Recenze: Archiv | Místo, kde spí mrtví

Počet stran: 336
Série: Archiv, 1
Překlad: Miroslava Urešová
Nakladatelství: CooBoo, 2014
Originální název: The Archived
Hodnocení Goodreads: 4.03 (z 17 048 hodnocení)
Anotace:

Představte si místo, kde mrtví odpočívají na policích jako knihy. Každé tělo má svůj příběh, život uspořádaný v sérii vzpomínek, do kterých může nahlédnout jen Knihovník. Těm tělům se říká Historie.

Šestnáctiletá Mackenzie Bishopová pracuje pro Archiv jako Správce. Jejím úkolem je chytat a vracet Historie, které se sem tam probudí a utečou, Historie, které jsou často zmatené a agresivní. To všechno dělá s vědomím, že někde v Archivu odpočívá i tělo jejího dědy, který ji sem před čtyřmi lety přivedl, a mladšího bratra, s jehož ztrátou se zatím nevyrovnala.

Jedním z mnoha pravidel Archivu je, že v něm musí být naprosté ticho. Některé Historie totiž mají lehký spánek a stačí málo, aby se vzbudily. Ale teď jako by někdo neklidné mrtvé budil záměrně, z Archivu jich uniká víc a víc, a někteří mají dokonce pozměněné vzpomínky. A je na Mac, aby vypátrala, proč se to všechno vlastně děje a kdo za tím stojí, pokud možno dřív, než celý Archiv padne a ona přijde i o to málo, co z jejích blízkých zbylo…

Představte si místo, kam odchází mrtví. Spousta náboženství věří, že duše putují do pekla nebo do nebe. Victoria Schwab udělala pro těla speciální dimenzi. Vítejte v Archivu, v místě, kde se ukládají Historie do věčného spánku.

Když tahle kniha vyšla, byl to docela boom. Četli ji všichni, všude po internetu létala ta nádherná obálka a názory byly vesměs kladné. Už od začátku mě to lákalo, takže když jsem ji viděla v knihovně, neodolala jsem. Nápad to je vskutku prvotřídní, nemyslíte? Místo, kde ve schránkách spí mrtví jako Historie, a pokud je něco probudí, Správci je musí poslat zpátky.

Jedním z těch Správců je i hlavní hrdinka Mackenzie. Její život není vůbec jednoduchý. Při každém doteku cítí změť zvuků, co v daném člověku vládnou, a může se vracet do vzpomínek nejen lidí, ale i předmětů. Všem musí lhát, aby kryla svou pravou identitu. A postupně putuje do Úžin a vrací probuzené Historie zpátky do Archivu.

„Hlavně se ode mě drž dál, ať se můžu soustředit na práci a nemusím poslouchat tu šílenou rockovou muziku, která se z tebe line."
„Zním jako rocková kapela?"
„Netvař se tak potěšeně. Zníš jako rocková kapela, která si zapomněla naladit kytary."

Jak jsem už řekla, ten nápad se mi skutečně zalíbil. Dalo by se toho o tom napsat tolik! Proto jsem byla dost zvědavá, co autorka vykouzlí. Navíc, témata a la ztracená minulost a její postupné odhalování a pak super plot-twist, jo, to já můžu. A pak že adrenalin u knih nezažijete. Jenže jsem i tak dostala něco trochu jiného.
Hlavním problémem bude nejspíš sama Mackenzie. Co jsem četla, stěžovalo si na ni spousta lidí, a já se k nim přidám. Ta holka je neskutečně otravná, pitomá a z víc jak poloviny bych ji vytáhla ven a profackovala. Za její myšlení i činy. Párkrát vysvitlo sluníčko a byla dobrá, ale jen párkrát. Chjo.
Nevím, jestli se dá říct, že to vylepšila milostným trojúhelníkem, protože ty city tam vlastně taky vypsané nebyly. Na jedné straně je Wesley, na druhé Owen. Každý má svá tajemství a je něčím zvláštní. Akce se rozjela, sotva se objevili oba, což je další mínus, trvalo to strašně dlouho - ale pak jsem fakt četla s chutí. Možná z toho jen autorka nechtěla udělat romanťárnu, ale Mackenziiny city mi tam dost scházely. Když už tam o něco šlo, že jo.

Teda, dala jsem tomu čtyři hvězdičky a zatím to jen kritizuju. Tak dám poslední mínus; ten začátek. Bylo to strašně zmatené a protože Mackenzie byla taková, jaká byla, četlo se to ještě hůř. Fakt jsem byla smutná, jak se to vyvíjelo, protože jsem se na to poměrně dlouho těšila. Než si člověk spojí dvě a dvě, musí dojít snad do čtvrtiny knížky, ale pak se to jakž takž ustálilo a já konečně mohla skládat teorie, co se stane. A že těch tam bylo habaděj. Zkrátka miluju, když autor směřuje určitým směrem a ono se to třeba začne vyvíjet úplně jinak. Nebo právě tohle čekáte a nic. Schwab mi to možná pokazila tím trojúhelníkem, ale tenhle tah byl fakt dobrý. Pořád jsem přemýšlela, co se asi stane, kdo je tohle a proč se děje toto... a dokázala mi pomotat hlavu. Docela dost.
Co autorce rozhodně sebrat nemůžu, tak popisy. Sice nám neřekne souvislosti, co se týče Mackenziina života, a chvíli to trvá, ale popis celého Archivu a toho systému byl skvělý. Až jsem fakt zatoužila to vidět na vlastní oči. Věřím, že kdyby z toho udělali film, vypadalo by to božsky.

„Lhát je jednoduché, ale člověk je pak osamělý."
„Jak to myslíš?"
„Když lžeš všem a o všem, jak to může dopadnout? Co zbyde z pravdy?"
„Nic."
„Přesně tak."

Archiv je vskutku zajímavý počin. Nenadchne, ale ani neurazí. Akce tam je dost, hlavně ke konci, což já můžu, a když si odmyslím tu protivnou hlavní hrdinku a nudu na začátku, bylo to dobré. Když je Mac s Wesem, padají skvělé hlášky, kde jsem se kolikrát tiše pochechtávala. Závěr skutečně nabere spád, že oproti začátku jsem nadšeně otáčela stránky a byla zvědavá na konec. A ten mě poměrně uspokojil, abych pravdu řekla. Asi vím, co na tom vidí těch pár šťastlivců, kteří to ohodnotili maximem hvězdiček, ale nebyl to můj šálek kafe. I tak to s pokračováním rozhodně nevzdávám.
A ta obálka je prostě luxusní. Ať už ji dělal kdokoli, tak mu tleskám.

Přemýšlela jsem nad třemi hvězdičkami, ale ke konci to zase tak strašné nebylo. Schwab mi skutečně v krvi rozproudila adrenalin, jak jsem urputně doufala, ať se něco stane (jak se často děje třeba u knih od Maas), a to už je taky co říct. A neskutečně mě pobavilo autorčino poděkování.

Četli jste i pokračování? Taky vám Mac lezla na nervy? A Wes, nebo Owen? :)