RC recenze: Poslední čarodějka | Zpívající město

Počet stran: 240

Série: Poslední čarodějka, 1

Překlad: Dagmar Steidlová

Nakladatelství: Fragment, 2014

Originální název: Das Geheimnis der singenden Stadt

Hodnocení Goodreads: 3.56 (z 200 hodnocení)

Anotace:
Catalina žije poklidným životem u starého malíře map. Učí se u něj jeho krásnému řemeslu.
Jednoho dne připluje do města létající galeona Medúza a z ní vystoupí zlověstné postavy v maskách harlekýnů. Catalinin život se v ten okamžik od základu změní. Harlekýni slídí po městě a šíří kolem sebe chlad, temnotu a strach. Mají jediný úkol: zmocnit se Cataliny a dostat ji na stranu zla. Catalina utíká a s překvapením zjišťuje, že je obdařena prastarými a mocnými čarodějnými schopnosti, které už nikdo jiný neovládá.
Dokáže Catalina utéct před temnými postavami a zůstat na straně dobra? Nebude to snadné. Své čarodějné schopnosti teprve objevila a její nepřátelé jsou vždycky krok před ní…
První díl napínavé fantasy trilogie!

Kniha by si zasloužila podtitul "svět, jak ho neznáme" - protože co mě doopravdy zarazilo, byla zmínka, že Madrid neexistuje. Opravdu by se hodilo tu mapu vidět, no. :)

Příběh je to rozhodně originální a nápad skvělý, jen to zpracování už trošku pokulhává.

Jak už nám říká anotace... Catalina Soleado žije u kartografa a učí se, aby jednou kreslila mapy. Určitě zajímavá práce. ;) Nesmí ani jednou přetáhnout, jinak by se stala katastrofa...

Už jsem to uvedla - ten nápad je opravdu bombastický. Dívka, která může změnit celý svět pouhým tahem tužky. Ovšem kdyby to Marzi napsal trochu jinak, dala bych tomu i vyšší hodnocení. Příběh je lehce odhalitelný, předvídatelný, takže vás nic moc nezaujme. I postavy se mi zdály málo vykreslené.

Catalina byla taková velmi zvláštní holka. Zprvu jsem ani nevěděla, co si o ní myslet. Autor nám ji ani pořádně nepopsal, o jejích vlasech jsem věděla jenom díky Jordimu, a to pak těsně u konce zmínili, že jsou krátké. Takže jsem si ani nepředstavila, jak měla Catalina správně vypadat. Navíc se podle mě chovala hrozně dětinsky. Sorry, ale když se rozbrečí kvůli tomu, že shoří záplaty...

A taková druhá hlavní postava byl Jordi. Jsem opravdu trochu úchylná, ale já se vyžívám v rodinných problémech, ráda o nich čtu a ještě raději, jak se to vyřeší. Bohužel (pro Jordiho tedy bohudík, no...), tady se to vyřešilo hned na začátku. Jen mi přišlo divné, jak se hned zakoukal do Cataliny. Ehm, jasně že věřím v lásku na první pohled, ale tohle bylo EXTRA divný. Žádný náznaky, prostě rovnou pusa?

Co mě tu dále překvapovalo, tak to, že se vždycky u vedlejších postav uvádělo celé jejich jméno, včetně příjmení. Jako by se Marzi vyžíval v tom, jaký je borec, že vymyslel úchvatná příjmení, a proto to musel používat všude. Opravdu, nenarazíte na Karima. Vždycky jenom Karim Karfax. Tohle tedy tak.

Děj byl extra nudný. Většinou jsem se do čtení musela nutit, kdyby to mělo víc stránek, tak to snad ani nedočtu. Člověk by řekl, že se tam nějaká ta akce najde, ale bylo to fakt špatně popsané. To jsem četla, četla, četla - počkat, ona už ta akce byla? Aha...

Ale obálku to má nádhernou. Opravdu jedna z nejpovedenějších, co se týče Fragmentu.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.