tuhle vlastnost přišla. Ale z autorčiny tvorby se mi víc líbily Všechny malé zázraky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to máš dobrý, mně to chvíli trvá, a co se týče tříd, spíš si zapamatuju jména, jen je přiřadit :D

      Vymazat
  4. Na tuto knihu jsem několikrát v knihkupectví koukala i na Všechny malé zázraky ale nevím proč, nikdy jsem si je nekoupila. Lákají mě obálkou a příběhy nezní špatně i všechny ty kladné recenze.
    Nejspíš to musím zkusit jelikož bych nerada přišla o skvělý příběh. =)

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za všechny krásné komentáře! ♥