Recenze: Esej o tragédii | Spíš to zlomené srdce

Počet stran: 320

Série: ---

Překlad: Štěpán Hnyk

Nakladatelství: Host, 2014

Originální název: The Tragedy Paper

Hodnocení Goodreads: 3.77 (z 4 795 hodnocení)

Anotace:

Tim Macbeth, sedmnáctiletý albín, nedávno přestoupil na prestižní Irvingovu školu, jejíž motto zní: „Vejdi, přítele najdi a přítelem se staň.“ Ale přítel je to poslední, co Tim hledá — doufá jen, že absolvuje poslední ročník, aniž by vzbudil příliš pozornosti. Ale navzdory své snaze zůstat nenápadný se zamiluje do hvězdy ročníku Vanessy, přítelkyně nejoblíbenějšího studenta na škole. K Timovu překvapení Vanessa jeho lásku opětuje, ale pokud by to někdo zjistil, mohlo by to otřást jejím společenským postavením. Tim a Vanessa navážou utajovaný vztah, ale navíc se musí vypořádat s esejem o tragédii, závěrečnou prací posledního ročníku, kterou zadává nejpřísnější učitel na škole.

Kniha je psána střídavě z pohledu zamilovaného Tima a také Duncana, studenta posledního ročníku, který odhaluje celou pravdu o Timovi a Vanesse. Esej o tragédii je působivý příběh o zapovězené lásce a o tom, kam až jsou lidé schopni zajít, aby si uchovali svá tajemství.

Esej o tragédii byla svou dobu velmi populární, když vycházela v ČR, všichni ji četli, všude se o tom mluvilo. Já ji dostala teď k Vánocům a přečetla jsem ji jedním dechem...

Čekala jsem něco úplně jiného. Opravdu. Ale tohle podání se mi líbilo, ačkoli konec mě opravdu překvapil... možná víc než to. Teď mám takovou lehkou depku, jsem zvědavá, jak budu číst další knihy. I slzička mi ukápla.

Příběh je o sedmnáctiletém Timu Macbethovi, albínovi, který je na kraji společnosti. Vlastně se z ní tak trochu sám vyčleňuje a není moc sebevědomý. Upřímně, tenhle hrdina mi nevadil. Byl příjemný, sympaťák, od začátku jsem mu fandila, ačkoli párkrát mi jeho chování přišlo trochu divné. Třeba mě překvapilo, co všechno Duncanovi napovídal (úplné detaily zvracení nebo páchnutí z pusy). Bylo mi ho líto za to všechno.

Druhým hlavním hrdinou je Duncan. Zezačátku mi tak trochu vadil, že akorát odváděl pozornost od celé té linky s Timem, ale ke konci byl fajn. Jen je škoda, že se nepotkal s Timem. Jejich rozhovor po tom všem by byl určitě zajímavý.

A kdo mě tu neskutečně štval, byla Timova favoritka Vanessa. Kroutila jsem nad ní hlavou od začátku do konce. Takže ona chodila s Patrickem, ale stejně se líbala s Timem? Divím se mu, že to s ní chtěl táhnout dál. Jednou o ní zapochyboval přesně tím stylem, co jsem si myslela já. Je to prostě povrchní snob. Nic víc. A Patrick to samé.

Celá kniha je vyprávěna střídavě z pohledu Tima a Duncana. Duncan je tedy v er-formě a prožívá tam nějaký ten svůj příběh, a pak, když poslouchá Timovo vyprávění, je to ich-forma a celé už se to vlastně stalo. Příběh zůstává tajemný po celou dobu a myslím, že pár souvislostí mi uteklo, nebo je tam vůbec nevysvětlili. Což je škoda.

Všechno se to odehrává o tragédii. Jeden profesor vždycky zadává úkol napsat esej o tomto tématu. A všichni z toho mají větry. Když Tim na začátku prohlásil "Dávám ti podklad pro tvou esej", byla jsem napjatá, co to bude. A hle - čekala jsem dlouho, ale dočkala se. A bylo to něco úplně jiného, než jsem od začátku tušila. Konec jsem měla naplánovaný, očekávání bylo, ale co Elizabeth předvedla? Vzalo mi to dech. A opět se potvrdilo, jak moc nesnáším Vanessu.

Kniha je také nazývána "příběhem plným lásky a zlomeného srdce". K tomu bych ještě něco měla. Protože ta láska tady ani tak nebyla. Vanessa vlastně měla dva kluky, z čehož upřednostňovala toho, který je dobrý ve společnosti, takže to bylo maximálně maličká pusa, objetí a procházka. A zlomené srdce měl Tim vlastně celou knihu, ať už to bereme z Vanessy, nebo ze společnosti.

Jen ten překlad mě štval. Slovo vejlet mi příšerně dráždilo nervy, kolikrát tam kombinovali nespisovnost se spisovnou češtinou a bylo to divné. A zvlášť ten esej mě vytáčel nejvíc.

Doporučuju knihu nečíst při jídle a když jste frustrovaní nebo v depresi, protože pak to bude ještě horší. Já ji neměla a tadá, je to tady. Přemýšlím o tom všem. Vlastně je to zcela reálný příběh bez fantasy prvků a s koncem, který se vždycky stane, když někdo blbne a nepřemýšlí. Já osobně bych do té jejich hry nechtěla.

A co vaše dojmy po dočtení knihy? Taky vás štval překlad? ;)