Recenze: Kdybychom se neviděli | Smrt je všude kolem nás...

Počet stran: 400
Série: ---
Překlad: Ivana Svobodová
Nakladatelství: CooBoo, 2015
Originální název: The Last Time We Say Goodbye
Hodnocení Goodreads: 4.08 (z 7 151 hodnocení)
Anotace:

Smrt je všude kolem nás.

Jen si jí nevšímáme.

Dokud nemusíme.

Lex byla šťastná. Měla kompletní rodinu. Kluka, co milovala. Kamarády, kteří se na ni nedívali, jako by se měla každou chvíli zhroutit.

Teď je z ní holka, jejíž bratr spáchal sebevraždu. A vypadá to, že už taková bude navždycky.

Lex se teď pokouší poskládat si život dohromady a snaží se vytěsnit, co se stalo té noci, kdy Tyler zemřel. Ale je tu tajemství, které nikomu neprozradila, esemeska, kterou Tyler poslal, co mohla změnit všechno.

Lexin bratr je pryč. A ona zjišťuje, že duchové nemusí být skuteční, aby vám nedovolili jít dál.

Nový román bestselerové autorky Cynthie Handové, napsaný na základě niterných a osobních zkušeností.

Smrt je příšerná. A smrt způsobená sebevraždou ještě horší. Na povrch pak unikají otázky, co člověka přimělo k tomu to všechno ukončit?

Cynthia Hand, známá spíše pro svou andělskou tvorbu, tohle téma zpracovala. A věřte mi, že slzy přijdou.

Hned na začátku chci vyjádřit obrovský obdiv autorce. Většinou si to nechávám až ke konci, ale tady nelze jinak. Po přečtení doslovu totiž kniha nabývá naprosto jiný význam - i autorčin bratr spáchal v pubertě sebevraždu. Obdivuju ji za to, jak se s tím poprala a nebála se o tom napsat knihu, byť to prý nemá žádné spojitosti. Smekám. Nebo hungergamesácky křížím prsty. Vážně.

Odpuštění je složitá věc, Alexis, protože nakonec jde víc o tebe než o člověka, kterému je odpuštěno.

Dostáváme se do Ameriky, do hlavy maturantky Alexis „Lex" Riggs. Její bratr před Vánoci spáchal sebevraždu. Nikdo netuší proč. Všichni na ni teď pohlíží jako na 'tu holku, které umřel brácha'. Nedokáže se zapojit do společenského dění - protože má navíc dojem, že kdyby se jí tenkrát chtělo, její bratr nemusel zemřít.
Pamatuju si, jak jsem si knihu na Goodreads dala do to-read poličky a ani nevěděla, o čem to bude. Tenkrát teprve autorka oznámila, že v zimě vyjde její další kniha a zahraje nám na city. Andělskou sérii jsem od ní ještě nečetla, ale to mě nijak neodradilo. A nemělo by ani vás.

Alexis není typická knižní hrdinka. Cynthia z ní udělala matematičku a rozhodně ne romantičku. Nerada čte a ve všem vidí rovnice a logiku. Sice se s tím člověk jako já nemůže tak lehce sžít, ale je to skvělá hlavní hrdinka. Uvěřili byste jí každé slovo. I když byste ji místy přetáhli po hlavě.
Další podstatnou osobou tu je Sadie, Lexina kamarádka z dětství. Kdysi prošla podobným, čím Lex. Je až neuvěřitelné, že smrt je všude kolem nás. Jen ji nechceme vidět...
Lexiin bratr Tyler se v knize sám vlastně neukáže. Jenom v Lexiných vzpomínkách. Ale i tak se s vámi vsadím, že si ho oblíbíte. Postupné ukončování celé knihy mě od něj sice trochu odradilo, ale jinak jsem ho měla ráda. Budete pro něj plakat, tím si jsem jistá.
Neméně důležití jsou i Lexini přátelé Steven, Beaker, Damian a Eleanor. Celý příběh sice vnímáme z Lexina pohledu, ale postupně si i s ní uvědomujete, že přátelé jsou vlastně jedno z nejcennějších, co máme, i když se nám to občas nezdá.

Promiň, mami, ale byl jsem míň než prázdný.

Děj má hluchá místa. To se knize nezapře. Jsou stránky, které ubíhají hrozně pomalu. Ale pak přijdou ty chvíle, kdy zběsile obracíte stránky a stejně se zastavíte, protože tu knihu zničíte slzami. Ty mi to vhnalo už při Lexiných denících a u konce jsem vážně plakala. Je to silná kniha. Silný příběh. Právě proto, že je založený na pravdě.
Příběh je psán střídavě ze současnosti a z Lexiných vzpomínek, kdy do deníku píše všechno, co s bratrem zažila a na co si pamatuje. Snaží se spojit všechny nitky a přijít na to, co Tye dohnalo k tomu, aby to jednoho dne u nich v garáži vzdal. Sakra, já už zase brečím.


Tahle kniha jen tak slovy vyjádřit nejde. Všechny ty myšlenky mám zmatené a hlavně zatemněné a ani nynější knihu nedokážu pořádně číst. Kdybychom se neviděli je kniha, která vám zaručeně způsobí knižní kocovinu. Je to kniha, při níž si lehnete, budete zírat do stropu a zase přemýšlet, jak tenoučký ten lidský život vlastně je.

Zkrátka to je silné. Dost. A nedá se to popsat, dokud to nepřečtete. A ta obálka to celé tak vystihuje...

Jaký máte názor na podobné knihy? Rozbrečel vás konec, nebo jste to chtěli trochu jinak?