Recenze: Černé znamení | Vydejte se na cestu prdící sedmikrásky

Počet stran: 354
Série: Divotvůrce, 2
Překlad: Peter Kadlec
Nakladatelství: Egmont, 2018
Originální název: Shadowblack
Hodnocení Goodreads: 4.17 (z 1 211 hodnocení)
Anotace:

Kellen opustil lid Jan'Tepu a v šestnácti letech se stal psancem. Teď se musí víc než kdy jindy spoléhat na svůj důvtip, aby přežil v zemi Sedmi písků. Chybí mu domov, rodina a Nephenie, kterou nepřestal milovat. Pak se ale potká se Seneirou, dívkou se zavázanýma očima ukrývající velké tajemství. Společně s Ferius se rozhodnou pomoct, jenže v sázce je víc, než oba tuší. Moc černého stínu sílí a Kellen má podezření, že za vším stojí jeho vlastní lid. 

Jak už to tak bývá, při úspěšném prvním dílu všichni od toho druhého čekají něco podobného, ne-li rovnou lepšího. Proto se pak často dostavuje zklamání (zrovna čtu druhý díl Rudé královny, ano). Tady u dvojky Divotvůrce, kterého jsem si oblíbila, bylo něco podobného; všude jsem četla, že se dost ubírá na akci. Takže ano, byla jsem zvědavá, jaký pohled mi de Castell do Kellenova světa nabídne tentokrát.

Už mu můžu vyškrábat oči?

Kellen z rodu Ke to nemá vůbec jednoduché. Je mu teprve šestnáct a už po něm jeho lid tvrdě jde, neustále se bojí o svůj život a musí o něj taky bojovat. Ke všemu je pohromadě s otravnou kočkoveverkou, která pro ostré slovo nejde daleko, a Argosankou Ferius Parfax, jíž vlastně nikdy nerozumíte, co říká. Země Sedm písků toho ovšem skrývá spoustu a Kellen tak zjišťuje, že o svém lidu stále neví vše.

Stejně jako v prvním díle autor na nic nečeká a rovnou nás vhodí doprostřed děje, kdy má Kellen zase průšvih. Už od začátku nám tedy může být jasné, že nás čeká pořádná kopa akce, ale hlavně zábavy. Protože jestli vám trio Kellen, Ferius a Reichis přišlo vtipné už v jedničce, tady se budete dusit smíchy. Chechtala jsem se od začátku do konce. Celý děj je tak nabitý hláškami, že jsem si je ani nevypisovala, protože bych se upsala. Tohle trio, a občas jenom Reichis, knize prostě dodávají tak neuvěřitelnou šťávu, která patrně zapříčinila hodnocení vyšší jak tři hvězdičky. A co víc, je tu jasný vývoj postav, nebo minimálně Kellenův. Jsem ráda, že si s tím autor dal tu práci a nenechal ho na stejné úrovni jako v jedničce, byť jde jen o jeden díl.

Autor nás také seznamuje s řadou nových postav, které odkryjí zase trochu víc ze světa, v němž Kellen žije, a hlavně se konečně dozvíme něco o Argosanech. Vlastně mi chvílemi přišlo, že se do toho autor sám trošku zamotává, ale smysl z toho nakonec nějaký vzešel. Pořád mě mrzí, že v knížce nikde není mapa, protože to je sice všechno popsané hezky, ale stejně mi to trochu vizuálně chybí. Ovšem vyhrál si s tím pěkně, to rozhodně - každá země i národ mají svou historii, a co víc, tajemství. Spoustu tajemství. Dočkáme se tedy i dost překvapivých odhalení, hlavně co se Jan'Tepů týče. V tomto ohledu se mi bohužel děj zdál leckdy předvídatelný a opravdu jsem odhadla, co se chystá, ale občas mi autor stejně dokázal, že nevytuším všechno. Nečekejte tedy nějaké zázračné osvícení, ke kterému dochází třeba u Maas, ale ano, překvapení budete.

„Víš, co je tvůj problém, chlapče?"
„Špatné načasování?"

Tak nějak všeobecně se říká, že Černé znamení postrádá na dějovosti, kterou měl Divotvůrce, ale akce tu je taky stále dost. Možná to nebylo tak poutavé jako jednička, ale jakmile jsem se začetla, jenom jsem napjatě otáčela stránky, co přijde dál. Autor se taky pokusil rozvést romantickou linku, ale té bych teda chtěla víc. Fakt víc. Prostě mě ta její absence tady trošku štve.

Co se české úpravy týče, pořád se tam objevují kurzívy nekurzívy, kdy jsem přemýšlela, co všechno ještě mělo být nakloněné a co už ne. A obálka samozřejmě znovu luxus.

Druhý díl Divotvůrce je tedy krapet míň napínavý (byť tedy stále je, to je jasná věc), ale klidně bych řekla, že o dost vtipnější. Za mě tedy dokonce lepší jak předchozí díl. Nevěřím, že si Reichise nezamilujete. A už se vážně těším, co si na nás autor nachystá v dalším díle.

Četli jste Divotvůrce? Který díl se vám líbil víc? :)