Recenze: Nespoutaní

Počet stran: 304
Série: Nevítaní, 2
Překlad: Pavla Kubešová
Nakladatelství: CooBoo, 2015
Originální název: Unleashed
Hodnocení Goodreads: 3.7 (z 2621 hodnocení)
Anotace:

Davy se rozpadl svět, když zjistila, že je HTS pozitivní – že její DNA obsahuje vraždicí gen. Přišla o svého kluka, rodinu, a hlavně o budoucnost. Posledních pár měsíců se snažila přesvědčit, že ji její geny nemůžou definovat, a slíbila si, že se nijak nezmění… ale pak došlo k nejhoršímu. Zabila muže. 

Nyní je na útěku a musí se rozhodnout, jaký povede život – jestli se nechá ovlivnit společností, která ji považuje za nevítanou, anebo půjde za svým srdcem a bude bojovat za život na svobodě. Davy už ale nikomu nevěří, a když potká Cadena, vůdce hnutí odporu, nedokáže už věřit ani sama sobě, natož svým pocitům.

Sophii Jordan jsem kdysi měla hodně ráda. Vlastně se pořád opakuju, že mě její série Drakie přivedla ke čtení young adult knih. Po předloňských Vánocích jsem dostala do ruky její další YA, Nevítaní, a protože to nebylo zase tak špatné, sáhla jsem i po dvojce.

Davy je se svými přáteli na útěku, ale ani láska k Seanovi nedokáže zničit její noční můry. Davy se s přáteli přestává cítit dobře, když se musí neustále schovávat. Jejich jediným cílem je dostat se do Mexika, za hranice. Jenže při osudném pokusu Davy odplaví řeka a ta se ocitne u dalších lidí, jež byli označeni jako HTS pozitivní - v naprosto tajné a prosperující organizaci.

Těžko narazíš na dno, když už na něm jsi.

Moc jsem si nepamatovala, o čem byla jednička, takže mi chvíli trvalo, než jsem se začetla, ale zas tak složitý děj to v tomhle případě není, takže moc dlouhé čekání to nebylo. Už při prvních pár stranách jsem znuděně zívala a přemýšlela, jestli to přece jen neodložit. Ale pořád jsem věřila, že přijde akce...

Jenže to by hlavní hrdinkou nemohla být Davy. Ta holka je tak neskutečně pitomá, že se mi z ní chtělo brečet. Ale vážně. Už v jedničce jsem ji neměla ráda, ale tohle si potvrdila ještě víc. Jsou lidé, kteří dělají spontánní rozhodnutí, a jak říká můj matikář - nejdřív vystřelím a pak zamířím, ale Davy je toho naprostý přehršel. Ta byla tak nemožná, že jsem vážně většinu knihy doufala, že ji zabijou. A to s hlavními hrdiny většinou zvládnu soucítit.

Z jedničky tak dokonale popsaný Sean tu sice příliš prostoru nedostal, ale kde byl, choval se divně. Ne tak blbě jako Davy, ale nepřišel mi to jako ten Sean z jedničky, kterého jsem si pamatovala. Ovšem na scénu přichází jiný muž, Caden. Ten byl fajn. Měl svoje mouchy, ale rozhodně to byla nejlepší postava z celé knihy. Absolutně nechápu, co ho na Davy dokázalo tak zaujmout, ale budiž...

Dočkat se nového rána je v tomto světě pokaždé zázrak.

Jakmile se začtete, děj plyne vcelku rychle. I když jsem většinu knihy přemítala nad tím, jak je ještě možné, že ta holka žije, bavila jsem se, a většinu knihy jsem přečetla za jeden den. Takže zas tak strašné to nebylo, příběh měl spád a pořád tu byla ta touha zjistit, jak to skončí. (A jestli jsem si v jedničce stěžovala na klišoidní konec, tenhle byl ještě horší.) Říkám to pořád, že Sophie Jordan psát umí. Škoda jen, že to bylo z pohledu Davy.
Byla tu spousta nových postav, u kterých nemůžu určit, jestli jsem měla radši jedničku, nebo dvojku. Nespoutaní byli příjemné čtení na zabití prázdných hodin a jak jsem už zmínila, nenudila jsem se. Sice jsem čekala něco víc, ale říkám si, že to mohlo být i horší. Tři hvězdičky jako průměr mi přijdou ideální.

Co na Davy říkáte vy? :D Taky u ní máte pocit, že i vy jste nositelé HTS genu? A Sean, nebo Caden? :)