Recenze: Hvězdy nám nepřály | Okay? Okay

Počet stran: 240

Série: není

Překlad: Veronika Volhejnová

Nakladatelství: Yoli, 2014
Originální název: The Fault in our Stars
Hodnocení Goodreads: 4.44 (z 1 136 450 hodnocení)
Anotace:

Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se údajně podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.

Ačkoliv jsem původně zamýšlela přečíst knihu a teprve potom se podívat na film, zlákalo mě to a mrkla se na to. A tak jsem si myslela, že tedy u knihy už brečet nebudu.

Haha.

Hazel Grace Lanncaster není normální, ale ne podle těch fantasy norem. Trpí totiž rakovinou. Je tedy jasné, že jednoho dne - a podle jejích slov to bude brzy - náš svět opustí. Její plíce nedokáží samy dýchat.

Naopak Augustus Waters je úspěšně z rakoviny vyléčen. Připravila ho o nohu, ale jinak je na horské dráze, která směřuje jenom nahoru.

Kniha je plná hlášek a citátů, stačí jenom rozkliknout Google a už se to hemží. Sama jsem měla jak po filmu, tak teď po knize chuť to všude psát (a ano, většinu mých sešitů zdobí mraky a Okay Okay). Není to obyčejná kniha. Je to neskutečně silný příběh, který vás donutí zamyslet se nad vlastním životem.

Prožijme dnešek, jak nejlépe můžeme.

Příběh mě neskutečně bavil. I když jsem opravdu měla dojem, že to bude obyčejně suchá kniha o smrti, chechtala jsem se od začátku do konce. - Nedá mi to a samozřejmě to musím srovnat s filmem. Některé scény byly trošku odlišné a vynechali pár postav, ale co mě dostalo, tak jiný konec. Opravdu, kdo jste zatím viděl jenom film, v knize o překvapení nepřijdete.

 

Okay, Hazel Grace?

Okay.

 

Co mě tady ale neskutečně štvalo, byl překlad. Okay přeložit jako "dobrý"? Úplně to ztratilo význam! Nebo začátek s marjánkou - "Ty marjánku brát nebudeš" "Což bych věděla, kdybyste mi pořídili falešnou občanku"... dívala jsem se na originál a v doslovném překladu to je "marjánku brát nemůžeš", čili tak, jak to řekli ve filmu. Takže to.

Druhá věc, co mě tady vadila, byl spisovatel Peter Van Houten. Prostě nesympatická postava. Jinak proti knize vůbec nic nemám. :)

A já se zamilovala tak, jak se usíná - pomalu, a pak najednou docela.

Doufám, že aspoň tak nějak jsou zde vidět moje pocity, protože mi připadá, že o téhle knížce nedokážu napsat souvislou větu. Prostě jsem z ní tak větvi, tak. I když teď narážím na negativní hodnocení :)

Jinak mě John Green přesvědčil o svém spisovatelském talentu, a určitě si přečtu Papírová města i Aljašku. (I toho Willa, kterého napsal s Davidem Levithanem. Toho obzvlášť.)