Random Stories - Pomoc na každém kroku

Před pár dny jsem tu psala článek o projektu Random Stories. Pokud tedy máte zájem, klidně mi napište a zadám vám oněch osudných pět slov. :)

Tohle je můj vlastní, kdybyste potřebovali nakopnout. :D

Od Táni jsem dostala pět slov: Ron Weasley, balet, Adrian, mentoska, Tábor polokrevných

A tohle z toho vzešlo :D Nedává to vůbec smysl, ale když vás to večer napadne, nedalo se změnit :D

Pomoc na každém kroku

„Do prdele! Zaskočila mi mentoska!“ vyjekl Adrian a předklonil se, zatímco kašlal a marně se snažil protivné melounové mentosky zbavit.

„Já ti říkala, ať nejíš mentosky, zatímco tancuješ!“ zamračila se Sydney a praštila svého přítele do zad. Tím se ale Adrian začal dávit ještě víc. „Adriane, možná by neuškodilo mě na chvíli poslouchat, víš?“

Jenže Adrian už ani nebyl schopný odpovědět, takže se Sydney ještě párkrát pokusila ho praštit, a když to nepomohlo, rozhodla se vytočit číslo svého starého známého z Tábora polokrevných.

„Persee, okamžitě přijeď!“ vykvikla do telefonu, sotva se ozvalo otrávené anooo.

„Mohla bys zkusit být trochu hodnější,“ zahuhlal robotický hlas.

„Dobře. Percíšku, náš kamarád Adrian se během baletu zadusil a potřebovali bychom ho trochu propláchnout.“

„No počkej, Adrian baletí?“

„Udusí se tu!“

Sotva Percy uslyšel, že by mohl být nápomocný pro záchranu něčího života, neváhal a vyrazil. S sebou si přibalil i Athéninu dceru Annabeth, to jen kdyby náhodou. Sydney rozrazila dveře ještě předtím, než dorazili ke vchodu, a pak jen následovali blondýnu do tanečního sálu.

Tam Percy přiklekl k Adrianovi, drapl ho za bradu a zaklonil mu hlavu. „Otevřít,“ poručil a Adrian toho naštěstí byl schopen. Percy nechal do jeho otevřených úst vniknout proud vody, ale ani to mentosku nevyhnalo.

Poté přišla na řadu Annabeth a ta praštila Adriana po zádech kovovým štítem, ale to mělo asi stejný úspěch jako Sydneyino mlácení.

„Vždyť on mi tady umře!“ nabírala Sydney. Percy přemýšlel, kdo by mohl Adrianovi ještě pomoct, přičemž Annabeth dodávala svoje neotřelé nápady.

„Mohl by přijet Jace,“ zaznělo.

Percy zavrtěl hlavou. „Ten by si z toho akorát dělal srandu, a beztak by ty runy nefungovaly.“

„Katniss.“

„Jako první by vystřelila šíp, než by zjistila, kdo vůbec ten Adrian je. A navíc má bílý oblečení, to by neklapalo.“

„Tak co Adam?“

„Ten by ho zabil a ani bychom tu mentosku nepotřebovali!“

„Gus?“

„Narval by mu do pusy cigaretu, což by bylo určitě nápomocný.“

„Argh! A Hazel?“

„No, podle mě tady ani hadičky nepomůžou.“

„Tvou pomoc určitě ocení hodně lidí,“ zavrčela Annabeth. „Než se pro někoho rozhoupeš, udusí se ti. Podělanou melounovou mentoskou.“

„Kdyby aspoň byla nektarová –“

Annabeth ho přerušila lusknutím prstů. „A co Ronald?“

A tak zavolali nejmladšího syna Weasleyových. Ani pokřik Weasley je náš král však jeho příchod neurychlil, takže když se před oknem konečně objevilo Ronovo koště, Adrian už to pomalu nedával. Ron dosedl na podlahu, zpod hábitu vytáhl hůlku a z plných plic zařval: „Wingardium leviosa!“

A hups, mentoska byla venku.