Recenze: Čistý | Budeme na vás s láskou dohlížet...

Počet stran: 476
Série: Čistý, 1
Překlad: Naďa Funioková
Nakladatelství: Jota, 2014
Originální název: Pure
Hodnocení Goodreads: 3.75 (z 19 525 hodnocení)
Anotace:

Pressia si toho z Explozí ani ze života Předtím moc nepamatuje. Přespává ukrytá ve skříňce v ruinách starého holičství, kde žije se svým dědečkem, a myslí na to všechno, co je pro ni nenávratně ztraceno – jak ze světa zábavních parků, kin, narozeninových oslav, tatínků a maminek zbyl jen popel a prach, jizvy, trvalé popáleniny a zdeformovaná lidská těla. Jenže teď, když dospěla do věku, kdy se musí všichni hlásit k milici, kde z nich buď vycvičí vojáky, nebo je, jsou-li příliš postižení a slabí, využijí jako živé cíle, už Pressia nemůže dál předstírat, že je malé dítě. A rozhodne se pro útěk.

Existují ovšem i takoví, kteří apokalypsu přečkali bez postižení. Čistí. Přežívají v bezpečném úkrytu za zdmi Dómu, který chrání jejich zdravá, uměle zdokonalovaná těla. Jenže Partridge, jehož otec je jedním z nejvlivnějších lidí v Dómu, si připadá izolovaný a osamělý. Jiný. I jeho trápí pocit ztráty – možná proto, že se jeho rodina rozpadla, otec je emocionálně odtažitý, bratr spáchal sebevraždu a matce se do tohoto útočiště vůbec dostat nepodařilo. Nebo za to snad může jeho klaustrofobie: pocit, že tenhle Dóm se stává kolébkou mimořádně bezohledného režimu. Takže když z jedné nechtěně prohozené poznámky vyvodí, že jeho matka možná stále ještě žije, rozhodne se Partridge dát svůj život v sázku a uprchnout z Dómu, aby ji našel.

O Čistém toho padlo mnoho. Když Jota knihu vydávala, byl doslova všude. A znáte mě, pokud tu knihu nezískám v daném období, už se k ní skoro nedostanu... a stejně se mi to povedlo. Rozhodla jsem se, že se do té bichle pustím.

A jestli ještě nemám husinu, tak nevím.

Jsme v budoucnosti. Svět ovládly Exploze, kdy vybouchly všechny atomové bomby. Většina lidí zemřela. Někteří měli to štěstí a ukryli se v Dómu, kde žijí tak, jak předtím. A ten zbytek přilnul k tomu, co měl poblíž, a nezbývá mu nic jiného, než přežívat...
Exploze nastaly, když byla Pressia malá. Držela v ruce svou panenku, takže má teď místo dlaně její hlavu. Brzy jí bude šestnáct a OSR ji nabere jako vojáka. Proto se u svého dědečka schovává ve skříňce a modlí se za každý zázrak.
Na druhé straně stojí Partridge Willux, čistý, kterému se povedlo přežít bez zranění. V Dómu se mu to ale nelíbí a chce najít svou maminku, o které začíná mít podezření, že není mrtvá.

Čistého spálíš a jeho popel vdechneš
Střeva si kolem krku zavěsíš
Vyrveš mu vlasy a provaz si z nich spleteš
Z kostí si polívku navaříš
Raz dva tři, tohleto mu patří
Raz dva tři a Čistí jsme teď my!

Ten nápad mě doslova uhranul. A víte co, někteří autoři mají ten talent nahnat nám strach, že to dokáží vypsat i bez nějakých fantasy prvků a zasunout to tak do naprosté reality. Čistý patří mezi tyto tituly a autorka má můj neskonalý obdiv, jak to všechno propojila a celé to stále dávalo smysl.
Hlavní hrdinkou je tedy Pressia Belze. Po oslavení šestnáctých narozenin se musí skrývat, aby ji OSR neodvlekli. Zezačátku jsem se poměrně obávala, abych s ní neměla problémy, ale většinou se chovala přiměřeně, takže jsem s ní nakonec spokojená.
Partridge. U něj mi bylo jasné, že ho budu mít ráda už od začátku. Možná o něco radši přece jen jeho bratra Sedge, který tu sice moc stránek nedostal, ale i tak, Partridge byl skvělej. Líbilo se mi, jak autorka vykreslila jeho mysl, jak se postupně dostával na úroveň, kdy chápal Pressiin styl života. Je to jedna z těch kouzelnějších postav, stejně jako jeho bratr.
Další dvě postavy jsou taktéž mužské a naprosto důležité. Bradwell a El Capitan (jo, přiznávám, občas jsem měla problém oddělit ho od Kapitána Ameriky). Oba mají svoje prvky, kvůli kterým jsou pro příběh důležití a kvůli kterým je možná budete nenávidět, ale ani tak to moc nejde. Však to poznáte.


Bála jsem se toho, jak všichni říkali, že se to hrozně pomalu rozjíždí, ale mě to kupodivu chytlo už od začátku a do konce knihy nepustilo. Příběh je vykreslen tak reálně a tak emotivně, že slabší povahy (aka já) to ořvou a pořádně. U konce si přichystejte kapesníčky.
Čistý je psán er-formou a střídají se pohledy Pressie a Partridge, sem tam El Capitana a Partridgovy kamarádky Lydy. Měla jsem obavy, aby se to nesmíchalo, ale není se čeho bát, vážně. Každá postava má svůj určitý charakter, že je od sebe jednoduše oddělíte, i kdyby na začátku kapitoly nebylo jejich jméno.

Jinak, taky se vám tak líbí
české obálky? ♥

Jinak doporučuju u knihy nejíst, některé scény jsou vypsané trošku... no, jídlo by z vás hned zase zmizelo.
Ta kniha má humor, kterým oplývá jak El Capitan, tak Pressia, takže bránice se taky trochou namůžou, a samozřejmě ty dojemné scénky, nebo hlavně jedna. Zkrátka, jak jsem řekla, Čistý vás chytne a nepustí.

Váhala jsem nad hodnocením, ale posledních pár stránek mě přeci jen donutilo tomu dát plný počet. Čistý ještě překvapil, splnil všechna očekávání a dokonce předčil. Ukončení (nebo posledních pár stran) jsem rozdýchávala ještě nějakou chvíli a už teď se těším, až se dostanu k pokračování. Mimochodem, taky milujete, když si chcete přečíst názory na další díl, jestli čekat něco stejně dobrého, ale hned v prvním je spoiler na něčí smrt? -_-

Čistého tedy doporučuju všemi deseti! Rozhodně se zařadí mezi ty nejlepší knihy za tento rok. Podobnosti s Hunger Games se nebojte, mně osobně tam nic moc podobného nepřišlo.

Kdo si se mnou chce popovídat, tady jsou spoilery.
Kdo chtěl taky shipovat Pressiu a Partridge? Ten plot twist, že mají stejného rodiče, mi byl jasnej někdy od čtvrtiny knížky, ale prostě, byli by tak úžasnej pár -_-
Tu scénu mám na mysli Sedge a jeho maminku. Ořvala jsem to tak, jak dlouho nic jiného. Stalo se vám někdy, že jste si někoho oblíbili tak narychlo?

Chystáte se na Čistého? Četli jste?

Za poskytnutí recenzní e-knihy mnohokrát děkuju knihkupectví PalmKnihy.

Čistého si můžete zakoupit zde.