Recenze: Krvavé ostří | Sardothien před Endovierem

Počet stran: 408
Série: Skleněný trůn - před prvním dílem
Překlad: Ivana Svobodová
Nakladatelství: CooBoo, 2017
Originální název: The Assassin's Blade
Hodnocení Goodreads: 4.47 (z 72 139 hodnocení)
Anotace:

Celaena Sardothien je nejobávanější zabiják v celém království. I když pracuje společně s ostatními zabijáky sídlícími v Tvrzi vrahů, důvěřuje jen sama sobě a svému příteli Samovi. Když ji její intrikující mistr, Arobynn Hamel, pošle na různé mise, které ji zavedou na vzdálené ostrovy i na nepřátelskou poušť, začne jednat nezávisle na jeho rozkazech – ale tím zároveň zpochybňuje i svoji vlastní věrnost. A během svých výprav zjišťuje, že k Samovi cítí mnohem víc než jen obyčejné přátelství. Ovšem tím, že jedná, jak jí napovídá srdce, a vzpírá se příkazům, se ocitá ona sama i Sam ve smrtelném nebezpečí. Arobynn je nelítostný a zradu nikdy neodpouští. A zná za ni jen jediný trest – smrt.

Tato pětice novel odehrávajících se před dějem Skleněného trůnu nabízí pohled do dřívějšího života Celaeny – a je to opravdu fascinující čtení.

Každá série nebo kniha někde začíná. Ale ne vždycky jsme s tím spokojení. Skleněný trůn začal tak, že slavnou vražedkyni, Celaenu Sardothien, odváží princ a kapitán stráží ze solných dolů v Endovieru do Zlomuvalu. Což nás všechny vedlo k otázce, co se dělo předtím. V knihách jsou neustále narážky na Celaeninu minulost - a ty byly v povídkách, jež tvoří Krvavé ostří, vyslyšeny.

Maas mi vždycky vyrazí dech, to říkám na rovinu. Měla jsem strašnou chuť si zase přečíst něco od ní, a dostala jsem doporučení, že než se pustím do čtvrtého dílu, měla bych se prokousat novelami, abych měla přehled v postavách. Takže to byla jasná volba, když už jsem Krvavé ostří měla na poličce.

Ocitáme se ve Zlomuvalu, kdy je Adarlanskému zabijákovi šestnáct let. Žije v Tvrzi vrahů s ostatními zabijáky a plní zakázky. A to docela bez řečí - teprve když ji Arobynn Hamel pošle pro otroky, rozhodne se vzepřít. S žádnými otroky se obchodovat nebude. A snaha obejít Pána pirátů je teprve začátek.


Ve Skleněném trůnu si spousta lidí stěžovala, že je Celaena spíš primadona než vražedkyně. Ani na to Maas nezapomněla a je to tu pěkně vysvětlené, jak si žila v luxusu pod záštitou Arobynna a vytvořila si tak zálibu ve špercích a šatech. Sardothien byla vždycky obávanou vražedkyní s pěkným číslem zabitých na kontě (ačkoli se nezapomíná poukazovat na to, že i ona má srdce na pravém místě), ale až v těchto povídkách se z ní stává to, jak ji známe ze série. Autorka se snažila popsat minulost svého příběhu, aby vysvětlila spoustu věcí, a povedlo se jí to na sto procent.
Největší mínus knihy je rozhodně to, že se to všechno odehrává před Skleněným trůnem. Čili vše, o čem Celaena mluví, o smrtích, zradách a léčkách, to je tu zobrazené - a vy tak předem víte, jak to celé skončí. Některé postavy jsem litovala už od začátku, a jakmile jsem začala poslední povídku, mohla jsem jen hádat, jak přesně se to bude držet toho, co už Celaena stihla prozradit. To byla snad jediná věc, která mě opravdu mrzela, že jsem vlastně věděla konec. Ale aspoň jsem se mohla psychicky připravit, že jo.

Jmenuji se Celaena Sardothien a nebudu se bát.

Snad v každé recenzi si stěžuju na to, že Maas vytvoří takové mužské charaktery, že zkrátka nikdy nevím, s kým hlavní hrdinku chci, a Krvavým ostřím mi zrovna dvakrát nepomohla. Autorka nám perfektně představila Sama Cortlanda, do kterého jsem se stihla zamilovat během prvních pár stránek. A světe div se, Arobynn Hamel. Co jsem dočetla do třetího dílu série, zatím se moc neukázal, a byla to postava, na kterou jsem byla zvědavá asi nejvíc. Nemuselo dojít k žádné scéně, abych si domyslela to jakési jiskření, a na seznam shipů se dostal i on. Ano, Arobynn. Ale podle mě to je jedna z nejzajímavějších postav, které se tu objevily.
Krom objasnění postav a pár nových přátel se Celaena také zmiňuje o historii světadílu, na němž žije - sice jen okrajově, což se taky mohlo trochu rozvést, ale přec. Jsou objasněny pracovní tábory Callacula i Endovier, a mimoto také objevíme další města na světadíle.


Horem dolem, je to prostě typická Maas. Její styl se čte jedna báseň, a Celaena je prostě famózní hlavní hrdinka. Bavily mě všechny povídky, z nichž je Krvavé ostří složeno, a jak jsem už zmínila, moc výtek k tomu nenajdu. Už teď se těším, až pustím do dalších dílů Skleněného trůnu.

No, těžká otázka - s kým shipujete Celaenu vy? :D