Recenze: Příliš mnoho Kateřin | Na škále od jedné do dvacíti...

Počet stran: 240
Série: ---
Překlad: Veronika Volhejnová
Nakladatelství: Yoli, 2015
Originální název: An Abundance of Katherines
Hodnocení Goodreads: 3.69 (z 272 283 hodnocení)
Anotace:
Colin byl odjakživa mimořádně chytrý. Jenže pomůže mu genialita k tomu, aby se dočkal štěstí v lásce? Zatím všechny Kateřiny se s ním rozešly. Snad by měl na Shakespeara radši zapomenout?!
Je léto a Collinovi skončila škola. Už zase je sám a bolí to. Ale třeba je to taky úžasná příležitost. Možná by měl vzít život do svých rukou a vyrazit na prázdninovou cestu...

Po veleúspěchu s knihou Hvězdy nám nepřály se Greenovy knihy začaly překládat ostošest. Neminulo to ani naši republiku, kde nedávno vyšlo například Sněží, sněží. A já zkusila Greenovku starou již deset let. Jsem s Kateřinami spokojená?

Green se řadí mezi moje oblíbené autory. Četla jsem od něj dvě a půl (Paper Towns mám rozečtené) knížky a můžu říct, že mě baví. S Kateřinami to ovšem byla naprosto jiná zkušenost.

Palčivě upřímný, brilantní, vtipný. Tak popisují Greena v mnoha recenzích. Jak v Aljašce, tak ve Hvězdách se objevila smrt a nepříliš pěkná, takže jsem byla vážně na vážkách, s čím přijde tady. A věřte, že to překvapilo víc než dost.

Colin Singleton je jeden z těch, kteří jsou nadprůměrně chytří. Ale vážně. Řeknete jméno někoho slavného a on vám vyjmenuje celý jeho životopis včetně data narození a úmrtí. V hlavě si skládá přesmyčky ze všech slov, která slyší. A má úchylku. Chodí totiž jenom s Katherinami. A počítá je. Víte, kolik jich už bylo? Devatenáct. Tedy skoro dvacet, abych vysvětlila Baymaxův nadpis.


Když jsem poprvé četla anotaci, vůbec jsem nevěděla, co od knihy čekat. Hledání Aljašky i Hvězdy nám nepřály jsem si dost oblíbila a jak jsem už řekla, Greena mám ráda, tak jsem zkrátka chtěla i Kateřiny. Četla jsem spoustu negativních názorů, ale víte co, to akorát ještě víc nabudí. Takže když jsem ji našla pod stromečkem, byla jsem nadšená. A teď po přečtení vůbec nevím, jak zhodnotit svoje pocity.
Colin je zvláštní. Neměla jsem ho ráda, ne, vážně. Asi poslední tři nebo čtyři stránky před koncem to jakž takž šlo. Chytří lidi jsou fajn, ale je třeba je rozlišit od namyšlených idiotů. Což Colin rozhodně ne, nedávejte mi to za vinu. Green to tady trošku nedal. Možná za to mohl fakt, že to je jeho jediná kniha psaná z er-formy a nepsal tak přímo z Colinovy hlavy, ale i tak... ten kluk je zkrátka divnej.
Jeho arabský kamarád Hassan je už něco trochu jiného, ačkoli nevím, jestli by se i teď Green tak rozepisoval o arabské kultuře. Hass je něco jako Plukovník z Aljašky a August z Hvězd, k tomu se ještě dostanu. Je to fajn postava. Občas tedy hrozně zvláštní, ale dalo se to s ním vydržet víc než s Colinem.
A pak je tu Lindsey. Ano, není to Kateřina. Jakmile jsem o ní četla, napadlo mě - To je Aljaška? A měla jsem ji ráda, stejně jako zmíněnou. Tuhle postavu to prostě potřebovalo, měla sice svoje mouchy, ale asi patří mezi moje nejoblíbenější, co se týče Kateřin.


Vrátím se tedy k těm jménům - na Greenovi především obdivuji fakt, že má všechny postavy stejné. Hazel-Aljaška-Lindsey-Margo. Hassan-Plukovník-August. Colin-Miles-Quentin. Tam nenajdete rozdíl, a když už, tak velmi primitivní. Nevím, co Green dělá, ale vážně, ty charaktery jsou naprosto totožné. Až najdete rozdíl, napište mi. :D Snad to Will Grayson trochu změní, no.
A ten nápad s Kateřinami, to by mě vážně zajímalo, kde na to přišel. Představte si, že si vyberete jedno jméno, já nevím, třeba Jindřich, ať to je hezky česky, a budete jezdit po celé republice a hledat takovéhle kluky, abyste s nimi mohli chodit? Napsat knihu jenom na téma hledání a stýskání po Kateřinách, to chce odvahu, vážně.

Děj se čte příjemně, ostatně, když to je Greenovka, je to Greenovka. Teď si říkám, že ten mě nějak nemá čím překvapit, ale ten konec se mi vážně líbil. Pokud ale chcete s Greenem začínat, Kateřiny bych do ruky nebrala. Je to spíš oddechovka, když už víte, co čekat.

Četli jste Příliš mnoho Kateřin? Líbilo se? :)