RC recenze: Kukuřičný město | Chápete, ne?

Počet stran: 352

Série: ---

Překlad: Barbora Doležalová

Nakladatelství: Host, 2014

Originální název: Grasshoper Jungle

Hodnocení Goodreads: 3.77 (z 4 793 hodnocení)

Anotace:

Šestnáctiletý Austin je posedlý zaznamenáváním událostí. Ve svých svérázných zápiscích vypráví, jak on a jeho nejlepší přítel Robby způsobili konec lidstva, když v malém americkém městečku omylem probudili nezničitelnou armádu. Armádu obřích kudlanek, které zajímají jen dvě věci: jídlo a sex.

Jenže kromě tohohle politováníhodného faux pas trápí Austina horší problém. Je zamilovaný do své přítelkyně Shann, ale možná taky do Robbyho. Hormony blázní a ničemu nepomáhá, když se ukáže, že nakonec bude na Austinovi, aby zachránil svět.

Jaké to je, když je vám šestnáct, honí vás geneticky upravené hmyzí potvory a přitom milujete dva lidi?

Já fakt netuším, co si o této knize myslet.

Nenávidím ji a miluju zároveň.

Austin ve mně probudil tu svou nejistotu.

Celá kniha je jeden velký nesmysl. Jako vážně.  Každý odstavec mě stihl něčím překvapit. Andrew Smith má osobitý styl psaní, u nějž nevíte, jestli se čte dobře, nebo špatně, protože píše scény, každou úplně jiného typu, a vy si nemůžete vybrat.

Hlavním hrdinou této originální knihy je Austin s polskými předky, o nichž neustále mluví. Tohle bylo velmi zajímavé - Austin byl zblázněný do historie. Neustále skákal z přítomnosti do minulosti, vykládal nám o svých předcích, jak se všichni dostali do Ameriky a nebo o rodině svých blízkých. Do všeho taky motal, co právě dělají ostatní občani města, což mě trochu zaráželo, jak to může vědět.

Tenhle styl je podle mě fakt originální a bylo fajn to číst.

Pak tu byl Austinův kamarád Robby. Ten si mě získal hned na začátku. Na rozdíl od Austina věci bere vážně a vlastně se navzájem doplňovali.

Někde jsem četl, že lidský bytosti jsou geneticky předurčený k tomu, aby zaznamenávaly dějiny.
Věříme, že se tak vyhneme průserům v budoucnu.

Hlavní hrdina je sympaťák. Většinou. Správný nerozhodný patnáctiletý kluk, kterého moc věcí nezajímá. Pak měl teda chvilky, kdy jsem měla chuť ho přetáhnout po hlavě, ať nad věcmi taky trochu přemýšlí, ale jinak se mi líbil.

Ani do půlky knihy nám nikdo neobjasní, co se vlastně děje. Řekla bych, že ty kudlanky jsou takový vedlejší účinek, protože všechna pozornost se strhává na Austinův denní život, což zas tak zajímavé není.

Ale Andrew Smith moc dobře ví, jak všechny ty nepodstatné detaily do příběhu zakomponovat. Kdo by řekl, že obyčejný nápis krví z nosu na zemi bude důležitým aktem pro celou knihu?

Ty jeho neotřelé nápady jsou drsný. Nejlepší ty hlášky...!

Hula-Hop bylo široko daleko známý jako tajný místo, kde se scházejí homosexuálové.
Takže tak tajný zase nebylo.

Na knize se mi nejvíc líbí to, že tam najdete všechno. Fakt, nekecám. Od reálných věcí po fantasmagorie, vtip i vážné situace a i LGBT tématiku, která je v literatuře stále tak trochu tabu. Vtipem ta kniha nešetří, i když to je většinou blbost, smát se budete na každé straně jednou minimálně.

A to je celý. Chápete, ne?

Za recenzní výtisk velmi děkuji Knihcentru.

Knihu si můžete zakoupit na jejich webových stránkách.