Recenze: Monument 14 | Ve vzduchu je plyn

Počet stran: 294

Série: Monument 14, 1

Překlad: Zuzana Ľalíková

Nakladatelství: Baronet, 2013

Originální název: Monument 14

Hodnocení Goodreads: 3.88 (z 12 841 hodnocení)

Anotace:

Tvá matka na tebe křičí, že nestihneš autobus. Vidí, jak se blíží ulicí. Nezastavíš se a neobejmeš ji, neřekneš jí, že ji máš rád. Nepoděkuješ jí, že je hodná, laskavá a trpělivá máma. Jistě že ne – jen seběhneš schody a utíkáš na roh ulice.

Kdybys ale věděl, že je to naposled, co mámu vidíš, nejspíš by sis přál, aby ses zastavil a všechny ty věci udělal. Možná i za cenu, že by ti autobus ujel.

Ale autobus se už blížil, tak jsem se rozběhl.

Čtrnáct dětí. Jeden supermarket. A milion věcí, které nabraly špatný směr.

V akcí nabitém debutovém románu Emmy Laybourneové se stal supermarket útočištěm pro čtrnáct dětí - šest středoškoláků (oblíbených i neoblíbených), dva osmáky (z nichž jeden je technický génius) a šest malých dětí. Venku zuří jedna katastrofa za druhou, počínaje monstrózním krupobitím a konče použitím chemických zbraní, které svět – jak ho znají – vedou do záhuby.

Já nikdy nebyla na horory a thrillery, to říkám už na začátek. Proto myslím, že kdybych měla poněkud jinačí názor na tyto žánry, možná bych si Monument i užila. Takhle jsem ale natrefila na něco trochu jiného, než jsem očekávala.

Fajn, asi to byla i moje chyba, protože mi nejspíš mělo dojít, že když jsou děcka uvězněná v obchoďáku a kolem se začnou dít nekalé věci, bude to něco trochu strašidelnějšího. I když nevím, zda je tohle slovo namístě...

Kniha nás vede do Ameriky, tak trochu neurčitě. Styl psaní byl zezačátku takový zmatený, chvílemi jsem nevěděla, co se tam vlastně děje a komu se to děje. Dalo se na to zvyknout, to zase jo. Řádky ubíhají poměrně rychle, takže kdo má tenhle styl i žánr rád, bude mít knihu přelouskanou během odpoledne. (A musím pochválit i grafické zpracování! To je špičkové!)

Hlavním hrdinou tu je Dean, jehož jméno nevíme asi do čtyřicáté strany. Je to takový nevyčuhující týpek, co ve společnosti rychle zapadne. Upřímně, moc mi k srdci nepřirostl. Párkrát měl tedy takové ty dobré myšlenky, které se k jejich současné situaci hodily, ale jinak bych příběh daleko radši viděla z pohledu jeho bratra.

Alex byl mnohem zajímavější. Ať už jeho schopnostmi (vždy obdivuju někoho, kdo umí s technologií :D), nebo vlastnostmi. Na jeho věk byl rozhodně schopnější než Dean, a přišlo mi, že se k němu jakožto bratrovi měl i víc než naopak.

Ostatní postavy se mi zdály takové... nevím, jak to říct, nevykreslené? Rozhodně by stálo za to je více prozkoumat. Jak Astrid, která rozhodně měla potenciál (konec...wtf?), tak i třeba takového Jakea nebo Nika.

Jak jsem tedy řekla, děj byl takový rozporuplný, jednou jsem se bavila, pak se to vleklo. Autorka dokáže ukázat překvapivá odhalení, ale nebylo to to, co jsem očekávala. Většinou to bylo předvídatelné. Ale nápad s tím vším, co se dělo okolo nákupáku, se zase musí nechat. Stejně jako mapa celého centra na začátku knihy, protože bez ní bychom se asi úplně ztratili.

Ovšem musím pochválit překlad. Nenašla jsem žádné nesouvislé věty nebo gramatické chybky. Konečně! Gratuluji!

Jsem si jistá, že příznivci se najdou. Já čekala trochu jiný příběh a rozhodně proto nechci kazit dojem celé knihy. Pokud tedy na vás moje recenze působí negativně, neberte to, prosím :D Je to jen můj názor, protože potenciál to mělo. Do pokračování už se ale nechystám.

Četli jste Monument? Líbil se vám? :)