Recenze: Škola dobra a zla | Poslední navěky

Počet stran: 500
Série: Škola dobra a zla, 3
Překlad: Magdaléna Stárková
Nakladatelství: CooBoo, 2016
Originální název: The Last Ever After
Hodnocení Goodreads: 4.36 (z 5 232 hodnocení)
Anotace:

Sofie a Agáta si myslely, že nastal konec jejich příběhu, když se jejich cesty rozešly. Agáta se po boji s Krutopřísnou schovává s Tedrosem v Gavaldonu a Sofie žije se Školníkem v jeho věži. Zdá se, že obě našly své „šťastně až navěky“, avšak Fabulář touží jejich příběh dále vyprávět a přepsat. Ale tentokrát nejde jen o jejich pohádku. Zlo ovládlo Nekonečný les a všichni zloduchové a čarodějnice z pohádek se vrátili, aby se pomstili a změnili své příběhy. Chtějí proměnit svět dobra a zla v temnou říši, které by vládla Sofie, a jen Agáta a Tedros jim a stojí v cestě. Jak dopadne poslední navěky v pohádkové říši?

Ve velkolepém závěru trilogie Školy dobra a zla se staré stává opět novým a Sofie s Agátou musí čelit nejen přítomnosti, ale i své minulosti, aby našly ten pravý konec své pohádky.

Pro pohádky má v srdci místo každý. Ať už kvůli nostalgii, kdy mu maminka před spaním četla či vyprávěla dobrodružné příběhy, či že je pořád miluje. Pohádka o Sofii a Agátě je ovšem u konce. A nejhorší je, že Fabulář, který všechny tyto příběhy vytváří, najednou neví, co s tím.



O tom, že jednou budu pohádku o Sofii a Agátě večer co večer vykládat, snad ani nemusí být řeč. Autor to zkrátka všechno vymyslel tak perfektně, že mi pomalu ani nic jiného nezbývá. Při objevování kouzel obou škol v prvním díle jsem tajila dech, v druhém jsem při každém souboji trnula hrůzou a tady s očekáváním obracela každou stránku, abych rychle zjistila, co se děje.

Agáta s Tedrosem se dostali do Gavaldonu, kde se schovávají u Agátiny mámy Callis. Na její hlavu je totiž podle poslední návštěvy vypsána odměna. A zatímco Agáta plánuje jednoduchý život, který očekávala, než se dostala do Školy dobra, Tedros si neustále stěžuje. Brzy oslaví šestnácté narozeniny a měl by se stát králem Camelotu, což mu zapšklý Gavaldon nějak neumožňuje.
Ve Škole zůstala Sofie se Školníkem, který stále bojuje o její srdce. Sofie si ovšem vůbec není jistá, jestli se opravdu na Agušku s Teddym zlobí právem, a pořád se nemůže rozhodnout, jestli skutečně stojí na straně zla, nebo by si raději měla vybrat dobro.

„Svědí mě hlava. Proč nemůžu být blondýna?"
„Protože musíš vypadat jako zlá vražednice, a ne jako Zlatovlásčina půvabnější sestra."

Podle mě zapeklitá situace pro všechny tři, ale autor z toho vybruslil dokonale.
Když jsem poprvé viděla zmínku o tom, že má závěrečný díl mít 600 stránek, jako Tadashi jsem s jeho božím přízvukem pronesla „Unbelievable" a napjatě čekala, co za boží akce se během tolika stránek může stát. Jak už to bývá, překlad i české vydání knihu o stovku ztenčily, ale to už mě nic neodradilo. Nutně jsem potřebovala vědět, jaký konec tahle pohádka dostane.

Spousta lidí je toho názoru, že do půlky si nevěděli rady. Možná na tom něco bude. Sofie je tu skutečně trošku jiná, než na jakou jsme zvyklí. Její nešikovnost a schopnost všechno pokazit je samozřejmě stálá, ale u toho rozhodování mezi Tedrosem a Školníkem byste ji nejednou propleskli. Ale pořád to je Sofie, takže co řešit.
Ke komu jsem si tu ale vytvořila báječný vztah, tak k Agátě. Štvala mě jedinou věcí (myslím, že víte, co mám na mysli), ale jinak jsem tu holku brala všemi směry a smála se s ní od začátku do konce. Je to ta typická hrdinka, pro kterou prostě budete dýchat, aniž byste si to uvědomovali. Jsem ráda, že se ve Škole dobra a zla vyskytla postava jejího charakteru.
A neméně důležití tu jsou i kluci, Tedros a Školník. O tom druhém raději mluvit nebudu, protože by to byl samý spoiler, ale Teddy je... Teddy. Určitě už víte, jak miluju artušovské legendy. Takže tady si to autor vylepšil na maximum, protože se o nich mluvilo pořád dokola, jelikož měl vlastně Tedros brzy nastoupit na camelotský trůn. Pořád mu tak trochu neodpustím, co mi udělal z Artuše, ale jo, palec nahoru za zakomponování téhle legendy. (Opakuju se v každé recenzi, co?)

„Ale já ho píchl rovnou do srdce!"
„Tak naposled. Zombíci srdce nemají. Proč si myslíš, že bych loďmistra jinak zapaloval? Jedině tak se dají nemrtví zničit."
„Proč jsi to neřekl hned?"
„Protože jsem doufal, že tě Hák zabije."

Zezačátku se to možná zdá roztáhlé, nebo to možná bylo proto, že jsem měla mezi knihami dost velký odstup. Rychle jsem se začetla a příběh těch dvou mě vtáhl tak rychle, že jsem to ani sama nečekala. V důvěře, že je to poslední díl, jsem si to vychutnávala všemi směry. A nevím, jestli jsem poslední dobou nějaká cíťa, ale znovu mi to všechno do očí vehnalo slzičky. Je tam docela dost plot-twistů, které se ovšem dají čekat, ale to na efektu vůbec neubírá. Zprvu jsem se bála, aby to nebylo nudné, ale stejně jsem se zažrala.
Nějak ani nevím, co o tom napsat. Jsem prostě nadšená, vůbec nic mě nezklamalo a absolutně nechápu, jak jsem mohla pochybovat o tom, že bych s hodnocením klesla pod pět hvězdiček. Tahle série si je prostě zaslouží.
Mimochodem, taky jste si všimli, jak jsou hřbety těch přebalů tak božsky metaforické? :3


A nedávno autor oznámil, že bude čtyřka. Mně teda název "Poslední navěky" docela utvrzoval v tom, že to je fakt poslední navěky, ale ono asi ne. Dost lidí se domnívá, že vybere nové postavy, a já upřímně doufám v to, že bude pokračovat. Ona už byla dost ukončená i dvojka, i tohle ještě může rozvinout.

Pohádka o Sofii a Agátě je rozhodna ta, která by vám neměla uniknout, pokud jste na ni ještě nenarazili. Ne nadarmo jsem dala všem třem dílům pět hvězdiček... a tak si říkám, že přece jen si pohádku můžu přečíst i teď.

Co říkáte určitým plot-twistům? Máte raději Agátu, nebo Sofii? :)