Recenze: Nevítaní | Nemáte náhodou vraždicí gen?

Počet stran: 320
Série: Nevítaní, 1
Překlad: Pavla Kubešová
Nakladatelství: CooBoo, 2015
Originální název: Uninvited
Hodnocení Goodreads: 3.88 (z 8 353 hodnocení)
Anotace:

Genetická informace nikdy nelže. Pokud se v ní píše, že jsi vrah, jednou se jím určitě staneš.

Je rok 2021 a ve Spojených státech amerických se několikanásobně zvýšil počet vražd. Čím dál tím více lidí má totiž tzv. HTS syndrom – jejich DNA obsahuje vraždicí gen. 

Davy je téměř dokonalá studentka prestižní střední školy, je krásná, chodí s úžasným klukem a je velmi talentovanou hudebnicí. Ale jednoho dne se celý její perfektní život sesype jako domeček z karet. Do jejího domu dorazí zástupci vlády a řeknou jí, že je nositelkou, tedy že je HTS pozitivní. Vlastní rodiče se jí začnou bát, přestože nikdy nikomu neublížila, vyhodí ji ze školy a ztratí všechno, co měla, o co se snažila, svou budoucnost.

Nositelů přibývá a svět, jak ho známe, se mění. Nikdo už se necítí v bezpečí. Lidi s HTS se začnou zavírat do internačních táborů. Davy má ale nakonec štěstí. Ocitne se ve speciálním výcvikovém táboře. Pokud se to dá považovat za štěstí – co z ní bude, když výcvik přežije? Vraždící monstrum? A dokáže se ubránit vlastním genům, nebo se stane vražedkyní?

Píše se rok 2021. Vraždy se zvětšují a ti, kteří za ně mohou, si v nich libují. Je tu ovšem jeden doktůrek Frankenstein Wainwright, který hodlá tyto narušené lidi zničit. Nosí v sobě totiž HTS, vraždicí gen - a znáte to, co je v genech, to nezmizí.

Davina Hamilton, spíše nazývaná Davy, má vše, co chce, ostatně to se dočtete v anotaci. Boyfriend snů, škola a našlápnutá kariéra... co by se mohlo zkazit?

Všechno.

Sophie Jordan je nám známá především díky sérii Drakie, která vyšla taktéž u CooBoo. Abych řekla pravdu, sama k ní mám jakýsi citový vztah, protože právě první díl této série mě dovedl ke čtení Young Adult. Na Nevítané jsem si tedy dělala zálusk dlouhou dobu, sháněla jsem ji ještě v angličtině, ale když přišlo české vydání, rozhodla jsem se pro něj. A když se na Nevítaní objevili pod stromečkem...

Je těžké si před knihou nestanovit, co všechno by měla splňovat, obzvlášť když se na ni tak těšíte. Snažila jsem se, nešlo to. Je to úplně jiné kafe než Drakie, ale Sophiin styl zůstává stejný, za což jsem ráda. Žádné nadpřirozeno tu ovšem nečekejte, naopak si připravte trošku žaludek...

Hlavní hrdinkou je Davy, jak jsem již zmínila. V mnoha ohledech mi připomínala Jacindu, ale tahle je daleko víc ufňukanější. Stay prestiž. Mohlo to být jasné už od začátku, že až tak lehké to pro ni nebude, ale moc jsem si ji neoblíbila. A ten konec to zrovna dvakrát nevylepšil. Ovšem nesmíme jí odepřít, že je chytrá a na většinu věcí přijde sama. I když by někdy neuškodilo zavřít zobák...
Vím, že poděkování se má číst až na konec, ale já se k němu dopátrala už v půlce knihy. Autorka zmiňuje pocity z psaní příběhu Davy, Seana a Gila, ale věřte, že o Gilovi si zase tolik nepřečtete. Hlavní scénu zabírá Sean, ten víc sexy, víc cool, víc všechno. Je to zvláštní osobnost. Autorky poslední dobou sází na to, že si všechny více oblíbíme badboye, nebo to z jeho chování aspoň vyznívalo. Není špatný, vážně ne. Ale Gila mám radši.
Gil je zhruba patnáctiletý kluk s užívaným mozkem, je to hacker a taky trošku Škyťák. (Hm, že bych to začala používat jako přívlastky?) Je to vůbec první nositel, který se s Davy skamarádí, a ano, oblíbila jsem si ho. Škoda, že nedostal víc prostoru, třeba to dvojka vynahradí.

„Genetická informace nikdy nelže."

Kniha je o násilí. To je nejspíš jasné už z anotace, ale pro jistotu to znovu uvedu. Je to téma, které já osobně zrovna nemusím, takže to byl docela nezvyk, číst o neustálém mlácení a skoro-zabíjení. Před každou kapitolou je ke všemu nějaký bonus, dopisy Wainwrighta nebo Davina bratra, zprávy o dalších napadeních. Je škoda, že to autorka nezapojila rovnou do příběhu, ale je fakt, že se dozvíte něco, co se děje bokem.
Děj je ovšem rozvleklý, trvá, než se do toho začtete. Místy je to fajn, místy je to slabé. Podle mě je to horší než fantasy Drakie, být Sophií, zůstala bych u toho.
Nevítaní v sobě mají pár překvapivých okamžiků, to se tedy nechat musí. Obálka je taky dost povedená, i když se mi ta ženská nelíbí - a ano, do pokračování určitě jdu.

Pokud se vám líbila Drakie nebo vám téma násilí nevadí, určitě se do Nevítaných pusťte. Mně se příběh vážně líbil, mělo to potenciál a klidně se to dalo ještě víc rozvinout - ale bylo to fajn. Na čtyři hvězdičky akorát.


Četli jste Nevítané, nebo raději Drakii? Co myslíte, mohla autorka nápad víc rozvinout? A Gil, nebo Sean? :)