Recenze: Co když jsme to my | Na léto v New Yorku

Počet stran: 344
Série: ---
Překlad: Kateřina Stupková
Nakladatelství: Yoli, 2019

Originální název: What If It's Us

Hodnocení Goodreads: 3.95 (z 49 469 hodnocení)
Anotace:

Arthur je beznadějný romantik a blázen do broadwayských muzikálů. Věří, že velké věci vás mohou potkat na každém kroku a osudová láska jakbysmet. Když narazí během letních prázdnin v New Yorku na Bena, má pocit, že mu vesmír dává znamení. Tohle nebyla náhoda, na tomhle setkání je něco výjimečného...

Ben pochybuje, že by byl vesmír na jeho straně. Právě se rozešel s přítelem a opravdu nemá náladu na nový vztah. Ani on ale nedokáže Arthura dostat z hlavy...

Co když se ve městě s osmi miliony obyvatel už nikdy nepotkají? A co když ano... ale jejich první rande dopadne naprosto katastrofálně? Co když život vážně není broadwayský muzikál? A co když je?

Byla doba, kdy jsem Probuzení Simona Spiera považovala za klenot young adult literatury. Netroufám si to pořád tvrdit, když už mě od přečtení dělí pár let, na to se teprve chystám rereadingem, ale - se stylem Becky Albertalli jsem už byla seznámená a LGBTQ literatuře se fakt nevyhýbám. Když se navíc objevilo i jméno Adama Silvery, autora knihy Oba na konci zemřou, šlo tomu odolat? Nešlo.

Líbí se mi, jak zníme.
Jako dva lidi, co se snaží, aby to fungovalo.

Arthur tráví léto v New Yorku, protože tu jeho máma vyřizuje nějaké věci v rámci své firmy. Štve ho, že tu nemá přátele a že ti jeho s ním zase tolik nekomunikují. Oproti tomu Ben žije v New Yorku celý život a zrovna se rozešel se svým přítelem, a ke všemu musí trčet v letní škole, aby neopakoval třeťák. Jen náhodou na sebe ti dva narazí na poště a přeskočí jiskra - jenže se to neobejde bez všemožných komplikací.

Jak už jsem psala nedávno v recenzi Elizy a jejích nestvůr; příběhy ze současnosti jsou fajn. Mně tedy tato kniha přivodila lehkou depresi v tom, že taky píšu LGBT román odehrávající se ve stejném roce a kde je jeden z hlavních hrdinů taky Potterhead, ale když se do toho vžijete, čte se to hned líp. Hlavní hrdinové řeší nejen profláklého Harryho Pottera, ale také současné filmové i knižní hity, sběratelské šílenství i soudobou hudbu. Všechny postavy na vás zkrátka působí tak, jako by je autoři jenom vytáhli z reality, a že kdybyste je zase z těch stránek vrátili zpět, věděli byste, o čem hodit řeč. Celkový úhel vyprávění mi opravdu sedl. Snaha udělat z postav opravdu současné puberťáky vyšla na jedničku.
Ve vyprávění se střídají Arthur a Ben a kdesi jsem četla, že každého psal jeden autor - buď už jsem to četla s tímhle vědomím, nebo to je pravda, každopádně mi přišlo, že styl každého autora spolehlivě poznáte, pokud už jste od Albertalli a Silvery něco četli (a pokud ne, tady vás lákám na Albertalli a tady na Silveru). Kluci jsou v mnoha ohledech velmi odlišní, autoři si pohráli s různými aspekty jejich charakteru a každý řeší jiné problémy. Možná jsem měla o trochu radši Bena, ale jinak mi sedli oba hlavní hrdinové.
V každé knize se nachází takzvaný „jester", ten, který vám zaručeně dodá porci zábavy, co? Tady to spolehlivě splňuje Benův kamarád Dylan. Za mě to je rozhodně nejlepší postava z celé knihy, chechtala jsem se s ním v jednom kuse.

zdroj

Co se děje týče, nebudu lhát; přišlo mi to nějak strašně rychlé. Jsem zvyklá na pomalé postupy v knihách, takzvanou tu slowburn romanci, jak jsou zdrženliví, jak jim to všechno trvá... Už jsem zmínila, že je kniha neskutečně autentická, ale v tomhle mi to tedy tolik nepřipadalo. Vztah Arthura s Benem eskaloval poměrně rychle a chápu, že když máte dané časové rozmezí, asi se to uspíší, ale stejně. Některé dialogy mi proto tak úplně neseděly, ale bylo toho minimum a po většinu času se mi to četlo opravdu dobře.
Už jsem tady zmiňovala ty odkazy do reality, co? Moment, kdy vám dojde, proč se to jmenuje, jak se to jmenuje, byl zaručeně nejlepší. ♥ Tahle kniha vás zaručeně naláká na spoustu muzikálů, o kterých tady třeba ani není takové ponětí, a naopak ti, co je mají rádi, věřím, že budou nadšení. Sama má teď chuť si pustit Hamiltona.
Autoři nezapomínají ani na ty špatné prvky ze života. Jistě, je to contemporary a většinou sluníčková, jsou tam vtipné pasáže a zhruba víte, co od toho čekat, ale i tak se vyskytne pár stinných míst, kdy jenom skřípete zuby. I to se Albertalli a Silverovi povedlo vystihnout.

„Ty jsi fakt číslo, Arthure," řekne Namrata. V překladu: zaválel jsem.
Juliet mi pocuchá vlasy. „Chceš s námi zajít na oběd?" V překladu: mega jsem zaválel.

Říkáte si, proč tomu teda nedávám plné hodnocení? Kvůli konci. Ten mě strašně zklamal. Autoři se o něm baví už v průběhu knihy, kdy Arthur s Benem řeší, jestli si vůbec něco začínat, když Arthur na konci léta stejně odjede. Neřeknu vám, jak to skončilo - jenom vězte, že to byl otevřený konec. Ten sám by mi o sobě tolik nevadil. Některé otevřené konce jsou napsané dobře, jenže tady ten měl špatné vyznění. Nelíbilo se mi, co tím ta kniha chtěla sdělit, a bohužel jsem za to pořád trochu naštvaná. To poselství mi prostě nesedlo. A mrzí mě to, protože jinak jsem si knihu opravdu užívala. Poslední dvě kapitoly patrně přeskočím, až se ke knize někdy v budoucnu vrátím.
Grammar nazi verdikt: U Yoli máte pořád tu jistotu, že to bude spadat mezi ty lepší překlady. A jsem taky ráda, že nakladatelství vybralo tuto obálku, ta je opravdu povedená.

Četli jste taky někdy knihu, jejíž konec vám nesedl, ale jinak se vám líbila? :)