RC Recenze: Pekáč buchet

Počet stran: 180

Série: ---

Nakladatelství: Fragment, 2014

Hodnocení Goodreads: 4.19 (z 73 hodnocení)

Anotace:

ONA
Redaktorka ženského časopisu, expertka na vaření. Miluje nové recepty, oprašuje staré po babičkách, dobrého jídla se nikdy nepřejí a je pro ni středobodem vesmíru. Sama o sobě říká, že je gastrosexuálka. Sport je pro ni nutné zlo, aby nenakynula jako její milované tvarohové buchty. Jmenuje se Klára.
ON
Adrenalinový sportovec. V létě leze po horách, v zimě po zamrzlých vodopádech. Sport je součástí jeho života a nedokáže bez něj existovat. Jeho břišní, zádové, hýžďové, no prostě všechny svaly, podle toho patřičně vypadají. Pekáč buchet může spořádat na posezení a nebude to na něm vůbec vidět. Jmenuje se Matouš.
Je vůbec možné, aby dva takto rozdílné světy fungovaly společně? Stačilo jediné včelí bodnutí a následná prudká alergická reakce, a bylo to. Náhoda je spojila dohromady, a tak na nich můžeme otestovat hned dvě lidová moudra: že láska prochází žaludkem a že láska hory přenáší.
Další skvělé čtení od Kateřiny Petrusové, které smlsnete jako pralinku. Najdete v něm všechno, co na jejích knížkách máte rády: svérázné postavy, skvělé dialogy, nečekané zápletky. Vtip, romantiku i napětí.

Máte své oblíbené spisovatele, u nichž netrpělivě vyhlížíte ediční plány a čekáte, až se tam objeví jejich kniha? Tak nějak jsem na tom s Katkou Petrusovou. Proto jsem si ani Pekáč buchet nemohla nechat ujít.

Ztotožnit se s hlavní hrdinkou mi vskutku nedělalo problém. Klára je:

1. Gastrosexuálka, tzn. miluje jídlo. Což já taky.
2. Kvůli bodu 1 se ozývají její křivky. Což mně taky.
3. Na základce nesnášela tělocvik = noční můra. Totéž platí u mě.
4. Ačkoli nejdřív prohlásila, že nemá blonďáky ráda, očividně je na árijskou rasu. Stejně jako já.
5. Bojí se výšek. A taky o všechny lidi, kteří v nich něco dělají. Za to platím dvojnásob.

Čili mi bylo od začátku jasné, že tady mě hlavní hrdinka nebude štvát. A taky že neštvala. Klára byla v pohodě (a líbilo se mi, jak se vždycky vztekala s Chinaski... :D).

Kopřiva (nebo spíš Matouš) mě od začátku opravdu vytáčel. Prostě mrňavý macho týpek, ale víte co? Nakonec si to vyžehlil a stal se z něj příjemný romantik. Jop, proč ne. Jen ten konec se mi zdál trochu přehnaný...

A všechny ty ostatní postavy byly úžasné. Teda, až na ty z TeamUnity, kteří mě opravdu vytáčeli, ale jinak to bylo v pohodě. Obzvlášť Míša a Miloň (:D) to zabíjeli. Od začátku do konce.*



Nedá mi to a opět budu srovnávat s Bavetty. Párkrát se mi stalo, že jsem se nudila a měla jsem velkou chuť tu knihu odložit - kdyby nebylo jednoho nudného odpoledne ve školní knihovně, asi bych ji nedočetla tak rychle. Humor mi tu na mnoha místěch chyběl, od mafiánů (a možná i od Marvina) jsem se zasmála jen párkrát.



Za mě to je asi nejslabší kniha od Petrusové. Ovšem nevím, co je na tom pravdy; prý se chystá pokračování...? Sem s ním. Hned. :D



*K Miloňovi mám ještě jednu příhodu... listovala jsem kalendářem a našla tam jméno Miloň, chytla jsem záchvat smíchu... všichni po mně hleděli :D

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment.