Recenze: Bez duše | Upíři ve staré Anglii

Počet stran: 355
Série: ---
Nakladatelství: Nová Forma, 2010
Hodnocení Goodreads: 4.50 (z 2 hodnocení)
Anotace:

Historický román pro ženy s prvky fantasy. 

Susan Lerrisová si nikdy nemyslela, že je dítě štěstěny. Ovšem když ji o ruku požádal muž, kterého nadevše milovala, zdálo se tak snadné tomu uvěřit. Stačil ale pouze jeden večer, aby přišla o všechno. Její nejbližší byli najednou mrtví a ona nechápala důvod. O to horší bylo zjištění, že právě ona je z jejich smrti obviněna. Jenže udělala to? Sama moc dobře věděla, že potom, co se z ní stalo, se dalo uvěřit jenom jediné odpovědi. 

James Rogers by za svou snoubenku dal i život. Tak velká byla jeho láska, a přesto se otřásla v základech během jediného večera. Je možné někoho nenávidět a zároveň milovat? James věděl, že ano. Jenže chuť po pomstě mu nedala zapomenout a už vůbec ne odpustit. Co na tom, že ji miluje?! Člověk by neměl milovat stvůru a právě tou se ona stala! 

Přenesme se zase na nějakou dobu do staré Anglie. Kdy tu bylo plno lordů a lady, kdy nikomu nepřišlo divné mít doma sluhu, jezdilo se kočáry a všichni byli pověrčiví. Občas i právem...

Eva Molíková, známá spíše jako Molly, se do této tematiky pustila. A za mě rozhodně palec nahoru!



Určitě to znáte, když se bezhlavě zamilujete. Susan a James se právě zasnoubili a mají se brzy brát. Jakékoli námitky proti nim jsou nepřípustné. A nic je nerozdělí. Jenže jednu noc je vyvražděna celá Lerrisovic rodina, přičemž jediný přeživší je Susan, která je ihned obviněna z jejich vraždy. Prchá před zraky všech, ukrývajíc se už jako čerstvá upírka. James se ovšem zařekne, že ji najde a zabije ji...


Víte co, já historické romány moc nečtu. Vlastně ani nevím proč. Bez duše mě ihned vtáhlo do té doby, kdy jsem si vážně připadala jak nějaký anglický šlechtic a bylo pro mě vážně těžké se od toho světa odpoutat. Jo, až takhle mě to zaujalo. Bez duše mě tady na konci školního roku, kdy jsou vážně fofry, parádně vystrnadilo z reality.

Hlavní hrdinkou je již řečená Susan Lerrisová. Vyššího postavení, všude obdivovaná. Zprvu jsem s ní problémy neměla, ale ta její nerozhodnost a naivita mi občas trochu lezla krkem. Na druhou stranu, je to hrdinka, která nás skoro celým příběhem provází a stejně jí budete držet pěsti, ať vás štve sebevíc.
Oproti ní je James McAvoy. Tady to bylo trochu naopak. Nejdřív jsem myslela, že ho budu nesnášet, ale postupně jsem si zvykala a zvykala... Můžu rozhodně říct, že to je jedna z nejemociálnějších postav. Vy od něj čekáte tohle, ale v nitru má pořád to a to... kruciš, jak těžké je se vyhnout spoilerům.
Podstatnou částí jsou samozřejmě upíři - Marína, Ann, Simon a Aldrik. James spolu s inspektorem Caslerem hledají, který z nich může za smrt Susaniny rodiny a tudíž i za její přeměnu. Každý z upírů je něčím specifický, ale podle mě si rozhodně oblíbíte Marínu. Co na srdci, to na jazyku, a vůbec mi připadala nejvíce lidská, jestli se to u upírů vůbec dá říct.

O ději jsem se rozpovídala už výše. Molly má na historické romány očividně talent, jak jsem řekla, bylo pro mě těžké vrátit se do jednadvacátého století. Je super, že se podle té doby také odvíjí jazyk, kterým postavy mluví, zkrátka to splňovalo všechno, co mělo.
Jen tedy netuším, co má v anotaci být to "prvky fantasy", protože odstranit tu historii kolem, byla by z toho čistě upířina :D A romantika, samozřejmě, o tu nouze vážně není. Kdo si na to potrpí, ten si užije. Vztahy - a nejen ty milostné - byly tak perfektně vykreslené, i když to nevyplynulo přímo, ale to je právě ještě lepší. A co víc, neztratíte se v tom. Žádná Ordinace to není. Občas se objeví i momenty, kdy si budete rvát vlasy, protože přišla nečekaná smrt. Jo, na to se taky připravte. Srdíčko mi poskočilo a vyjeveně jsem zírala na stránku, když mi zabili jednoho z oblíbených.


Na knížce se mi hrozně líbily začátky kapitol - víte co, já miluju, když nás autor napíná do poslední chvíle. Každá kapitola začíná nějakým odstavcem v ich-formě ze Susanina pohledu, říká svoje city a myšlenky, a pak se příběh zase normálně odehrává v té fázi "předtím". Občas jsem měla strach, aby to na sebe nespoilerovalo, ale nijak extra se to nikdy nepovedlo, takže se asi budu opakovat, ale jedině palec nahoru. Měla bych si vymyslet něco lepšího.

Na prvotinu to je tedy opravdu výborné. Samozřejmě tam je pár věcí, které by šlo dotáhnout (spíš podle mých potřeb :D), i tak si ale Molly zaslouží obdiv. Navíc, už jen ta obálka láká. Mně se teda líbí moc.
Pokud chcete podpořit české autory, dejte šanci knize Bez duše. Za zmínku určitě stojí.

Máte rádi upířiny? A upřednostňujete knihy českých autorů? ;)

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuju samotné autorce.