Recenze: Girl Online | Náhody se dějí

Počet stran: 336
Série: Girl Online, 1
Překlad: Vanda Senko Ohnisková
Nakladatelství: Jota, 2015
Originální název: Girl Online
Hodnocení Goodreads: 3.78 (z 16 880 hodnocení)
Anotace:
Penny má tajemství. Pod přezdívkou Girl Online si začne psát blog o svém každodenním životě – o klucích a kamarádkách, o trablech ve škole i doma, ale také o záchvatech paniky a úzkosti, kterými v poslední době trpí.

Když už je situace na všech frontách na pováženou, rodiče ji odešlou na pár měsíců na střední školu do New Yorku. A tam Penny potká Noaha: úžasného charismatického muzikanta, kterému se prostě nedá odolat. A vůbec poprvé v životě se doopravdy zamiluje. A jak jinak (je přece blogerka!), o své pocity se upřímně podělí se všemi čtenářkami svého anonymního blogu.

Jenomže Noah má taky svoje tajemství. A kvůli němu její anonymita na webu jednoho dne praskne jako mýdlová bublina – a v ohrožení se neocitne jenom ona, ale i její vztahy k nejbližším přátelům.

Girl Online promlouvá vtipným, neotřelým hlasem nové generace teenagerů.

Jde o svěží román plný romantiky a humoru, který se však zároveň zabývá aktuálními problémy, které mladá generace řeší, tedy zneužíváním internetu, kyberšikanou, falešným světem bulváru a pomíjivostí módních celebrit.

Vím, co všechny lákalo na tuto knihu (mimo těch, co mají rádi Zoellu). Blogování. To my všichni přece ovládáme. A není pro blogera lepší pocit, než si o této činnosti přečíst!

A jak to dopadlo s Girl Online?

Penny je patnáctiletá blogerka. (K tomu věku se ještě vyjádřím.) Žije v Anglii v Brightonu a cítí se lehce podprůměrná. Její nejlepší kamarád je Elliot, její soused a také homosexuál. Naprosto miluje fotografování a pod přezdívkou Girl Online píše svůj anonymní blog. Nic se nemůže zvrtnout? Ale kdeže...

Než se pustím do hodnocení celkové knihy, naprosto zhejtuju její PŘEKLAD. Nevím, co to je za styl nebo jestli jsem prostě až moc ulítlá na anglickou a českou gramatiku, ale ty věty prostě nedávaly smysl. Věřím, že patnáctiletá holka v Anglii určitě neřekne za každou větou "TÝ JÓ!" ještě s těmi dlouhými samohláskami. A my všichni určitě víme, co znamená cool. Chladný, ale taky dost hustá poznámka. Ale vsadím cokoli, že amíci ani Angličani rozhodně neříkají cool v hustém slova smyslu, když si vyberete nějakou příchuť nápoje. To by asi stálo za to přeložit, ne?

Věty jsou poskládané naprosto příšerně, pravopisné chyby taky najdete, až to bije do očí a naprosto ničí celý požitek z knihy. Zvlášť někomu, kdo je na pravopis ulítlý. Oh. Pokud jste tedy taky takoví, připravte se na nesmyslný slovosled. Budete muset zapojit mozek, jestli chcete přijít na to, co vlastně autorka myslí. Za mě to tedy rozhodně čtěte v angličtině. (Sama se do toho snad někdy pustím.)

Tak tedy, teď už k samotné knize.
Negativních recenzí bylo plno. Docela jsem se obávala, co z toho může vzejít. Na první pohled mě totiž kniha docela zaujala, když se začaly rojit zprávy o tom, že Zoella není její pravou autorkou a hned potom těch milion negativních recenzí (ahoj Radku)... byla jsem na vážkách. Proto jsem do knihy nešla s jistým očekáváním a možná proto jí dávám takové hodnocení.

Noahovo tetování. A musím přiznat,
že nad tím taky docela přemýšlím.

Penny byla na svůj věk nesmyslná. Ona tedy byla nereálná tak jako tak, ale když jakž takž vezmeme její chování, rozhodně bych ji udělala starší. No ale dobře, Zoe se rozhodla, tak jo. Penny je nevýrazná a docela mi připomíná Alex z Odstínů života - hrdinka, která stáhne ocas mezi nohy, kdykoli se dá. I když, možná spíš naopak. Co je ustrašená a během pár stránek se z ní stane superwoman. Hm, hm.
Ani knižní princ Noah se extra nepředvedl. Předem říkám, že všechny postavy jsou neskutečně naivní, tupé a nereálné. Prochází tolika změnami a ono nic. Noah tedy aspoň patří k těm sympatičtějším postavám.
Jediný, kdo je tu jakž takž reálný, je Elliot, onen zmíněný bff. Místy se tedy choval trochu divně a ten konec mi připadal hrozně urychlený, ale jinak to byla snad jediná normální postava. Včetně Noahovy sestry Belly, která má pět let. Zoella by mohla zkusit napsat něco s nižším věkem hrdinů, očividně jí to jde.

Postavy tedy nebyly to pravé ořechové a ani děj mi nebyl nijak sympatický. Anotace hlásá, že se Penny stane něco zásadního a bude se to týkat Noaha. Jenže pozor, já byla na 230 straně a ONO POŘÁD NIC. Hrozně dlouho se čeká na rozjezd, ale je fakt, že tam nějaká ta akce je.
A Zoella to napsala čtivě. Nebýt příšerného českého překladu a těch divných lidí, věřím, že by se to četlo daleko líp. Stránky vám ubíhají jedna za druhou, kolikrát to ani neodděláte.

Vrátím se tedy k blogování, tak nějak hlavním tématem této knihy (když nepočítáme romanci a blbost). Když je Zoella tak nějak vlogerka všeho, nečekala jsem, že by z hlavní hrdinky udělala knižní blogerku. Kdepak, tušila jsem, že to bude něco podobného těm kosmetickým. Ale i ty bych rozhodně četla radši než nějaký internetový deníček. Penny nepíše zrovna uchvacujícím stylem, aby to pohltilo deset tisíc čtenářů. Během jednoho článku jí naskáčou nehorázná čísla odběratelů a čtenářů, o kterých si my můžeme nechat jen zdát (a možná ani to ne). Asi tuším, kam tím Zoella mířila, ale možná by nebylo špatné nedělat z hrdinky Mary Sue, byť je to jenom na internetu.


Když to tedy shrnu; nebýt Elliota a touhy zjistit, co dalšího za kravinu Penny napíše na tu svou Girl Online (nebo co z ní zase vypadne), četlo by se mi to hůř. A věřte, že to asi zní, jak moc knihu hejtuju, ale čte se to vážně dobře, vlastně je to taková blogerská pohádka, když opravdu vypnete mozek.

Girl Online dávám čtyři hvězdičky - ne za postavy, ale za to, že mě to dokázalo chytit a místy i pobavit. A za ten spád. Do pokračování se rozhodně chystám.