Rozbor: Válka s mloky

Název knihy: Válka s Mloky

Autor: Karel Čapek

Rok vydání originálu: 1936, má verze 2015 (Leda)

Literární druh, žánr: 

epika, próza – sci-fi, utopický román

Jazykové prostředky:

Jelikož byl Karel Čapek nejen spisovatel, ale i novinář, příběh zní jako vyprávění z novin. Kniha je doplněna několika „výstřižky“ s doplňujícími informacemi k lince příběhu. Většinou jde o výpisy z mezinárodních konferencí nebo vědecká pojednání o mlocích. Příběh je rozdělen na „tři knihy“, přičemž epickou část tvoří spíše kniha první, čili se téměř nevyskytují dialogy.

OBSAH:

Děj:

1. kniha (Andrias Scheuchzeri) – Kapitán J. van Toch, rodák z Jevíčka, pluje po mořích jihovýchodní Asie a hledá perly. Jeho posádka se ale zničehonic začne z moře vracet vyděšená, že v moři žijí čerti a už tam nikdy nejdou. Van Toch se rozhodne vzít věci do vlastních rukou – a skutečně nalezne živočichy, ne čerty, jako spíše přerostlé mloky. Už napoprvé pozná, že jsou daleko chytřejší, než si myslí ostatní, tak s nimi uzavře dohodu. On jim bude dávat zbraně na ochranu a oni mu budou nosit perly. Kapitán si mloky velmi brzy oblíbí a rozhodně se na nich začít vydělávat. Nazve je „tapa-boys“ a učí je základním lidským dovednostem, do čehož se počítá dokonce i mluvení. Rozhodne se tedy, že si je nenechá jen pro sebe.

Vydává se za českým obchodníkem G. H. Bondym, kam ho pustí vrátný pan Povondra. Po chvíli ho skutečně přesvědčí, že mloci budou výhodný obchod. Van Toch Bondyho potřebuje kvůli finanční pomoci a Bondy na nápad skutečně přistoupí. Zakládá Mločí syndikát (Salamander Syndicate) s návrhem, že mloky poskytnou celému světu jako další pracovní sílu.

2. kniha (Po stupních civilizace) – Pan Povondra si připadá velice důležitý, jelikož nebýt jeho, kdy van Tocha pustil k panu Bondymu, mloci by se nikdy nestali takovým fenoménem. Začíná jeho nová vášeň – sbírá výstřižky z novin, kde padne jakákoli zmínka o mlocích, ať už jde o konferenci nebo odborné pojednání. Celá druhá kniha je tvořena informacemi o rozšiřování mloků po celé Zemi a jak je lidé přijímají, jejich postupné začleňování do běžného života a učení se novým věcem.

3. kniha (Válka s mloky) – Původní nápad rozšířit mloky po celém světě se již nezdá tak dobrý. Nastávají první problémy. Jelikož jsou mloci plně schopni uvažovat a jednat jako lidé, začnou se bouřit. Chtějí Zemi pro sebe. Pomocí třaskavin a dalších zbraní, které jim sami lidé dodali, ničí pobřeží a tvoří si více místa pro vlastní druh. Lidé v nich poznávají hrozbu a snaží se bránit, ale nakonec stejně ustupují. Chief Salamander vydává rozkazy, kterým se nevyhnou, a pokud neustoupí mločí destrukci, všichni zahynou ve vodách. Mloci ničí pevninu, zaplavují polovinu Evropy a dostávají se až do Čech. Tu rybaří pan Povondra, již starý muž, se svým synem Frantíkem. Nyní cítí spíše vinu, že nebýt jeho, mloci by nikdy nebyli takovou hrozbou, ale stále se utěšuje, že Česko je bez přístupu k moři schované daleko od všech mloků, což ovšem graduje, když právě při rybaření spatří mloka plavat ve Vltavě. Kniha končí autorovým rozhovorem se sebou samým, kde diskutuje o tom, jak příběh ukončit, a kde hlavně poukazuje na to, že osud nemá ve svých rukou on, ale především sami lidé.

Vypravěč, kompoziční prostředky: 

Er-forma, epická část se vyskytuje pouze v první knize, v dalších dvou už jde pouze o popis děje.

Postavy:

J. van Toch – kapitán, který objevil mloky při pátrání po perlách a jenž jako první dostal nápad rozšířit mločí práci po celém světě.

G. H. Bondy – bohatý Čech, který využije van Tochova nápadu a rozjede Mločí Syndikát.

Pan Povondra – Bondyho vrátník, který si přisuzuje zásluhy za mločí fenomén. V knize má patrně největší roli, objeví se ve všech třech knihách a postupně se mění jeho postoj.

Chief Salamander – vůdce mloků, který vyjednává o ničení pevniny a více místa pro mloky, jelikož mohou žít jen u břehů. Ke konci se zjistí, že se taktéž jedná o člověka.

Čas a prostor:

období před druhou světovou válkou, místa se střídají (ČR, Tichý oceán, USA…)

Hlavní myšlenka:

Záhubu lidstva způsobí jenom lidstvo. Autor v konečném dialogu se sebou samým uvažuje i o tom, jak se zničí mloci – že se sami zahubí. Mloci představují nadcházející dobu fašismu, kde nenápadně varuje před jejich vlivem. Ukazuje, jak lidé prahnou po každé novince, nepomýšleje na důsledky, a když i ty nastanou, tak stejně nedospějí k ničemu jinému než k záhubě. Jedná se o jednu z jeho teorií, jak se lidstvo zničí.

Speciální teorie a principy:

Většina knihy je vyprávěna pouze jako novinové zprávy nebo čistě popis děje, dialogy se vyskytují jen v první knize, kdy se mloci teprve objevují. Novinové výstřižky probouzí vědečtější náhled na celou věc.

Citát:

Je a byl kdy vůbec člověk schopen štěstí?

O autorovi:

Karel Čapek je považován za nejčtenějšího autora První republiky. Krom románů psal také dramata a působil jako novinář, filozof a překladatel. Onemocněl, takže nemusel jít do první světové války, která jej přesto velmi ovlivnila – hlavně jeho psaní. Vystudoval filozofickou fakultu na Karlově univerzitě, brzy poté začal psát do novin (Národní listy, Lidové noviny).

Velmi na něj zapůsobila Mnichovská dohoda. Stal se jasným symbolem českého státu, psával státu nevhodné texty a varoval před fašismem, který velmi rychle nastupoval. Zemřel dřív, než ho gestapo stačilo odvést (jeho bratr zemřel v koncentračním táboře).

Mezi jeho nejznámější díla kromě Války s mloky patří Krakatit, R. U. R., Bílá nemoc, Matka, Dášeňka čili Život štěněte nebo Povídky z jedné a druhé kapsy.

Můj subjektivní názor mimo rozbor:

…no. Asi vím, co tím chtěl básník říci. Ale je to strašná nuda. Nejspíš na tom má velký podíl fakt, že Karel Čapek byl novinář, ale skutečně to byl spíš popis děje než něco akčně hustýho. Poslední kapitola, kdy autor mluví sám se sebou, tomu dodala neskutečně mnoho, že se moje hodnocení vyšouplo tak vysoko, jinak by to skončilo daleko hůř. Vidím v tom tu zápletku i inspiraci, proč něco takového Čapek napsal, a při pomyšlení, že takhle přemýšlel o budoucnosti, mě i mrazí, ale je to strašně nezáživné.