Recenze: Nedej se

Počet stran: 494
Série: ---
Překlad: Jana Kunová
Nakladatelství: Yoli, 2016
Originální název: Carry On
Hodnocení Goodreads: 4.19 (z 82 424 hodnocení)
Anotace:

Nedej se je příběh duchařský, milostný i detektivní. Je v něm přesně tolik líbání a povídání, kolik v knížkách Rainbow Rowellové čekáte – ale mnohem, mnohem víc nestvůr.

Staletá proroctví předpověděla příchod Největšího mága, který díky své obrovské moci zachrání kouzelnický svět před ničivým zlem.

Smůla je, že Simon Snow je nejhorší Vyvolený, jakého kdy kdo vyvolil. Svými kouzly většinou nadělá víc škody než užitku, a tak se radši ohání mečem a čarování nechává na své nejlepší kamarádce. Svět, který má zachránit, nad ním ohrnuje nos. A v boji s tajemným Zlořádem Pletichou se Simon za posledních sedm let taky moc nevyznamenal…

Teď ho čeká poslední rok na Watfordské škole magických umění – možná taky poslední rok jeho života – a on si ho nenechá zkazit ani tím, že mu jeho příšerný, zákeřný, nafoukaný upírský spolubydlící Baz nejspíš přebral holku.

Jenomže Baz udělal něco ještě záludnějšího. Beze stopy zmizel. A Simon nebude mít klid, dokud téhle záhadě nepřijde na kloub.

Rainbow Rowell je všude známá nejen jako autorkou opěvované Fangirl. Hlavní hrdinka Cath píše fanfikci na Simona Snowa, což je v jejím světě něco jako náš Harry Potter. Ale Rowell chtěla mít vlastní kouzelnický svět naprosto pod palcem, takže z příběhu Simona Snowa, velkého vyvoleného, se stala celá kniha. Fangirl se mi líbila, na Simona jsem se strašně těšila. Jak to dopadlo?

Nevítej mě, protože pak se budeme muset rozloučit a já loučení nesnáším.

No, jak myslíte, že u mě může dopadnout lgbt kniha? :D

Vrháme se rovnou do akce. Simon Snow nastupuje na poslední ročník do magické školy Watford. O jeho rodičích nikdo nic neví, jeho nejbližšími jsou ředitel školy Mág a přátelé Penny a Agáta. Pak je tu taky nepřátelský spolubydlící Baz, kterého Simon ze srdce nenávidí, a jelikož nenastoupil do školy, každou chvílí očekává nějaké intriky. Baz není to jediné, co Simona trápí - Zlořád Pleticha chce zničit magický svět. A je na vyvoleném, aby ho konečně zastavil.

Četla jsem na to různorodé názory. Ano, je to jako Harry Potter. Vždyť Simon byl původně Harrym inspirován, aby Cath nepsala Drarry fanfikci, ale něco smyšleného. Taky jsem tam našla spoustu souvislostí, ale Rowell je tak výborná spisovatelka, že se to všechno tak pěkně ztratilo... už od začátku knihy mi bylo jasné, že to je něco přesně pro mě.

Hlavní hrdina Simon je strašně roztomilý a nejde ho nemít rád. Ono mi to došlo spíš později, kdy ho popisoval Baz nebo Penelopa, ale mám toho hrdinu zatraceně ráda. Jeho kapitoly se četly tak perfektně, že bych si s ním klidně hodila pokračování.

To samé se týče Tyrannuse Basiltona Grimma-Pitche, nebo jenom Baze. Stačila mi první kapitola z jeho pohledu a věděla jsem, že ho budu milovat. (Možná o trochu víc než Simona. Ale jen možná.) A hlavně ukončení jeho první kapitoly - srdíčko mi prostě zaplesalo.

Dvě důležité ženské aktérky tu jsou Penelopa a Agáta. Penny jsem zbožňovala a Agátu nesnášela. Obě mi moje myšlenky potvrzovaly čím dál víc, jak se blížil konec. Agáta mi prostě dusila nervy, a to pořádně. Iritovala mě skoro každým činem, co udělala, a byla jsem fakt ráda, že zas tolik kapitol prostor neměla. Zato Penny bych klidně pozvala na čaj. Ta byla skvělá.

A samozřejmě záporák Zlořád Pleticha... doteď přemýšlím nad tím jménem :D

Tys byl slunce a já se do tebe mohl každou chvíli zřítit. Každé ráno jsem se vzbudil a pomyslel si: Jednou shoříme na popel.

V knize se proplétá trochu více dějových linií, převážně kvůli střídání pohledů kapitol - ať už přes čtyři výše zmíněné nebo dokonce i pár vedlejších postav. Možná proto mi pár souvislostí došlo předem, nebo to byl autorčin účel, to nevím. Ale všechny okolnosti k sobě tak perfektně ladily, Simonův i Bazův humor je prostě špička a celou dobu se něco děje, nejsou tam žádné vycpávky a každá scéna má svůj smysl. Doslova jsem tu knihu hltala pohledem a nemohla se nabažit.

(Ano, samozřejmě jsem tu knihu četla jen kvůli tomu shipu. Víte co, takové to očekávání, kdy a jestli se to vůbec stane.)

Autorka mi zkrátka znovu dokázala, že je opravdu madam spisovatelka. Všechna kouzla, celý svět... hned bych jela na Watford. Nebo si aspoň pročíst pár knih z Penelopiny knihovny. A klidně bych pořád dokola četla tu poslední kapitolu z Bazova pohledu, u toho jsem fakt umírala.

Suma sumárum; smála jsem se jak blázen, ukápla mi i slzička a byla jsem u toho pořádnou fangirl. Jestli jste toho dne slyšeli holčičí kvílení, tak jsem to byla já.

Vůbec neváhám nad tím tomu dát 5 hvězdiček. Probuzení Simona Spiera mě sice nadchlo víc, co se týče toho žánru, ale tohle bylo perfektní svým způsobem.

Tak. Doufám, že jsem vám dala dost najevo, že tahle kniha vážně stojí za to :D