Recenze: Šachovnice bohů | Trochu jiná Richelle

Počet stran: 544

Série: Věk X, 1

Překlad: Jan Netolička

Nakladatelství: Domino, 2014
Originální název: Gameboard of the Gods
Hodnocení Goodreads: 4.24 (z 384 319 hodnocení)
Anotace:

Když vyženeme bohy z našeho světa, jednou se stejně vrátí. A pomsta bude krutá.

V blíže neurčené budoucnosti se vinou náboženských extrémistů svět dostal nebezpečně blízko k samotné hranici zkázy. Následný vývoj událostí připravil velkou chvíli pro Justina Marche, detektiva se specializací na náboženské skupiny, který byl ovšem po zásadním profesním selhání poslán do exilu. Sám je překvapen, že dostává druhou šanci, a v doprovodu Mae Koskinenové se vrací do Republiky spojené severní Ameriky, aby tam splnil nejvýznamnější misi svého života.

Mae byla vychována jako příslušnice aristokratické kasty, ovšem nyní je členkou nejelitnější a nejděsivější jednotky v armádě. Vyniká nejen uměle vylepšenými schopnostmi a reflexy, ale také mrazivě dokonalou krásou, což je paralyzující kombinace – zejména pro samotného Justina.

Společně jsou nasazeni k případu série rituálních vražd a oba si brzy uvědomí, že je pátrání vystavilo strašlivému nebezpečí. Jak totiž jejich vyšetřování pokračuje, shlukují se kolem nich neznámí nepřátelé. Justinovi a Mae se brzy potvrdí neblahé tušení, že kdesi v neznámu se chystají k úderu tajemné mocné síly: vyčkávají na svou šanci zmocnit se vlády nad světem. A pokud se jim to podaří, lidé se stanou pouhými figurkami na šachovnici samozvaných bohů.

Do knihy jsem šla především z toho důvodu, že to napsala Richelle a ta se řadí mezi mé oblíbené spisovatele (přece jen VA je VA :)). A abych pravdu řekla, čekala jsem něco jiného...

V prvé řadě mě Richelle překvapila tím, že přeskočila do dystopií. Já mám tento žánr ráda, i když ho tu teď je více než dost ;) Každopádně jsem byla zvědavá, jak se s touto změnou Richelle popere. A už po pár prvních stranách mi bylo jasné, že tohle není kniha pro mě.

Richelle se pustila do popisů milionů vychytávek z budoucnosti a v tom jsem se opravdu ztrácela. Některé takové scény jsem pak rovnou přeskakovala. Proti sci-fi nic nemám, ale čeho je moc, toho je příliš.

Hlavní hrdinové, Mae a Justin, mi vůbec nesedli do noty. Mae byla sakra protivná a ve všem, co dělala, se mi hnusila čím dál víc. A Justin mi přišel jako kopie Adriana. Bylo jasné, že Richelle použije něco z úspěšné VA, a já proti této volbě nic nemám - ale trochu mi tam zavazí Justinův věk. Adrianovi je přeci jen 18, v Pokrevních poutech 21, a Justin má něco málo přes 30. To je docela rozdíl, jestli se takhle bude chovat sotva dospělý kluk, nebo už dávno zletilý muž.

Vlastně jsem se vůbec nevyznala, koho si autorka označila jako hlavního hrdinu. Mae, Justin nebo Tessa? Čekala jsem, že to budou první dva řečení + že se bude o něco víc věnovat hrdince, ale kapitoly skákaly z postavy na postavu a já se v tom ztrácela.

Hodně se tu mluvilo o náboženství, a ačkoli mi jakožto ateistovi toto téma vůbec nevadí, tady mi to lezlo na nervy. Dělala se z toho příšerná aféra, ale taková, že se skákalo z jednoho problému k druhému a já si v půlce knížky řekla - "Co to sakra dělají?"

Takže ne, tímto mě Richelle opravdu zklamala. Víc se k tomu asi nevyjádřím.